Zavřete oči, odcházím...
Jednou to zkrátka přijít muselo. Pokud někdo z pravidelných čtenářů chce znát moji novou adresu, můžete mi napsat na email uvedený v menu.

Německo

17. května 2011 v 15:14 | Telenta |  Můj důvěrníček
Dresden Dolls - Dirty Business

Předminulý týden jsem se poměrně zvysoka vykašlala na školu a jela jsem na čtyři dny (příhodně ty všední) s výtvarkou do Německa.

Vyjížděli jsme v pět ráno (chápete já vstala ve čtyři! já! i když to bylo poměrně dost krušné), dokonce jsem si ani nic nezapomněla (tedy pokud nepočítáte tu nabíječku k foťáku, ehm) a ve velmi rozespalém stavu se mi podařilo za velkého přispění tátova auta dostat se k autobusu, který stál před ZUŠkou.
Na žádné detaily z této brzké hodiny si skutečně nevzpomínám, nechtějte tedy po mně vědět, co jsem měla k snídani. Ach jo, to jsem zase musela cestou mlít kraviny... Možná je lepší, když si to nepamatuju.
Ale bylo hnusně. Dost hnusně. Když jsme stavěli na benzínce, málem nás během našeho padesátimetrového běhu k záchodům odnesl vítr. Nicméně ve chvíli, kdy jsme překročili hranice, najednou se vyjasnilo, vylezlo sluníčko a odpoledne jsme se po Berlíně proháněli v tričku.


Nutno říct, že to byl poněkud vyčerpávající výlet.
Když jsme před desátou dopoledne dojeli do Berlína, vylezli jsme z autobusu a až do devíti večer jsme bez jakékoliv zastávky chodili a chodili a chodili a pro změnu chodili... tedy pokud nepočítáte tu malou pauzu, kdy nám milostivě dovolili, alespoň vyndat svá zavazadla z kufru a odnést si je na pokoj. Pak nás opět vyhnali ven.
Neříkám, že to bylo špatné, ale dokázala bych si to představit i příjemnější. Například bez naprosto zničených chodidel a zad, od batohu, nacpaným věcmi na celý den.
No, a pak samozřejmě to jídlo.
Jediné, co jsme měli zařízené, byla snídaně, oběd a večeři jsme si museli zajišťovat sami, s tím, že jsme vlastně téměř neměli možnost jít si někam něco pořádného koupit, takže oběd se většinou přeskakoval a večer jsem se nakvartýrovala k nějakému šťastlivci, který měl s sebou varnou konvici, abych si udělala polívku z pytlíku.
Nutno říct, že ke konci mě pronásledoval přízrak svíčkové skoro na každém kroku.
Umíte si tedy zajisté představit, jak blažené pocity jsme s kamarádkami zažívaly, když se nám poslední den podařilo dostat, do jakéhosi podniku, nejvíce podobnému McDonaldu, až na to, že tam dělali obyčejné housky téměř se vším. Tak jsme si všechny daly Kuřecí úsvit (v překladu, samozřejmě) a zaplácly to zmrzlinou s ovocem.

Taky moje spolubydlící nebyla zrovna ideální.
Dvanáctiletá holka, oproti níž jsem já velice hovorný a sdílný člověk plný optimismu, takže jsem si tam vlastně mluvila spíš sama pro sebe. Ona jen tak seděla na židli, zírala do zdi, tvářila se jako boží umučení a ze začátku jsem ji silně podezřívala, že snad ani nespí a nejí. Není tedy divu, že jsem byla věčně nastěhovaná u někoho jiného a do vlastního pokoje jsem se chodila jenom vyspat.
Nicméně poslední den se mi nějakým zázrakem podařilo mi ji rozmluvit (zvláštní, obvykle tohle musí dělat někdo se mnou...), a občas pak mluvila až moc (taky nevím, co chci).

Ale i tak se mi to líbilo. Viděli jsme toho vážně hodně, a kdybych to tu měla popisovat do detailu, patrně by tu nadměrná většina čtenářů zemřela nudou, proto se jen alespoň za pomocí mé paměti a spousty letáčků, které jsem si přivezla a netuším, co s nimi budu dělat, pokusím ta místa vyjmenovat.
Pokud jde o Berlín, navštívili jsme Postdamer Platz (kde jsem se v Kollhoff tower projela nejrychlejším výtahem v Evropě, 8,65 m/s, pomalu to ani nejde cítit, jen mi pokaždé nechutně zalehly obě uši), Reichstag, Památník holocaustu, Kulturforum, Hamburger Bahnhof, Museuminsel, Alexander Platz, Židovské muzeum, Kurfürstendamm (vážně nádherný moderní kostel osvětlený modrými skleněnými luxfery), Olympijský areál, Unité d´habitation Typ Berlin od Le Corbusiera (dle mého ošklivá sedmnáctipatrová stavba s 557 byty, všechno je tam takové stísněné, mají hodně nízké stropy. trochu to připomíná nemocnici... ne, tam bych bydlet nemohla), Filologická knihovna Freie Universität Berlin.
V Dessau pak Bauhaus a Hansa Viertel, v Magdeburgu Magedurský dóm a Zelenou citadelu a v Lipsku bývalou výrobnu bavlny Spinnerei, kde jsou nyní pořádány výstavy a mimo jiné tam mají naprosto úžasný obrovský obchod s výtvarnickými potřebami, kde jsme strávili skutečně mnoho času mazlením se se štětci.

