Zavřete oči, odcházím...
Jednou to zkrátka přijít muselo. Pokud někdo z pravidelných čtenářů chce znát moji novou adresu, můžete mi napsat na email uvedený v menu.

BibiNews - utrpení třetí

21. července 2011 v 17:50 | Telenta |  Můj důvěrníček
Je vážně zvláštní dopisovat zážitky z dovolené, kde bylo vedro k zalknutí a permanentně jste se potili jako prase i v plavkách, když teď sedím doma, venku leje jak z konve a v mém pokoji je odporná zima.
Tedy ono se toho zase tak moc zvláštního nestalo...

Jedna z mála veselých věcí byl objev obchůdku s bižuterií, který bych nejradši vykoupila až po samotné základy, ale nakonec jsem se musela spokojit jen s jedním náramkem. Nicméně ta cesta k němu nebyl zrovna procházka růžovým sadem. Vzhledem k tomu, že výše zmiňovaný obchod leží přímo na hlavní ulici, kde se po setmění vyrojí obrovský dav turistů prolézající místní krámky a pokud nejste dostatečně ostražití, zadupe vás do země ani nemrknete.
To bylo poprvé a naposledy, co mě máma přemluvila, abych tam s ní šla nakupovat
Ale ten náramek mám a ve volných chvílích se jím můžu patřičně kochat.
Na této ojedinělé cestě jsme taky pořídila většinu těchto fotek, zatímco máma odběhla obdivovat boty, což já příliš nemusím.
Já přímo nesnáším nakupování bot. Zejména proto, že mi téměř žádné, díky mé úžasné nožičce, nejsou.
Další věcí, která stojí za zmínku je samotná cesta zpátky.
V první řadě jsem ráno v den odletu vůbec netušila, jestli někam pojedu. Střevní problémy v jakékoliv formě nejsou nic příjemného, což jsem si naplno uvědomovala, když jsem se chladila o dlaždičky v koupelně a prosila jsem cokoliv či kohokoliv, kdo by tam nahoře mohl být, aby to přešlo. Naštěstí mě ten dotyčný vyslyšel a na letiště v Benátkách jsem dojela bez úhony.
Když nás dovezli autobusem až kamsi do zadních částí letiště a vysadili nás před naším vrtulovým letadélkem, chvíli jsem si říkala, jestli to myslí vážně a tohle skutečně dokáže létat.
No, dokázalo.
I když někdy jsem měla problém rozeznat, jestli klesáme nebo padáme, protože se tak dělo v jednotlivých poněkud nešetrných skocích, kdy se všichni pasažéři sborovně zajíkali a následně úlevně vydechovali.
Ještě po představení pilota stylem zhruba: "Dobrý den dámy a pánové, já jsem...Jarda Blažej a jsem velitel tohoto letu. Letíme rychlostí...no...asi tak 500 km/h, ve výšce...hm...6400km..." zbytek si umíte představit.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Beriana Beriana | Web | 21. července 2011 v 19:54 | Reagovat

Pěkné fotky a těch turistů bych se bála :D a myslím že do toho letadýlka bych ani nenastoupila, tyjó 500 km rychlostí :D :D to mě podrž! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Telenta 2008-2014
telenta.blog.cz