Zavřete oči, odcházím...
Jednou to zkrátka přijít muselo. Pokud někdo z pravidelných čtenářů chce znát moji novou adresu, můžete mi napsat na email uvedený v menu.

Bubáci ve skříni

31. října 2009 v 16:21 | Telenta |  Moje názory
Na tenhle článek jsem se chystala už dlouho, potom co jsem objevila tento obrázek:
Připomněl mi takový ten "dětský strach", jako bubáci ve skříni a podobně.
Ehm... Našla jsem ho asi už před dvěma týdny, ale nějak jsem se pořád neměla k tomu ho napsat, až když jsem na blogu Tammy našla tento článek, znovu jsem si na to vzpomněla a řekla si, že by přece jen neškodilo ho udělat.

Budu se tady rozepisovat především o těch mých "bubácích" a podivných příhodách, o kterých toho samozřejmě vím nejvíc:)


Asi největší strach jsem jako malá měla z odtokového kanálku ve vaně.
Ano, opravdu a nesmějte se laskavě:D
Všechno bylo zapříčiněno jedním snem, který se zdál asi v šesti letech, ale dodnes si ho živě pamatuji.
Byla jsem doma a hrála jsem si s legem, když jsem najednou uviděla, že v koupelně se svítí (z mého bývalého pokoje je vidět přímo na prosklené dveře koupelny). Zvědavost mi nedala a šla jsem se tam podívat. Ještě teď, když si na to vzpomínám, tak se mi z toho obrací žaludek.
Ve vaně seděla žena úplně bez kůže, ale nebyla červená, jak by správně měla být, ale naprosto bílá, jen jí prosvítaly modré žíly a červené tepny. Chvíli jsme na sebe jen koukaly, a pak mi ta žena najednou podávala malou umělohmotnou růžovou myšku, kterou jsem v té době skutečně měla. Nechtěla jsem se té ženy dotknout a tak jsem ji odmítla. Nevím jestli se naštvala, ale z ničeho nic se nejednou zprudka postavila a z odpadního kanálku ve vaně vyskákaly podivné černé postavy a společně s ní se na mě vrhly...
Pak jsem se probudila.
Zbytek noci jsem se už jen převalovala a bála jsem se usnout, aby se mi to náhodou nezačalo zdát znovu.
A od té doby jsem měla hrůzu z toho, že když se osprchuji a nevylezu z vany dřív, než odteče všechna voda, vyleze z kanálku ona žena spolu s černými stíny, odnesou mě a potom zabijí.
Věřila jsem tomu až do svých 11 let a to jsem si to vymyslela sama.
Neuvěřitelné.

Mezi další z mých bizardních strachů, patřílo, že jsem měla hrůzu z klaunů na mém povlečení na polštář. Nevím proč, ale měla jsem strašně divný pocit, že jsou zlí a nemají mě rádi a občas jsem měla dojem, že spolu tiše mluví a kujou nějaké pikle proti mně.
Rodiče mě asi museli považovat za šílence, když jsem za nimi přišla, že s těmi klauny spát nebudu a chtěla jsem zůstat s nimi.

Taky jsem se bála (a ještě stále bojím, ale už míň) lidí. Nepatřila jsem mezi ty děti, které si hned všude najdou kamarády, s nikým se nebojí mluvit a dospělí je za to obdivují, jak se ve světě rozhodně neztratí.
Přesně v tomhle jsem s mým bráchou pravý opak, který je jedním z exemplářů druhu dětí, který jsem před chvílí popisovala. Nechápu, jak my dvě můžeme být sourozenci, protože se lišíme snad úplně ve všem od barvy očí až po naše zájmy, ale to odbočuji os tématu.
Vždycky jsem byla radši sama a měla jsem panickou hrůzu z toho, že bych měla mluvit s někým cizím, že jsem si kvůli tomu někdy nedošla ani třeba pro zmrzlinu, protože bych musela s tou paní, co ji prodávala mluvit.
V tomhle ohledu jsem se ovšem už hodně zlepšila a zmrzlinu si nyní dopřávám bez problémů:)

Pak jsem měla strach z takových těch "klasických" věcí, jako že když nechám jednu nohu přehozenou přes peřinu, tak se ke mně připlíží obluda a ukousne mi ji, nebo že mám strašidlo ve skříni a tak dále. Určitě to znáte, tedy pokud jste nebyli v dětství nějací Nebojsové.

