Zavřete oči, odcházím...
Jednou to zkrátka přijít muselo. Pokud někdo z pravidelných čtenářů chce znát moji novou adresu, můžete mi napsat na email uvedený v menu.

Červen 2010

Co všechno člověka napadne o hodinu češtiny

29. června 2010 v 19:27 | Telenta |  malby a kresby
Tahle člověko-kachno-chobotnice říznutá Davy Jonesem mě napadla o jedné z posledních hodin češtiny.
Nelenila jsem tedy a začala kreslit tuhle šílenost, ale dokončila jsem ji až dneska.
No, je to kreslené jen obyčejnou tužkou do mého příručního sešitu na všechno, takže to podle toho vypadá (i když ty hvězdice se tam docela hodí=)). Nicméně se mi to docela líbí a řekněme, že jsem si k té potvůrce vytvořila jistý citový vztah=D

Můj čtecí kout

29. června 2010 v 15:14 | Telenta |  fotografie
Onehdá jsem zase byla ve svém čtetím koutku u nás na zahradě a uvědomila jsem si, že je to vlastně docela pěkné a hlavně "fotogenické" místo, které by stálo za to zvěčnit, než naše jehličnany skolí nějaká zákeřná choroba (zatím se docela drží, i když borovice nevypadá úplně nejlíp...)
Je tam příjemně, zejména když svítí sluníčko a mezi těmi stromy nejsem vůbec vidět, takže mě tam většinou nikdo neruší.
Pravda má to i stinné stránky, jako například nájezdy mravenců a spousty jiné havěti, které máte po chvilce úplně všude a z oblečení je vyklepáváte ještě hodně dlouho, nicméně klady převažují.

Přelomový to den

23. června 2010 v 20:34 | Telenta |  Můj důvěrníček
Ano, dnešek byl přelomový.
Tento den skončila jedna etapa mého života.

Sundali mi rovnátka.

Tulící se lodě

21. června 2010 v 20:13 | Telenta |  Můj důvěrníček
Když jsme byly včera večer s Eliškou u Labe na lavičce a prodiskutovávaly jsme vrcholící souboj mezi dvěma profesorkami, vyrušilo nás prapodivné a velice (alespoň pro nás) sympatické "tútnutí". Rozhlížely jsme se na všechny světové strany, ale ne a ne přijít na to, co to vlastně bylo...
Když se najednou zpod mostu vynořila velká loď nesoucí jméno Katharina von Bara, těsně následovaná svým dokonalým dvojníkem Fredericem Chopinem. Katharina se otočila a přirazila k molu. K našemu velkému údivu se však okamžitě po ní Frederic začal otáčet také a rychle se k ní přibližoval.
Zíraly jsme na to s otevřenou pusou a čekaly jsme, co se stane (dobrá, přiznávám, že jsme s nadšením očekávaly jejich srážku a to mě přivádí k myšlence, jak jsou výrobci lodí naprosto hloupí, jelikož na takhle velkou loď připadne jen jeden záchranný člun... žádné poučení z Titanicu si zjevně nevzali).
Připluly těsně k sobě a takhle se k sobě "přitulily".
tulící se lodě
Osobně nechápu, co tím sledovali, ale pokud má někdo o lodích větší znalosti, nemohl by mi to vysvětlit? Myslely jsme, že tam třeba vytáhnou nějaký mostek, aby pasažéři na Fredericovi mohli taky vystoupit, ale nic. Žádný mostek. (Takhle nás mást! Že se nestydí!)
Mimochodem, všimli jste si, jak ta jejich jména zní jako z nějakých telenovel?
Ještě tam chybí nějaký Fernando nebo Chosé, který by měl být nejlíp bisexuál, aby mohl podle potřeby svádět oba dva a zasazovat tak nesmírně kruté rány do jejich poklidného milostného života...

P.S. Vážně si budete muset zvyknout, že obrázky v záhlaví se mění dle mojí momentální nálady... A že je to docela často=D

Hoří! Hoří!

13. června 2010 v 16:27 | Telenta |  Můj důvěrníček
Když už jsem včera nešla ke kamarádce, tak mě rodiče alespoň vytáhli na jakousi Oslavu hasičského sboru, který slavil 10 let.
Věřili byste, že o tom vykládali i v televizních novinách?
Osobně nechápu proč. Pravda, nikdy mě takovéhle akce moc nebraly (ale můj brácha prostě musel ty hasiče vidět).
Takže jsem chtě nechtě jela.

A můj názor?
Asi jako ten Fryštenského na polární záři. No, bylo to pěkný. Ale že bych to musela vidět dvakrát...
Když jsme přišli, byl tam neuvěřitelný dav lidí, který s obrovským nadšením koukal, jak pouštějí asi čtvrt hodiny z hadice vodu a stříkají ji do vzduchu. Všude vytrvale cvakaly foťáky a bylo slyšet: "Óóó, to je úžasný!" (Davy nemám ráda všeobecně. Jak se na mě všichni lepí.)
Možná, že jsem divná, ale já to prostě nechápala...
Může mi někdo vysvětlit, co je tak děsně fascinujícího na proudu vody, letadle nebo vrtulníku? Vždyť všechno vidíme dennodenně, ale tady to bylo zřejmě něco extra.

Navíc přímo před námi stáli nějací velice sympatičtí chlapci s čepicí s rovným kšiltem (zajisté také s geniálním mozkem pod ní), kteří se po celou dobu na nás otáčeli, ukazovali si na mě a smáli se. Samozřejmé straaašně nenápadně.
Nevím, jestli jim moje oblečení připadalo moc černé, tričko moc Finntrollovité, sukně moc sukňovitá, návleky moc návlekovité nebo silonky moc silonkovité. Každopádně s tím nepřestali ani po tom, co jsem zírala přímo na ně a probodávala je tím nejvražednějším pohledem (což většinou zabírá), jaký jsem byla schopná udělat.
Co vám budu říkat, byla jsem opravdu velice, ráda, když jsme odtamtud odešli.
DSCN0408
I samotní hasiči se zřejmě chtěli něco přiučit...

© Telenta 2008-2014
telenta.blog.cz