Zavřete oči, odcházím...
Jednou to zkrátka přijít muselo. Pokud někdo z pravidelných čtenářů chce znát moji novou adresu, můžete mi napsat na email uvedený v menu.

Sůva k sůvě sedá

1. ledna 2012 v 17:40 | Telenta |  Můj důvěrníček

Tak se tu to po článcích "Vánoce a co jsem dostal/a" začíná hemžit "Přeji vám šťastný Nový rok" a jelikož je Telenta tvor neobyčejně líný a pohodlný, splácne to všechno do jednoho.
Ačkoliv byly letošní Vánoce s hořkosladkou příchutí musím vám říct, že... UÁÁÁÁÁ!!! Mám ji! Já ji vážně mám! Mou vysněnou (taky ne zrovna levnou) plyšovou sovičku! Patrně největší překvapení celého večera (tedy minimálně pro mě). K čemuž taky přispělo to, že jsem kvůli ní musela natáhnout boty a vydat se pro ni na zahradu, protože jsem ji prostě nemohla dostat nějak obyčejně, ale musela jsem ji hledat pomocí instrukcí v dopisech. Chudinka byla zavěšená na terase ze stropu v pytli od brambor a díky silnému větru lítala ze strany na stranu. Vypadalo to dost děsivě. Abych pravdu řekla, očekávala jsem, že až ten pytel otevřu, najdu v něm useknutou hlavu.
Zbytek večera jsem proseděla se sovou na klíně.

Sovička ještě stále sedící v obchodě...



Nějak mi přijde, že ty prázdniny utekly strašně rychle. Připadá mi to jako včera, kdy jsem odcházela ze školy z vánočního koncertu s pocitem, že tam víc jak týden nebudu muset vkročit. Nějak se mi tam pozítří nechce. Hlavně tedy kvůli těm úkolům z angličtiny. Vážně bych už měla začít. Čas zkrátka běží jako želva, která se utíká schovat pod gauč, jak jsem v posledních dnech několikrát konstatovala (a věřte mi, že to je fakt rychlost).
Říkala jsem si, co všechno za ten týden stihnu a ono houby. To se pořád něco slavilo a teď přijde návštěva a za chvíli přijde návštěva a jedeme sem a pak zase tam...
Ach jo. Tak příště.
Alespoň jsem si jakžtakž udělala za pomoci taťuldy jasno v tom, kam bych šla po gymplu a vybrala si semináře na příští rok (vážně je možný, že půjdu dobrovolně na chemii, když ji vyučuje ta strašlivá osoba žeroucí studenty?)


V uplynulém týdnu jsem se dvakrát dostala do Prahy.
Poprvé díky svému a bratrovu dárku. Tak jsem se podruhé dostala na představení Hurvínka, bohužel kvůli nemoci změnili program, takže jsme byli na tom stejném představení, co posledně, ale moc mi to nevadilo (ano, je mi sedmnáct a stále jsem jeho věrná fanynka, ne, nezajímá mě, že vám to přijde infantilní). Co mi ovšem vadilo, bylo to dítě sedící v řadě za mnou. Chápu, že je to dětské představení a že děti zlobí, ale dotyčný mrňavý kluk mi po celou tu hodinu a půl kopal do sedadla s vytrvalostí až obdivuhodnou (o tom chrochtání a věšení se na mou sedačku tu radši moc vyprávět nebudu). Kromě toho jsem ulovila další knížku do zásoby, konkrétně Malý velký.
Druhý den jsem jela do Prahy zase. A to díky volným lístkům do kina, kterých se mi dostalo od bratrance s tím, že jich má ještě hodně a do konce roku je všechny nevypotřebuje. Tak jsme jeli na Kocoura v botách (kupodivu to nebyl takový propadák, jak jsem čekala... a Valda Cvalda je vážně neskutečně boží jméno) a cestou jsme se ještě stavili na výstavě Reynka. Hůůů... bylo to pěkné, akorát poměrně depresivní (což já ráda) a spousta církevní tématiky (což zas tak moc už nemusím). Teď ještě splácat nějaké celkové hodnocení pro učitelku na výtvarku.
Ehm...a ulovila jsem ještě jednu knihu. Vážně bych se měla začít krotit. I když tentokrát jsem byla vlastně donucena ^^

Chi chi! Schody v Domě U Kamenného zvonu, kde byla výstava. Moooc se mi líbily.
Hrabě Sovička se mnou nicméně nesouhlasil a prchal od zábradlí, aby se nemusel dívat dolů.

Ach jo.
Vážně už je zase Nový rok?
Možná bych si měla dát nějaké předsevzetí, že? Ale houby, stejně bych ho nedodržela, jak se znám. Snad kromě jednoho, o kterém bych se tu nechtěla moc rozepisovat a pokouším se jeho splnění již drahnou dobu.
Když jsem tak prolézala svoje zápisky z posledních asi dvou let, narazila jsem na svůj osobní "seznam věcí, které musím udělat" (nevím proč, vždycky mi pomůže, když si to všechno sepíšu na jeden papír) a s potěšením jsem zjistila, že několik bodů se mi splnit povedlo. Ne tak, že bych za tím hlava nehlava šla, spíš to samo vyplynulo z některých situací. Najednou jsem si připadal sama se sebou mnohem spokojenější. A rovnou jsem ten seznam i aktualizovala.
Uvidíme, co se mi podaří splnit do příštího roku.


Tak hlavně vykročte do nového roku tou správnou nohou ^^
Vaše Telenta
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sashay Sashay | E-mail | Web | 1. ledna 2012 v 18:05 | Reagovat

ta fotka schodú je super :)

2 Daysy Daysy | E-mail | Web | 1. ledna 2012 v 18:18 | Reagovat

Máš parádní fotky! :)

3 taylormuck taylormuck | 1. ledna 2012 v 18:32 | Reagovat

Máš dobrý blog moc se mi líbyl hlavně ta věta jak si říkala že asi půjdeš na chemii kterou vyučuje ta osoba žeroucí studenty :DDDD

4 jeinnny jeinnny | Web | 1. ledna 2012 v 18:43 | Reagovat

S chemií mám přesně ten samej problém :D.

5 Mniška Mniška | Web | 1. ledna 2012 v 18:49 | Reagovat

Páni, ta sovička je úžasná! Ona je opravdu plyšová? To skoro vypadá, jakoby měla na sobě ještě nějaké peří. Vůbec se ti nedivím, že jsi z ní měla takovou radost. Sovy mám ráda, jsou symbolem moudrosti, ale ačkoli jsem v indiánském zvěrokruhu sova, noční tvor tedy moc nejsem.
Čas je někdy hrozný prevít, že? Také nemohu uvěřit tomu, jak je možné, že se to všechno přesypalo jako písek.

6 Rabe Rabe | Web | 1. ledna 2012 v 18:59 | Reagovat

sovička je roztomilá :-D uteklo to příšerně rychle teď zase budeme čekat na velikonoce :-D

7 Tomík Tomík | 2. ledna 2012 v 22:14 | Reagovat

Hůůůů! Pařátky! A hraběnka! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Telenta 2008-2014
telenta.blog.cz