Zavřete oči, odcházím...
Jednou to zkrátka přijít muselo. Pokud někdo z pravidelných čtenářů chce znát moji novou adresu, můžete mi napsat na email uvedený v menu.

Srpen 2011

Utrpení nakupujícího aneb nikdy nevíte, co se vám může stát

24. srpna 2011 v 22:46 | Telenta
Ordo Funebris - Esta E De Loor
Dobře, ta písnička s tím zase tak moc společného nemá, ale vymývala jsem si s ní mozek během psaní...

Tato povídka je, věřte tomu nebo ne, založena na skutečné události, která se odehrála kdesi v Drážďanech v období vánoc a až po scénu s chorálem je pravdivá.
Tedy až na to, že nejsem muž a v žádném případě nejsem ženatá.

Zelená

21. srpna 2011 v 21:46 | Telenta |  Moje názory
Takže za prvé, k napsání tohoto článku jsem byla přinucena (ano, čekám, kdy se, ty dotyčný, ozveš, že to takhle přece vůbec nebylo a ať si už zase nevymýšlím). Není to sice zrovna óda, jak jsem slibovala, ale tak snaha se cení, že?

Abych vám to osvětlila, u mé osoby se občas projeví silné posednutím něčím a neodolatelnou touhou po změně. Tohle se momentálně týká zejména zelené barvy a nadkolenek, nejlépe těch s mašličkami (ne, vážně, musím si nějaké nutně sehnat, je to otázka života a smrti), takže jsem si celý počítač vyladila do zelena (ne, ne, vnějšek jsem ještě nepomalovala), pokoj naštěstí již zelený mám a v něm i dostatečnou zásobu kaktusů, palmu a kytku, která se jmenuje…ehm…calandiva? Aspoň myslím. Ale co, podstatné je, že je nenáročná na pěstování a zalévat se má jen jednou za čtrnáct dní.


Zelenou barvu jsem měla vždycky ráda. Hlavně tu tmavou, sytou, barvu smaragdu a lesů, ale i svěží světlá jarní zelená luk a vylézajících rostlinek má něco do sebe.

Zelená je odedávna barvou přírody, svěžesti, znovuzrození, odpočinku, jara, naděje a dle Feng Shui nese tvůrčí energii dřeva, která nám dodává patřičnou kreativitu potřebnou při vymýšlení a uskutečňování nových a originálních nápadů. Vždy nás obklopovala, vždy byla a je (a doufám, že ještě hodně dlouho bude) dominantou přírody, dokonce i evoluce nám zařídila, že naše oko je právě na tuto barvu nejcitlivější.

A co kromě výše zmíněného znamená zelená pro mě?

1. Stromečky, kytičky, travička (teď myslím takovou tu, co běžně roste před domem na zahradě, seká se, dá se na ní válet a tak podobně)

Za prvé, moc krásně se na to kouká, ne jako na ošklivé paneláky.
Za druhé, většinou se v blízkosti těchto, pro někoho velice děsivých věcí, nenachází příliš lidí, ne jako v ošklivých panelácích.
Z třetí, se obvykle u nich dá lépe dýchat, ne jako v ošklivých panelácích.
Za čtvrté, se z nich pomalu stává něco, co by se mělo chránit, ne jako ošklivé paneláky.
Za páté, ve většině případů voní, ne jako ošklivé paneláky.
Za šesté…no jo, už mlčím.

2. Žabičky a želvičky!

Ano, v poslední době jsem těmito zvířaty naprosto posedlá, nicméně bohužel stále ani jedno z nich nevlastním (ale to přijde), takže zatím disponuji jen jejich plyšovými kolegyněmi (Olinka a Emilka) a živým kocourem (kterého bych mohla přebarvit na zeleno!... ne, nejsem zlá).
A pozor! Želvy jsem nesmírně rychlá stvoření! (Můj vlastní skromný výzkum.)

3. Zelený čaj

Ehm, no fajn, tohle jsem si právě tak trochu vycucala z prstu, ale je dobrý, ne?

A zítra si musím koupit ten zelený lak na nehty…

Černobílá

13. srpna 2011 v 18:09 | Telenta |  fotografie

Heather Dale - Joan
Ach jo, Tammy, čím jsi mě to nakazila? Aspoň si mám zase čím vymývat donekonečna mozek =D

Ne, vážně.
Nenechávejte mě samotnou s foťákem, když zrovna nevím, do čeho píchnout, protože pak to takhle dopadá.
Jo, začnu fotit sama sebe, protože venku prší. Naštěstí jsem se ještě neuchýlila k oblíbenému stylu ksichtknihařek a nefotím se v zrcadle s našpulenými rtíky nejlépe obtaženými nějakou hodné výraznou rtěnkou, ale místo toho jsem si hrála se samospouští.

Ehm, nečekejte žádný zázrak, přece jen to bylo focené bez příliš velkého rozmýšlení.



Canterbury 2/2

9. srpna 2011 v 19:01 | Telenta |  Můj důvěrníček

S aktivitami se to mělo stejně jako minulý rok, jen mě štvalo, že jsme kvůli nízkému počtu lidí neměli na výběr a prostě jsme museli dělat, to co nám řekli.
Odpolední aktivity ještě šly, většinou se jednalo o sporty, pokud jsme někam nejeli, takže jsem postupně předstírala hraní baseballu, badmintonu, ping pongu, volejbalu a tak podobně.
S večerními to bylo horší. Nejenom, že trvaly až do jedenácti a ti oškliví zlí lidé nás prostě nechtěli pustit jít spát, takže jsme se zároveň učili nenápadnému vysublimování a posléze běhu přes celou kolej doprovázenou schováváním, ale taky se nemírně vyžívali v diskotékách. Když začali hrát Justýnu Bobrovou, většinou jsem to nevydržela, opustila své místo na lavici a vyběhla výkřiky hrůzy ven. Tomuhle se patrně vyrovnalo už jen karaoke, což je pro někoho, kdo neumí zpívat hrozná noční můra. Naštěstí, se mi vždy podařilo ve správný okamžik splynout se stíny a nikdo si mě tam nevšimnul.

Canterbury 1/2

9. srpna 2011 v 18:11 | Telenta |  Můj důvěrníček
Tak se mnou letadlo opět nespadlo a vrátila jsem se z Anglie v mezích možností v pořádku.

Let tam byl vážně na dvě věci, protože jsme odlétali v deset večer a spát jsem šla tak okolo hm...čtvrté ráno? Pravděpodobně. Není tedy příliš divu, že jsem přes den byla naprosto nepoužitelná, což se mi zrovna na ty rozřazovací testy moc nehodilo, ale tak splácala jsem cosi o mé budoucnosti, zaškrtala jsem pár odpovědí (doufám, že aspoň nějaké byly správně) a popovídala jsem si o kočkách o domku v lese.

© Telenta 2008-2014
telenta.blog.cz