Zavřete oči, odcházím...
Jednou to zkrátka přijít muselo. Pokud někdo z pravidelných čtenářů chce znát moji novou adresu, můžete mi napsat na email uvedený v menu.

Říjen 2010

Šiju, šiješ, šijeme... Tedy vlastně jen šiju.

28. října 2010 v 0:24 | Telenta |  malby a kresby
Poslední dobou jsem se ve svém volném čase zabývala velice bohulibou činností-výrobou kotiliónů na taneční.

Oproti mému původnímu očekávání to dopadlo docela dobře. Přinejmenším se mi nerozpadají v ruce a dokonce se s nimi dají dělat i prudší pohyby a pořád drží! Upřímně doufám, že jim tato vlastnost vydrží minimálně do zítřka.

Musím se přiznat, že chvilkami mě to i bavilo...
Nicméně za oběť padlo jedno balení Kinder čokolády, kterou jsem sebrala bratrovi a téměř šestkrát za sebou jsem se při tom dívala na Halloweenskou noc. Celkem se divím, že mě to stále baví. Občas překvapuji sama sebe.
Ale řeknu vám, pokud ty kotilióny děláte vy sami, tak k nim získáte jakýsi citový vztah, takže se momentálně nacházím ve stavu, kdy se mi je skutečně nechce nikomu dávat. Nejradši bych si je všechny nechala v té červené dárkové taštičce, ve které se nacházejí nyní. Už vidím, jak s nimi ti oškliví burani naloží. Jak je někam pohodí, spadnou jim na zem a ostatní je pošlapou...
Při té představě se mě zmocňuje touha zabíjet. Nebo alespoň dotyčnému narvat kružítko do nosu.

Ale k věci, nějak se mi nechtělo dělat všechny stejné, tak mám celkem čtyři druhy (což sice znamenalo, že když jich mám vyrábět deset, tak jich všech nebude stejný počet, čímž můj smysl pro pořádek v těchto věcech dostal řádně zabrat, ale já už to nějak vydržím...).

Když Los bratros Jendos píše povídky...

18. října 2010 v 20:08 | Telenta a Los bratros Jendos |  Povídky
Tak když už mám ten blog, byl by téměř hřích nepropagovat prvotiny jednoho velice nadaného mladého spisovatele.

Je jím můj šestiletý bratr, který momentálně navštěvuje druhým měsícem první třídu a již nyní se věnuje psaní krátkých povídek.
Texty jsou neupravované (takže je občas potřeba pořádně se na něj soustředit, abyste zjistili, co k čemu přesně patří=D), jen jsem si dovolila vždy doplnit název, krátkou anotaci a svou primitivní ilustraci jedné hlavní hrdinky, která se vyskytuje hned ve třech příbězích-moucha, jejíž život není zrovna procházka růžovým sadem.
Na slaďárny zřejmě bratr příliš nebude.
Díkybohu za to.

Podzimní zdravotní procházka

9. října 2010 v 23:53 | Telenta |  fotografie
Tak jsem dnes odpoledne vyrazila na menší zdravotní procházku, jak jsem již psala zde.

Neměla jsem nejmeší ponětí, kam vlastně půjdu, takže jsem jen tak bloumala po městě a při spatření něčeho zajímavého jsem vytahovala z tašky foťák.
Ovšem moc těch fotek ve finále použitelných nebylo...
Strom, který jsem fotila snad padesátkrát, než jsem byla dostatečně spokojena s úhlem a vzdáleností, z jaké byl zachycen.

Už je podzim, ale mně to nevadí. Já mám podzim ráda.

2. října 2010 v 15:58 | Telenta |  malby a kresby
Po pravdě řečeno, nedokážu říct, které roční období mám nejradši. Na každém dokážu najít něco dobrého i špatného, ale u všech jsou ty klady a zápory natolik vyvážené, že prostě nemůžu říct: "Jo, tohle je nejlepší!"

No, nebudu to tady zbytečně okecávat (na to si budete muset počkat do jiného článku, jen neskrývejte své nadšení!=D). Když jsem dneska vstala, měla jsem strašnou chuť něco vytvořit. Takže jsem si sedla a pod vlivem podzimní nálady a Koralíny, jsem splácala toto:
Hm, opět to není úplně přesně podle mých představ a scanner mi trochu zničil barevnost...
Také jak jinak, že?=D

Mimochodem název tohoto článku je citace z knížky Hrdý Budžes, přesněji z dvanácté kapitoly Jak Berenčičová skočila z okna.

© Telenta 2008-2014
telenta.blog.cz