Co se týče záhadných událostí, mezi ty nejpodivnější patří jedna moje příhoda z prázdnin u babičky. Byla jsem tam ještě s jednou holkou, stejně starou jako já, bylo nám tenkrát asi 10 nebo 11? Už si nejsem jistá. Nějak jsme se dostaly k postavičce čaroděje, se kterou jsme si hrály. Vždycky před spaním jsme si ho dávaly na noční stolek vedle postele. Vedle něj jsme měly položené i nějaké papíry, tužky, knížky a spousty dalších věcí.
Všechno začalo tím, když jsme jednou ráno objevily v našem zápisníku, podivné malůvky. Byl to spíš jen takový shluk teček neurčitého tvaru. Žádná z nás to tam neudělala a docela nás to vystrašilo, ale přes den jsme na to rychle zapomněly. Až další ráno nám to připomněla sama postavička čaroděje. Vždy měl takový usměvavý výraz (přecejen to byla hračka), ale tentokrát se mu koutky úst stáčely směrem dolů a celkově měl hrozivý výraz. Ještě ten den se udělalo mojí kamarádce špatně a skoro celý den zvracela a musela odjet domů. Babička to dávala na vrub horku, které tenkrát panovalo a dlouhé cestě autem (jeli jsme se podívat do jeskyní). Ještě před tím, než si pro ni přijeli, domluvily jsme se, že tu figurku vyhodím do popelnice, až budu sama. To jsem taky udělala a naráz všechno přestalo.
Já vím, zní to jako nějaká fantasmagoryje vymyšlená duševně chorým člověkem, ale opravdu se to stalo a komu se to nelíbí, ať mi klobouk políbí:D

Přihodilo se mi víc zvláštních věcí, ale tahle byla asi největší a nestrašidelnější. Jinak se mi celkem často stávalo, že se my bez mého přičinění přesouvaly samy věcí, z nichž bylo asi neznatelnější, když jsem nechala jednu mojí panenku uloženou v posteli a sundala jsem jí čelenku, aby ji při spaní netlačila (já vím, jsem tak strašně starostlivá:D), a když jsem přišla zpátky domů panenka seděla a čelenku měla ve vlasech...

Tak, myslím, že tohle bohatě stačí, nechci vás tady přece unudit k smrti svými bubáky a obdivuji každého, kdo se dostal až sem bez vážnější újmy na zdraví:)

No, není to vyloženě můj názor, ale nevěděla jsem, kam s tím a tahle rubrika mi přišla docela vhodná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Věříš na duchy?

Ano
Ne

Komentáře

1 Tammy Tammy | Web | 31. října 2009 v 17:51 | Reagovat

No tak to si přečtu :D Ano, ještě jsem to nepřečetla, protože je večer a halloween a naši nejsou doma takže s tím radši počkám :DD Ale pak to určitě přečtu a dám sem (možná) smysluplnější komentář XDDD

2 Tammy Tammy | Web | 31. října 2009 v 18:44 | Reagovat

Tak,přečtený a to jsou naši furt v háji a všechno :D Ale ne,já tě úplně chápu. Já jsem byla asi nejustrašenější dítě na světě :D Nemohla jsem být ani sama doma, bezpečně jsem se cítila jen v obýváku a to jsem si z matrací stavěla domeček, kam jsem se schovala :D. Jinak k té hračce - předměty přebírají energii toho kdo je udělá, a taky jak si snimi kdo hraje. Takže hračky co hrají tzv. "záporňáky" mají zlou energii a tak na nás i působí. Nevím čím to bylo u toho čaroděje. Jinak mi to připomělo jak jsme s kamarádkou někam odešly a když jsme přišly zpátky byla posunutá lampička. Ptaly jsme se babičky a dědy a nikdo z nich s ní nehýbal. Taky taková záhada :)Jinak odtokový kanálek děsí snad každé dítě i bez snů :)

3 Telenta Telenta | 31. října 2009 v 19:05 | Reagovat

[2]: Abych pravdu řekla, netuším co jsme s tím čarodějem udělaly tak špatného... Většínou jsme s ním prostě lítaly po baráku a dělaly jsme, že čaruje (no, jo četly jsme zrovna Harryho Pottera :-D )

4 Tammy Tammy | Web | 31. října 2009 v 20:36 | Reagovat

[3]: A co čaroval?  :-D

5 Telenta Telenta | 31. října 2009 v 20:48 | Reagovat

[4]: Už si přesně nevzpomínám, ale myslím, že zaháněl postavičky čarodějnic, které má babička zavěšené na schodišti :-D

6 nikadena nikadena | Web | 1. listopadu 2009 v 10:26 | Reagovat

oo pěkný  je to fakt.. ty bys o tom mohla napsat knížku xD

7 Tammy Tammy | Web | 2. listopadu 2009 v 21:53 | Reagovat

[5]: No jestli tam lítala kadavra tak bych se ani nedivila, že byl tak divný :D No to je jedno, je pryč a zbyly jen ty vpzomínky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Telenta 2008-2014
telenta.blog.cz