Zavřete oči, odcházím...
Jednou to zkrátka přijít muselo. Pokud někdo z pravidelných čtenářů chce znát moji novou adresu, můžete mi napsat na email uvedený v menu.

Září 2011

To se dalo čekat...

24. září 2011 v 9:46 | Telenta |  malby a kresby


Hmmm,,,
To jsem mohla čekat.

Dneska je vinobraní, již s předstihem jsem si koupila lístek za dvě stovky.
To dá rozum, že tam nebudu moct jít. Ona se z toho stává už taková hezká tradice, že tenhle den prostě nikdy nepřežiju ve zdraví.

Předminulý rok jsem tam šla už trochu nachcípaná a skončilo to tím, že jsem seděla nebo ležela u řeky (ona se ta moje pozice nedá přesně popsat) a měla jsem pocit, že umřu. Loni bylo zase tak neskutečně hnusně, že jsem prochladla až tam a ani mě to nijak příliš neobohatilo.
Letos jsem to vzala ještě předtím, než jsem tam vůbec došla.
Ráno jsem se vzbudila na moje poměry poměrně hodně brzo a zjistila jsem, po tom co jsem se neúspěšně pokusila lehnout si na druhý bok, že nemůžu hýbat krkem.Nejdřív jsem se pokusila nějak to rozhýbat. Ha ha. To byla patrně ta největší chyba, co jsem udělala. Udělalo se mi ještě hůř a musela jsem se dostavit na neodkladnou schůzku se záchodem.
Už dlouho jsem nebrečela bolestí.
Vzhledem k tomu, že oba moji rodičové jsou pryč, ujala se mého ošetřování babička. Bohužel, když jsme nemohly najít ani ten pitomý Voltaren, šlo to docela těžko. Teda babička nemohla, já jsem většina času stála za ní a radši moc se nehýbala. Chtě nechtě jsme do toho musely zatáhnout i tetu, která k nám přiběhla ještě v pyžamu, napatlala mi krk nějakou hrozně pálivou mastičkou, zabalila mi ho, společně mi sebraly mi polštáře a položily mě na postel.

Vlastně se mi tam od včerejška stejně najk moc nechtělo. Spousta opilých lidí, mé štěstí na "nepřežívání" této akce a ta Ewička Farna, fakt, že tam budu muset čekat hodně dlouho do noci, abych se dostala domů, i když původně jsem měla jít už v jedenáct, ale nakonec jsem si řekla, že to třeba nebude tak špatný.
Příští rok se na nějaký lístky vykašlu, lehnu s do postele a budu očekávat, co se mi stane tentokrát. Třeba se z ničeho nic objeví díra ve stropě a spadne na mě klavír.
Bohatě by mi stačilo, kdyby mi někdo přinesl cukrovou vatu, sladký popkorn a nějaký pěkný balónek a rázem by se ze mě stala na chvíli ta nejšťastější osoba pod sluncem.

Musím konstatovat, že je to poměrně otrava ležet pořád stejně. Ale vzhledem k tomu, že jen pouhé přetažení počítače z nočního stolku na mě byl pro mě hotový hrdinský čin, asi to jinak nepůjde. Vsadila bych se, že dobře se mi udělá až v pondělí.
Hm, docela blbě se takhle píše, když vůbec nevidím na klávesnici a nevidím ani na to, co píšu, protože i když si ty brýle vezmu, tak v tomhle případě jsou mi na nic, protože vidím ostře akorát strop, což mi je poměrně k ničemu... Možná to je ten důvod, proč mi jen takhle krátký článek, který navíc vůbec nemá žádný smysl trval napsat tak hrozně dlouho. Musela jsem si někomu postěžovat.
Ale krk už trochu povoluje...

Na někoho možná může lézt jaro, na mě však obvykle leze podzim

20. září 2011 v 16:10 | Telenta |  Můj důvěrníček
Něco kratšího...
...a něco poněkud delšího ^^

Na někoho možná může lézt jaro, na mě však obvykle leze podzim, což se projevuje zejména útlumem všech možných i nemožných činností (a přiznejme si, že na začátek školy to není úplně to pravé ořechové, hlavně když ti nechápaví profesoři mají pocit, že nestojím o nic jiného, než se doma zavřít s hromadou učebnic a pilně studovat), zvýšením přísunu jídla (tatínek se dotazoval, zda přibírám na zimu a jestli mi taky zbělají vlasy, abych to přeměnu na Telentu či Titinu polární řádně završila), balím se do svetrů a vytahuji vysoké ponožky se zvířátky, zvednout se z postele se pro mě stává téměř hrdinským činem a čile rozprávím o smyslu života vstávání s mou plyšovou želvou Olinkou, která má stále takový strnulý úsměv na tváři a zastupuje optimistický článek v mém pokoji, peřinou polštářem a pochopitelně tím sluníčkem, které se ukrývá pod ním v mé chlupaté ponožce na spaní.
(Dlouhá věta, což? A plná závorek.)

Ve škole je, zdá se, již vše v mezích možností v pořádku, takže si nemusím klást otázku, zda nebudu nucena jít jinam, což mi více než vyhovuje.
Ano, na jednu stranu na školu hrozně nadávám, na druhou mi to chybí, když jsou prázdniny a nedávno jsme se s kamarádkami usnesly, že by nebylo tak úplně špatné udělat nějaké hromadné třídní objetí, protože když máme teď některé předměty spojené s jinými třídami a vidím jak většina toho, co tam chodí, vypadá, nezbývá mi než děkovat Komukoliv tam nahoře, že jsem, tam kde jsem a šla jsem zkusit přijímačky na víceletý gympl, i když po tom v tu dobu moje srdce bůhvíjak neplanulo.



Panenka a ty další věci

5. září 2011 v 20:39 | Telenta |  fotografie
Tak jsem se včera po velice dlouhé duševní přípravě pustila do úklidu kumbálu plného starých a nepotřebných věcí (jsem poměrně zvědavá, kdy to dokončím...).
A přitom jsem našla spoustu velice zajímavých dávno zapomenutých pokladů jako kupříkladu plyšovou žába a ovce různé fotky, moje staré výkresy a taky tuhle panenku. Nikdy jsem ji neměla moc ráda, ale je celkem fotogenická...


© Telenta 2008-2014
telenta.blog.cz