Zavřete oči, odcházím...
Jednou to zkrátka přijít muselo. Pokud někdo z pravidelných čtenářů chce znát moji novou adresu, můžete mi napsat na email uvedený v menu.

Jarní počasí aneb pitomější název článku mě už nenapadnul

10. února 2011 v 20:55 | Telenta |  Můj důvěrníček
Xavier Baumaxa - Na druhé straně plotu

Jak už jsem se zmiňovala, byla jsem několik posledních dní na horách na Šumavě s rodiči. A i když jsem zdrhla dřív, můžu s radostí říct, že mi nic není.
Tedy pokud nepočítáte ten zánět dutin.


Hned první den byl poněkud neslavný.
Na sjezdovce, kam jezdíme, totiž zrovna probíhal Světový pohár ve slalomu, který o jeden den posunuli. Nemluvě o tom, že zrovna byla vichřice, takže jsme se s nějakým lyžováním mohli rozloučit.
Aspoň jsme tedy šli na procházku, a protože se odpoledne docela vyčasilo a celkově bylo spíš jako na jaře - teploty nad nulou a téměř žádný sníh nebo aspoň ne tolik, kolik ho za normálních okolností v únoru na horách bývá. Nicméně zem byla hmm..., jak to říct...dosti kluzká, takže se náš pochod mimoděk stal takovou soutěží o to, kdo vydrží déle na nohou.

DSCN0755
Vážně bylo hodně teplo. Opravdu jarní počasí. A i ta běžecká stopa vypadala jak leccos, jen ne jako běžecká stopa.
DSCN0754
Cestou jsme samozřejmě potkali spoustu sympatických stromečků.
Spoustu.
DSCN0748
DSCN0749
A do třetice všeho dobrého.
DSCN0750
A samozřejmě ta nejdůležitější zastávka - hřbitov.
Bez toho by to ani nešlo.
DSCN0745
DSCN0746
Celou tuto výpravu jsme zakončili návštěvou zdejší cukrárny, kde mají úžasné dorty, horkou čokoládu a vláček a nyní i, díky blížícímu se Valentýnu, spoustu ošklivých kýčovitých srdíček a dalších ozdobiček, které se ale kupodivu do toho prostoru docela i hodí, ale domů bych si něco takového rozhodně nepořídila ani při tom největším zatmění mozku.
Škoda jen, že mi bylo tom výborném obědě špatně...
Večer jsem radši ani nešla na večeři, jen jsem ležela na pokoji a dočetla si jedinou knížku, kterou jsem s sebou měla.

Když jsem byla druhý den násilím vzbuzena (uznejte, že sedm hodin je na prázdniny brzo. no jo, ale co kdyby nám někdo ten kopec ukradl, že ano...), zjistila jsem, že venku naproti všem pesimistickým předpovědím svítí sluníčko, je teplo a vítr skoro nefouká, takže jsem se sjezdování vyhnout nemohla ani kdybych chtěla.
Asi jsem vám ještě neříkala, že jsem se v jakémsi záchvatu rozhodla naučit se aspoň trochu jezdit na snowboardu...no, a tak jsem jezdila (dá-li se tak nazvat můj styl "oblouček, oblouček, bum, oblouček, bum").
Jediné, co jsem si z toho odnesla, jsou úplně modrá kolena a pak jsem si ještě udělala při jednom ze svých slavných pádů, kterými jsem oblažovala všechny účastníky provozu, něco s levou nohou. Ono se to na začátku ani netvářilo, že to bude bolet, ale když jsme přišli na pokoj a já si sedla nějak to přišlo k sobě a ačkoliv jsem si na to téměř okamžitě napatlala Voltaren, nepřestalo to.
V noci to bylo nejhorší, zejména kolem třetí hodiny ranní, kdy jsem se bolestí dokonce probudila a delší chvilku jsem skučela s levou nohou vytaženou z pod peřiny, mávající s ní směrem k otevřenému oknu v domnění, že by mi třeba mohla trochu zmrznout a přestat protestovat.

Další den jsem šla na lyže.
Radši...
Nicméně aspoň počasí muselo být hnusný. A to dokonce tak hnusný, že jsme kvůli tomu i o trochu dřív odjeli. Hnusná zima, hnusný vítr a hnusná, hnusná ledovka, která má v oblibě vás štípat a šlehat do tváří jak na vleku, tak i když se opovážíte jen trochu víc se rozjet (rychlost nad jeden decimetr za sekundu bohatě stačí).
Mno, aspoň že ten oběd byl dobrý.

