Zavřete oči, odcházím...
Jednou to zkrátka přijít muselo. Pokud někdo z pravidelných čtenářů chce znát moji novou adresu, můžete mi napsat na email uvedený v menu.

Listopad 2008

Hřbitov a rýžový nákyp

2. listopadu 2008 v 17:21 | Telenta |  Můj důvěrníček
Před chvílí jsem se vrátila od babičky, kde jsem byla s celou naší rodinkou. Zůstali jsme tam přes víkend a musím říct, že tři hodiny cesty tam a tři hodiny cesty zpátky mě naprosto vyčerpaly. Naštěstí brácha v autě téměř okamžtě usnul, takže jsem nemusela celou cestu poslouchat něco o mašinkách a letadýlkách. Taky jsem se musela potýkat s úkolem z fyziky, kde jsem absolutně nevěděla co dělat (jak by ne, když jsem celý týden ve škole chyběla, protože jsem byla nemocná). Ke všemu jsem se ráno moc navyspala, protože se brácha ráno díval na Hřiště 7 a když dávali
Ovečku Shaun, začal tak ječet (tomu se prostě nedá říkat smát ), že bylo naprosto nemožné spát. A to se nezmiňuju o tom, že mi nad hlavou bzučela moucha.
Odpoledne jsme se vypravili na hřbitov, abychom dali věnec na dědečkův a pradědečkův hrob. V okamžiku kdy jsme došli na místo oznámil brácha, že potřebuje čůrat a nechápal, že na hřbitově nemůže (ani se mu nedivím, když jsou mu teprve čtyři ). Taky ho nesmírně zajímalo jak se dědeček může vejít do urny, když je tak malá. Táta mu začal vysvětlovat, že když lidi umřou, tak se někteří nechají pochovat v rakvi a jiní se nechají spálit atd. Jejich rozhovor ovšem zatrhla máma slovy : " Prosim tě, proč mu to říkáš, není na tohle ještě moc malej?" Takže mu to zůstalo neobjasněné.
Jediná pozitivní věc byla, že babička udělala rýžový nákyp, který máma odmíta vařit, jen táta se občas vzchopí a uvaří ho. Ale, když už ho uvaří, tak nám vydrží hodně dlouho, protože ho jím jenom já s tátou a občas si pro trochu příjde i teta.

Takže rýžovému nákypu zdar a já se loučím.


© Telenta 2008-2014
telenta.blog.cz