Zavřete oči, odcházím...
Jednou to zkrátka přijít muselo. Pokud někdo z pravidelných čtenářů chce znát moji novou adresu, můžete mi napsat na email uvedený v menu.

Na někoho možná může lézt jaro, na mě však obvykle leze podzim

20. září 2011 v 16:10 | Telenta |  Můj důvěrníček
Něco kratšího...
...a něco poněkud delšího ^^

Na někoho možná může lézt jaro, na mě však obvykle leze podzim, což se projevuje zejména útlumem všech možných i nemožných činností (a přiznejme si, že na začátek školy to není úplně to pravé ořechové, hlavně když ti nechápaví profesoři mají pocit, že nestojím o nic jiného, než se doma zavřít s hromadou učebnic a pilně studovat), zvýšením přísunu jídla (tatínek se dotazoval, zda přibírám na zimu a jestli mi taky zbělají vlasy, abych to přeměnu na Telentu či Titinu polární řádně završila), balím se do svetrů a vytahuji vysoké ponožky se zvířátky, zvednout se z postele se pro mě stává téměř hrdinským činem a čile rozprávím o smyslu života vstávání s mou plyšovou želvou Olinkou, která má stále takový strnulý úsměv na tváři a zastupuje optimistický článek v mém pokoji, peřinou polštářem a pochopitelně tím sluníčkem, které se ukrývá pod ním v mé chlupaté ponožce na spaní.
(Dlouhá věta, což? A plná závorek.)

Ve škole je, zdá se, již vše v mezích možností v pořádku, takže si nemusím klást otázku, zda nebudu nucena jít jinam, což mi více než vyhovuje.
Ano, na jednu stranu na školu hrozně nadávám, na druhou mi to chybí, když jsou prázdniny a nedávno jsme se s kamarádkami usnesly, že by nebylo tak úplně špatné udělat nějaké hromadné třídní objetí, protože když máme teď některé předměty spojené s jinými třídami a vidím jak většina toho, co tam chodí, vypadá, nezbývá mi než děkovat Komukoliv tam nahoře, že jsem, tam kde jsem a šla jsem zkusit přijímačky na víceletý gympl, i když po tom v tu dobu moje srdce bůhvíjak neplanulo.



Včera mě neskutečným způsobem vyděsil můj počítač.
To jsem si tak v poklidu prohlížela a třídila jsem fotky, když najednou začal z ničeho nic sám od sebe cosi spouštět. Hrozně jsem se lekla a pustila ho (naštěstí jen na postel). Zřejmě jím to natolik otřáslo, že přestal. Nicméně jsem ho pak před spaním hezky uklidila do tašky, opřela o stůl na druhé straně pokoje a očekávala jsem, kdy z něj vylezou ošklivá chapadla a pokusí se mě uškrtit.
Osobně se divím své statečnosti, že jsem ho dnes dobrovolně zapnula.

Kašlu na všechny hodiny informatiky, počítač je velice nebezpečná a zákeřná věc, žijící svým vlastním životem (stejně jako mé vlasy), která vás v nestřežené chvíli praští po hlavě a zatímco vy ležíte v kómatu na zemi, tak on se vám nastěhuje do postele, zavrtá se do deky a vypije vám všechen čaj a sní čokoládu.
Já to prostě vím...


Už jste tu dlouho neviděli moji nohu, že?
Já vím, že se vám po ní určitě strašně stýskalo a podzimní nohu jsem ještě nefotila.
Sice to ještě s kvalitou mých chodidel není nijak valné, ale už je to mnohem lepší než v létě, kdy jsem měla několikrát strhanou kůži zejména na patách a mé nožičky se kvůli tomu stávaly velice nefotogenickými, a protože mi nikdo ani svoje nohy půjčit nechtěl, musela jsem si dát chvíli pauzu.


Před nedávnem se nám vylíhla v květináči na terase ještěrka.
To bylo totiž tak, že táta něco ryl na zahradě a omylem vykopal i několik ještěrčích vajíček a můj mladší bratřík se už pochopitelně viděl, jak chodí po škole s ještěrkou na rameni, takže vajíčka skončila v květináči s pískem. Osobně jsem jim po tom nešetrném zacházení s rýčem nedávala moc naději, ale jedno z nich se přeci jen dočkalo zdárného konce a jednoho krásného dne vylezla na svět mrňavá hyperaktivní ještěrka, kterou bylo téměř nemožné vyfotit.
A nebojte, bratr ji do spárů nedostal. Ještě ten den byla vypuštěna svobodu.
Ale jako odškodnění chce teď domů gekona...


Už aby byl víkend.
Nejen kvůli tomu, že si budu moct vyspávat do dvanácti, ale bude taky vinobraní, což znamená: Čechomor (bohužel taky Ewičku Farnou, ale co člověk nadělá, že...), cukrovou vatu a sladký popkorn. Jo, a ještě trdelník.
Mně bude blbě... A nebudu k tomu ani potřebovat alkohol.
Teď ještě aby nelilo jako z konve a nebylo k tomu třináct stupňů jako minulý rok a já opět tradičně neodcházela nachcípaná.

Jen je mi líto místních kachniček, které patrně ten kravál asi nevydrží a budou nuceny uchýlit se někam do ústraní...


Tak si hezky užívejte podzimního počasí, choďte se procházkovat, houkejte a čistěte si minimálně dvakrát denně zuby, ať se vám nezkazí
Vaše (přichchcíplá) Telenta
P.S. Někdy v dohledné době by mi konečně měly dorazit pruhované nadkolenky. Hůůů!^^

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vamp - Boy Vamp - Boy | E-mail | Web | 20. září 2011 v 16:55 | Reagovat

Nádherné fotky! Ta první je nejhezčí. :-)

2 Katarina Katarina | Web | 20. září 2011 v 17:10 | Reagovat

Taky na mě leze podzim. Hlavně ve formě chřipky. A to podzim miluju, a nemůžu ani vylízt ven. Achjo. A máš fotogenickou nohu. Ta moje je..eh..postižená. Asi. prostě je divná. Nepřeju nikomu jí vidět :-D

PS: Pěkné fotky.
PS2: přežij Ewičku Farnou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Telenta 2008-2014
telenta.blog.cz