Odpoledne jsem se vydala na předčasný taktický ústup zpátky domů spolu s tetou a strejdou a nechala jsem svoji nejužší rodinu napospas rozmaru hor (všichni to ve zdraví přežili).

Musím říct, že samota je občas ubíjející. Už ve chvíli, kdy jsem si téměř okamžitě vybalila tašku s věcmi (normálně mi tento úkon trvá aspoň týden) a začala jsem žehlit, věděla jsem, že něco není v pořádku.
A tak se tu utápím ve svých mizerných a melancholických náladách (no co, jsem melancholik a cosi mezi puberťákem a adolescentem, mám na to výsostné právo), poslouchám Baumaxu a Kryla a snažím se zabíjet čas, kterého mám možná víc, než bych chtěla.

Tak se tu tedy mějte, já jdu dál zabíjet čas
Vaše Telenta
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Daysy Daysy | E-mail | Web | 10. února 2011 v 21:49 | Reagovat

hezké fotky :)

2 kinixuki kinixuki | Web | 11. února 2011 v 15:43 | Reagovat

Jestli tvoje snowboardění vypadá takhle, tak jsi na tom ještě dobře. Horší je něco mého typu: oblouček, bum, oblouček bum, opakovat několikrát, pak bum na hlavu a chvíli být vědomím jaksi mimo. To prosím na dětské sjezdovce. Hlava mě bolela ještě další dva týdny...
Vím odkud jsi! Prozradila jsi se prázdninama. Ale vlastně jsi mi akorát vyšoupla jedno tipované město ze tří xD ...začínáš na...L?

3 Telenta Telenta | Web | 11. února 2011 v 21:35 | Reagovat

[2]: Tak na hlavu jsem naštěstí nespadla, ale ty nohy to odnesly docela dost. Ještě teď mám kolena fialová :-D
A skláním se před tvými detektivními schopnostmi, to město jsi patrně vážně úhadla, skutečně začíná na L ;-) :-D

4 kinixuki kinixuki | Web | 14. února 2011 v 21:58 | Reagovat

[3]: Nohou sjem si užila minulý rok. Jít poprvé na sedačkový vlek na snowboardu je...zajímavé. "A co bude na konci? Jak vystoupím?" "Jenom sjedeš dolů po takovym kopečku." "Prudkym?" "Ani ne. Neboj." -vystoupí, sjede dolů a spadne- "aúúúúúúú, moje noha T^T- od důvod víc, proč nevěřit učitelkám. Potom, co zfialovělo okolí koleního kloubu, zfialověly i kolena, protože ta sjezdovka byla červená a já nemohla s překroucenym kolenem jezdit x___x ...miluju lyžáky xD
Hehe...brala sjem to i tak trochu pdole jedné fotky, co jsem tu viděla, která mi nápadně připomínala místečko, kam jsme přistáli s lodí asi před rokem xD Nejsi daleko! A ještě blíže k táboru xD

5 Telenta Telenta | Web | 14. února 2011 v 22:31 | Reagovat

[4]: Jo, poprvé na vleku to bylo dost zábavný. Já jsem se tam naštěstí plácala sama s tím, že jsem před rokem jezdila dva dny s instruktorem.
Nooo... bylo to skutečně zajímavé. Docela by mi vyhovovalo, kdyby na té sjezdovce nebyli žádní lidi, protože ten pán, co mě málem přejel a pak mi pomalu vynadal, když jsem spadla a bezmocně sebou mlela na zemi,mě docela dost naštval :-D
Jinak vážně až tak blízko? Začínám se bát, že na mě někdy nečekaně vyskočíš zpoza stromu a já dostanu infarkt :-D

6 kinixuki kinixuki | Web | 15. února 2011 v 22:46 | Reagovat

[5]: xD Můj první vlek dopadl naštěstí dobře...zrovna si nemůžu vzpomenout, že zrovna na snowboardu bych na vleku spadla. Tedy, v půrběhu. Na konci to končilo pádem zhruba v polovině případů. Vystupování by se mělo vymyslet líp. Bez lidí by to taky bylo lepší, i když se snowboardem se mi myslím povedloještě do nikoho nevrazit. Zato s lyžema...to byly přemety. A ten malej prcek kolem mě sjel v pohodě dolů xD
Začnu si vyhlížet strom! Nebo něco jiného. Jsi táborová osoba? xD

7 Telenta Telenta | Web | 15. února 2011 v 22:51 | Reagovat

[6]: No, příliš táborová osoba nejsem, i když jsem se ho párkrát zúčastnila.
Odteď se budu radši dívat vždycky i za dveře, když budu někam vcházet, jestli tam náhodou nečíháš :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Telenta 2008-2014
telenta.blog.cz