Zavřete oči, odcházím...
Jednou to zkrátka přijít muselo. Pokud někdo z pravidelných čtenářů chce znát moji novou adresu, můžete mi napsat na email uvedený v menu.

Květen 2011

Nervy v kýbli

31. května 2011 v 17:37 | Telenta |  fotografie

Huh! To jsem se zase jednou vytočila.

Ne, fyzika mým nervům skutečně nesvědčí.
Nehledě na to, že ten příklad vypočítaný mám, na co se ho teda ještě pokoušet řešit přes kvadratickou rovnici? Jistě, přes kvadratickou rovnici to je jistě mnohem lepší a daleko správnější...
Naštěstí nikdo nepadl za oběť mému vzteku (pokud nepočítáte těch několik bonbónů Lindt, ale to byla nutnost) a přehodnotila jsem svůj postoj k dnešnímu tréninku.
Jdu tam. Možná mi to i půjde líp,s tou představou křupající nosní přepážky při oi-cuki...

A vy se alespoň zatím pokochejte mými včerejšími úlovky.
Mělo toho být víc, ale jako naschvál zrovna hrozně foukal vítr, takže valná většina fotek byla rozmazaná.

Slečna Ghúúú

22. května 2011 v 12:06 | Telenta |  malby a kresby

Možná, že někteří z vás si vzpomenou na roztomilé chapadlaté cosi (spíš ale pravděpodobně ne), co se později přejmenovalo na Ghúúú, podle zvuků, které vydává (víte, s chapadly v puse se artikuluje poměrně těžko...).

Je tomu už skoro rok a vzhledem k tomu, že začínal upadat do deprese ze své osamělosti, nakreslila jsem mu společnici.
V jakém vztahu vzhledem k sobě jsou, je zatím nejasné...

Německo

17. května 2011 v 15:14 | Telenta |  Můj důvěrníček
Dresden Dolls - Dirty Business

Předminulý týden jsem se poměrně zvysoka vykašlala na školu a jela jsem na čtyři dny (příhodně ty všední) s výtvarkou do Německa.

Vyjížděli jsme v pět ráno (chápete já vstala ve čtyři! já! i když to bylo poměrně dost krušné), dokonce jsem si ani nic nezapomněla (tedy pokud nepočítáte tu nabíječku k foťáku, ehm) a ve velmi rozespalém stavu se mi podařilo za velkého přispění tátova auta dostat se k autobusu, který stál před ZUŠkou.
Na žádné detaily z této brzké hodiny si skutečně nevzpomínám, nechtějte tedy po mně vědět, co jsem měla k snídani. Ach jo, to jsem zase musela cestou mlít kraviny... Možná je lepší, když si to nepamatuju.
Ale bylo hnusně. Dost hnusně. Když jsme stavěli na benzínce, málem nás během našeho padesátimetrového běhu k záchodům odnesl vítr. Nicméně ve chvíli, kdy jsme překročili hranice, najednou se vyjasnilo, vylezlo sluníčko a odpoledne jsme se po Berlíně proháněli v tričku.

© Telenta 2008-2014
telenta.blog.cz