Obraz nebo spíš objekt, který vytvořil Ansel Kiefer, vystavený v Hamburger Bahnhof.
Není to tu vidět celé, ale i tak musíte uznat, že ty malé šatičky jsou úžasné =D




Tohle se ani nedá pomalu považovat za to, že jsem fotila samotný objekt (jímž byly mimochodem dvě obrovské krychle), ale ono "Slunce" na fotce vzniklo jen díky tomu, že jsem omylem fotila vnitřek trubky, která tyto dvě krychle spojovala, ve stejný okamžik jako moje kamarádka.

Tyhle hlavy mě prostě dostaly. O kousek dál bylo ještě puštěné video s hlavou. Chlap, který se pořád točí dokola a vydává při tom, hodně zvláštní hučivý zvuk. Skutečně fascinující =D

Ach, ach, takhle chci mít vymalovaný pokoj!

Myslím, že k tomuhle snad není ani potřeba žádný komentář.




Reichstag. Snažila jsem se vybrat tu nejlepší fotku, ale tu, která se mi líbila nejvíc musela prostě kazit má osoba...

Braniborská brána. Kousek od ní, nějaký pán pouštěl ty nádherné obrovské bubliny, ale ti mrňaví skřeti mu je pořád praskali.

Památník holocaustu, které opravdu hodně dětí využívá spíš jako skvělé místo ke hraní na schovávanou.

Tohle je, pěkně prosím, Berlínská zeď, tedy respektive její zbytky.

To už jsme byli ve Berlínské filharmonii, kde se muselo fotit bez blesku a v tom úžasném osvětlení, které tam mají to takhle dopadá.
Jen pro upřesnění, tohle bylo původně hlediště.
Ale i tak se mi to líbí...

Jedna z mála fotek, na kterých je možné rozeznat, co na ní vlastně je.

Další den jsme pak byli v Židovském muzeu.
Prostor vážně nádherný, ale zaplácnutý divnou a dle mého názoru nevkusnou expozicí. Jedna z mála věcí, co se mi líbily, bylo právě tohle.
No, a pak opona, která patrně ovšem nebyla součástí výstavy.
Ale měla moc krásnou barvu...

Olympijský stadion focený z pořádné výšky (jedna moje kamarádka dokonce odmítla jít až nahoru, že prý se hrozně bojí).

Filologická knihovna Freie Universität Berlin, kam vás prostě odmítají pustit, pokud nejste zrovna studentem univerzity. Nebo to alespoň nepředstíráte.
To už jsme opustili Berlín a dojeli do Magdeburgu a tahle "růžová veselá hrůza" nesoucí název Zelená citadela od architekta Friedensreicha Hunderwassera se prostě nedá přehlédnout.

Tohle jsou studentské pokoje Bauhausu v Dessau (ne ta kapela, ale škola umění, designu a architektury).

Vím, že je to trochu rozmazané, ale tohle tu mám hlavně kvůli tomu komínu.
Je pěkný, že?
Ještě někdy musím do Lipska...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tammy Tammy | Web | 17. května 2011 v 15:52 | Reagovat

Heh, myslím, že kdybys mě potkala, byla bych přesně jako ta holka. Jsem vždycky s cizíma zakřiknutá, ale jak se rozjedu :DDD Jinak doufám, že sis výlet užila. Mě by se do Německa vůbec nechtělo. Nesnáším němčinu, je to nejotravnější předmět (kromě ťeláku) co ve škole máme. Asi to bude učitelkou. Ale předpokládám, že ty německy umíš dobře? :-)

2 Telenta Telenta | Web | 17. května 2011 v 16:00 | Reagovat

[1]: Tak to já normálně moc nemluvím taky, ale tohle byl extrém. Na otázku: "Kam chodíš do školy?" bych snad byla schopná odpovědět :-D  A německy neumím vůbec, učím se anglicky a francouzsky :D

3 kinixuki kinixuki | Web | 18. května 2011 v 18:40 | Reagovat

Jůůůů, závidím. Čtyři dny kašlat na školu s výtvarkou...to bych brala bez zaváhání. Ten budíček...to by se taky dalo vydržet, ale ten moc nezávidím xD Tvoje spolubydlící mi trochu připomíná mně, až na to, že já bych pravděpodobně po chvíli civění do zdi vytáhla skicák, čas od času do něj něco načmárala a dál civěla xD
Ty hlavy chci taky viděěěěět...a u pamtáníku bych se nejspíš pokusila se nenápadně vetřít mezi nějakou schovávající se skupinu *___*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Telenta 2008-2014
telenta.blog.cz