Zavřete oči, odcházím...
Jednou to zkrátka přijít muselo. Pokud někdo z pravidelných čtenářů chce znát moji novou adresu, můžete mi napsat na email uvedený v menu.

Ranní vstávání

24. března 2010 v 17:18 | Telenta |  Slohovky
Tak opět přidávám jednu moji domácí slohovku, přesnějí řečeno úvahu o ranním vstávání, jelikož to je opravdu můj velký problém.


I já mám neuvěřitelný problém s jednou z nejneoblíbenějších činností téměř všech lidí, hlavně pak mých vrstevníků, a to s ranním vstáváním. Zejména strašlivé je, když se potom mám dostavit do školy, kde se první dvě hodiny snažím po tomto náročném činu udržet otevřené oči a odolat touze ustlat si na učebnici.

Jelikož jsem spíš takový noční pták po tátovi, ráda zůstávám dlouho do noci vzhůru a většinu tohoto času trávím čtením, kreslením, díváním se na televizi nebo psaním mých nejrůznějších "blábolů", které posléze nutím číst mého otce. Prostě nemám na spánek ani pomyšlení a můj mozek pracuje na plné obrátky, zato když mi ráno pronikavě zazvoní budík a já se snažím ovládnout se a nehodit s ním na druhou stranu pokoje, mám naprosto opačný názor a nejradši bych v těch teploučkých a měkoučkých peřinách zůstala až do oběda.

Samozřejmě jsem zkoušela nejrůznější způsoby, jak se vyspat, aby mě ráno nemuseli rodiče tahat z postele za nohu a křičet při tom na mě, jestli hodlám do té školy ještě dneska dorazit. No, není to ponižující?
Z mého pozorování jasně plyne, že u vstávání velmi závisí na ročním období. Představte si, že je jaro. Skrz nedovřené žaluzie vás lehce šimrají na tváři sluneční paprsky, slyšíte zpívat ptáčky, a když otevřete okno, zafouká vám do tváře mírný vánek a do nosu vás uhodí vůně kvetoucích květin. Na druhé straně si představte, že je leden. Ráno se vzbudíte a snažíte se poslepu najít vypínač od lampičky, protože v celém pokoji se rozprostírá tma jako v pytli. Když se vám konečně podaří vstát a nezabít se o tašku, kterou jste si včera, tak chytře odhodili přímo k posteli, otevřete okno a na vás se vyvalí ledový vzduch, a pokud budete mít obzvlášť štěstí, nalétá vám i pár sněhových vloček do očí a do nosu.
A teď mi řekněte mí drazí čtenáři, co se vám zamlouvá víc.

Dalším řešením je, nějak na spánek vyzrát. První možností je dát si něco na spaní. Tím samozřejmě nemyslím, že byste do sebe měli hned nasypat prášky nebo něco podobného, ale dá se vyzkoušet například meduňkový čaj. Nicméně u mě tahle metoda byla absolutně bez výsledku. Mým druhým pokusem bylo ošálit můj biorytmus a ulehnout do postele dřív než obvykle, ale tohle skončilo podobně tragicky jako první případ a ve finále jsem se jen převalovala na posteli, neutichající myšlenky mi v hlavě lítaly jedna za druhou a usnula jsem snad ještě později než normálně. Třetím a zároveň posledním řešením (a co se týče mě i jediným úspěšným) je lehnout si, když už jste celkem unavení a pomocí uklidnění mysli pomalu usnout.

Myslím, že dalším a velice důležitým kritériem je, co nás dané ráno čeká. Jestliže jdeme do školy nebo do práce (i když taková návštěva zubaře taky není bůhvíjak lákavá vyhlídka) a ke všemu nás tam čeká nějaká nepříjemná povinnost, do které se nám ani trochu nechce, tak určitě ráno nevyskočíme nadšeně a se smíchem z postele, ale spíš budeme hypnotizovat budík pohledem a pokusíme se ho přesvědčit, že jde určitě alespoň o půl hodiny napřed, načež se s brbláním a hlavně pozdě vymotáme z peřin a odebereme se nasnídat. Pokud nás ovšem čeká něco velmi příjemného, na co se těšíme už několik dní jako náš kocour na Bobíka (ten jogurt, ne to prasátko ze Čtyřlístku!), často nemůžeme ani dospat a už hodinu před tím než bychom měli skutečně vstát, pochodujeme nervózně po pokoji a říkáme si, jak by bylo super mít takový obraceč času jako byl v Harrym Potterovi.

Další otázkou, která mě napadla, bylo, jestli můžu vůbec za to, že se mi tak nechce vstávat.
Podívejte se například na svoje babičky a dědečky a některé rodiče, kteří už od pěti ráno čiperně pobíhají po domě a tvrdí vám, že osm hodin je strašně pozdě a pak na ty mladší, kteří mají v tu dobu ještě hlubokou půlnoc. Trochu jsem zapátrala v hlubinách internetu a zjistila jsem, že pubescenti ani adolescenti za svou nechuť ke vstávání vlastně nemohou. Tento objev uskutečnili v Německu a výsledky říkají toto: Získané výsledky svědčí o tom, že za ranní lenost teenageři zase až tak moc nemohou, je totiž dána jejich biologií. Zatímco děti mají tendenci vstávat ráno z postele stále později a později, ve věku 20 let se to rázně mění. Změna je přitom tak razantní, že ji vědci nyní navrhují jako oficiální znak charakterizující ukončení adolescence.
A z toho jasně plyne, že my, studenti školou povinní v podstatě ani žádná ranní ptáčata být nemůžeme, takže se na nás za to nezlobte a já si teď po tomto vyčerpávajícím napsání slohu půjdu na chvilku lehnout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 animenana2 animenana2 | 24. března 2010 v 18:45 | Reagovat

pekný záhlavý

2 Tammy Tammy | Web | 24. března 2010 v 21:44 | Reagovat

Tohle mám přesně taky tak a jednu dobu mě to pěkně štvalo a tak jsem našla na internetu taky nějaké kecy o hormonech atd. kvůli kterým nemůžeme spát. Mám perfektně obráceného budíka. Příjdu ze školy a celé odpoledne polehávám, pospávám prostě lenost jak něco a jen co se setmí, tak těch 7-8 hodin najendou dostanu energii a začnu všechno dělat - úkoly, úklid,...
A matka začne křičet, že už je unavená, a že teď mi nic podepisovat nebude atd. :-D Tatík řve už v 9, že chce jít spát a sestra, no ta malá chodí až je tatík vyhodí.
Nicméně, se vším tímhle máš pravdu. Teď na jařa se vzbudím dobře vyspaná a všechno ale v lednu jsem se nemohla ani za boha vykopat :)

3 Gamepage SB Gamepage SB | Web | 27. března 2010 v 11:48 | Reagovat

Dneska jen obcházím SB jen abych vám řekl že zase rozjíždím blog =)

4 Sheppard Sheppard | E-mail | Web | 24. června 2012 v 1:14 | Reagovat

Také se hlásím do klubu haterů vstávání. Máš naprostou pravdu. A mimochodem - píšeš fakt pěkně.
Já na toto téma napsal také slohovku :-D

http://pisalek-sheppard.blog.cz/1112/moje-nocni-mura

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Telenta 2008-2014
telenta.blog.cz