Zavřete oči, odcházím...
Jednou to zkrátka přijít muselo. Pokud někdo z pravidelných čtenářů chce znát moji novou adresu, můžete mi napsat na email uvedený v menu.

BibiNews - utrpení první

4. července 2011 v 12:50 | Telenta |  Můj důvěrníček

Emilie Autumn - Rapunzel

Tak a tady se krásně ukazuje, že ve chvíli, kdy se až přímo nadlidsky nudím, jsem schopná psát i o naprosto nezajímavých a nezáživných věcech, u jejichž líčení by patrně i nebožtík radši znovu zemřel, než aby to musel poslouchat.


1. -2. července 2011
pátek-sobota

Dovolené s rodinou jsou skutečně úžasná věc.
Rodiče si tak báječně odpočinou, protože je jejich milující ratolesti obskakují, nezlobí a bez jakýchkoliv výtek se ochotně podřizují naplánovanému programu. Všichni si za ty dva týdny užijí spoustu legrace a domů se vrací úplně zrelaxovaní a nemohou se dočkat dalšího léta.
A všichni žili šťastně až do smrti. Ha ha. (Cítíte v tom tu ironii?)

Kdybychom aspoň nejezdili každý rok na to stejné místo. Ano, Itálie je moc hezká, Bibione je moc hezké, ale po stopadesátédruhé už bych ho vidět nemusela.
Zejména když se tu vážně, ale vážně nedá vůbec nic dělat a pokud nejste fanda povalování se ve smrtelném vedru na pláži společně se stovkami dalších lidí, opékajících se na pražícím sluníčku jako klobásy, věřte, že brzy budete cítit nutkavou potřebu mlátit hlavou do zdi a ve volných chvílích (kterých zde máte víc než dostatek) budete snít o tom, jak poskakujete ve stínu lesa a hrajete si na strašidlo.
Letos jsme jeli novým autem. A to úplně novým, tato nekonečná cesta byla první, kterou jsem s ní absolvovala.
Myslím, že označení pohřebák, které mu bylo přiřčeno již před touto jízdou smrti, se skutečně nemýlilo. Nikdy jsem nijak netrpěla na bolesti zad, ale tyhle ******** sedačky mi dopřály poznat, co to znamená, takže s nějakým kvalitním spánkem přes noc jsem se mohla rozloučit.
Nemluvě o tom, že kdykoliv jsem začala zabírat, tak jsme buď stavěli u pumpy, nebo bratr začal něco kvákat. Jako by i tak nestačilo, že si minimálně třikrát za sebou pouštěl Toma a Jerryho a znechutil mi tak další pohádku. Jsem zvědavá, co to bude příště...
Bylo to zkrátka vysilující.
Navíc zřejmě jak v Čechách, tak i v Rakousku a Itálii pro tyto dva dny nesmírně záhadně došel veškerý toaletní papír, protože kdykoliv jsem potřebovala na záchod, nikde žádný neměli. Papírové kapesníky jsem pochopitelně vždy nechala pro jistotu v autě...

Uklidnila jsem se až při snídani nad talířem s koblihou plněnou vanilkovým krémem, který tam na rozdíl od těch českých koblih, skutečně byl a bylo ho hodně a ještě víc jsem se uklidnila, když jsem upadla v apartmánu do kómatu a po dlouhou dobu a s nadšením jsem se zabývala studiem kvality místních matrací. Ale musím vám říct, nic moc to není.
Zejména pak gauč v kuchyni, na který jsem se přestěhovala, jelikož tatínek se až příliš sžil s naším kocourem a vrní dosti nahlas ze spaní.

Aspoň že to jídlo je tu pořád tak dobré. Jedna z mála věcí, co mě tu drží nad vodou.
A brouzdání se v moři. Něco takového bych potřebovala v budoucnosti za barákem.
3. července 2011
neděle

Netuším, zda je to tím gaučem, vzduchem nebo jen změnou prostředí, ale pronásledují mě tu skutečně hrůzné sny, v nichž praktikuji černou magii a o rozsekaná lidská těla v nich není nouze. Vyprávět vám to tu radši nebudu, všichni o to po prvních dvou větách většinou ztratili zájem.
Ach ano, taky jsem tu patrně v noci běhala náměsíčná, zavírala dveře a přerovnávala věci.

Dnes s konečnou platností započal maraton zhoubné nudy, nicnedělání a písku úplně všude.
S potěšením musím konstatovat, že obsluha v bistru na pláži je stále stejná. Čekáním hodiny a půl na toasty počínaje, přes bídné početní schopnosti obsluhy (ano, plně si uvědomuji, že šest lidí je přece jen moc a trefit se do správného počtu příboru je téměř nemožné) až po servírku, která vypadala, že neumí pořádně mluvit žádným jazykem.

Na obrázku níže se můžete seznámit s mým mezzodroidem-San Benedetto (mezzo - půl, byl vytvořen z víčka půllitrové neperlivé vody), kterého jsem sestrojila u večeře a pobíhala s ním po stole mezi talíři.
Bohužel mi již není známo, kde se nyní nachází, jelikož po jednom velice složitém úhybném manévru skočil pod stůl a zmizel v nenávratnu...
Ale já vyrobím dalšího, o to se nebojte.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Achren Achren | Web | 4. července 2011 v 13:04 | Reagovat

Závidím Ti :-D.. Tady v ČR je hnusně, já jsem pořád jen zalezlá doma a v dohledné době to na žádnou zábavu nevypadá :-?

2 gta 5 pc cheats gta 5 pc cheats | Web | 23. června 2017 v 8:39 | Reagovat

•    I clicked to your website and it’s quite interesting. I see so many news that I have updated every hours. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Telenta 2008-2014
telenta.blog.cz