Zavřete oči, odcházím...
Jednou to zkrátka přijít muselo. Pokud někdo z pravidelných čtenářů chce znát moji novou adresu, můžete mi napsat na email uvedený v menu.

Březen 2012

Nemocná? Zase?

19. března 2012 v 15:21 | Telenta |  Můj důvěrníček

Sláva. Jsem nemocná.
Většina školou povinných lidí by v tomto okamžiku asi zaplesala, ale mně to fakt vadí. Už od rána vrčím a kvílim zpod peřin, že chci do školy.
Začalo to včera večer, když jsem trpěla dojmem, že jsem na tom už natolik špatně, že mi je od bolesti zad blbě od žaludku, takže jsem se nechala od tatínka napatlat a poďoubat v nějakých bodech na těle. Když mi píchnul prstem do jednoho místa na holeni, udělalo se mi ještě hůř. Pak to tedy přešlo, ale v tu chvíli jsem měla dojem že umřu.
Když mě přestaly bolet záda i hlava, ale pořád mi bylo zle a i pod peřinou jsem se třásla zimou, začalo mi to být nějak podezřelé. Tak jsem si změřila teplotu. A to jsem neměla dělat. Jsem doma.
A to už je mi vlastně dobře.
Ale máma vyhrožuje, že mě doma chce nechat aspoň tři dny.
Co tu jako budu dělat, když už je mi celkem fajn?
Že bych se znovu naučila háčkovat?
Nebo zhlédnu několik sérií Chůvy k pohledání(na tom jsem již začala pracovat)? Niles je prostě úžasný sluha. "Dokvokáno, dámy?"
Hlavně mě mrzí to, že se zrovna teď udělalo venku tak hezky a já budu muset sedět zavřená doma...


"A všechno krásný jednou končí, to jsem nevěděl."

11. března 2012 v 0:14 | Telenta |  malby a kresby

Ani nevím, ja jsem se k téhle písničce dneska dostala.
Ačkoliv má podzimní atmosféru, tak nějak mi teď...sedla. Připomíná mi jeden listopadový den z roku 2007.
"A všechno krásný jednou končí, to jsem nevěděl."
Pravda. Smutná, ale pravda.

Ale proto tenhle článek nezveřejňuji. Důvod můžete zhlédnout níže.
Můj včerejší půlnoční výtvor.
Ve skutečnosti to vypadá líp. Tady jsem to musela ještě trochu ztmavovat, aby to bylo vůbec vidět.


A můj nedávný rostlinný úlovek - palma.
Vždycky, když nastaně aspoň trochu jarní počasí, téhne mě to do květinářství, abych mohla svou péčí zahubit další nešťastnou květinu.
Připadá mi hrozně vtipná. Ani nedokážu říct proč.
(bordelu na stole si nevšímejte...i když ten den to bylo ještě celkem v mezích možností uklizené...)


Boty na drátě

5. března 2012 v 18:36 | Telenta |  Můj důvěrníček

Ať si meteorologové říkají, co chtějí, minimálně pro mě už jaro načuhuje zpoza dveří a strká k nám nos.
A já mám konečně zase jednou pocit, že mám energii i na něco víc, než jen se odpoledne bezvládně zhroutit na postel/židli/křeslo/gauč (nehodící se škrtněte) a zase mě to táhne ven, když už tam není dvacet pod nulou a vichřice.
Proto také ten nový design.

A chci prázdniny. Ale strašně hrozně příšerně moc.
Už jen kvůli tomu faktu, že jsem se dneska pochlapila (poženštila?) a šla jsem ještě spolu s jednou kamarádkou sdělit naší chemikářce, že tu olympiádu pro vyšší ročník dělat nebudeme. Jednak proto, že nám to řekla na poslední chvíli, a pak samozřejmě ten drobný detail, že to, co se tam řeší, jsme vůbec neprobírali a pomalu nerozumím ani zadání.
A vůbec, stačí, že dělám svojí kategorii.
A v neděli se mi podařilo udělat si těch 196 názvů a vzorců komplexů, které nám zadala. Jsem na to na sebe náležitě pyšná ^^


Boty.
Proč to někdo udělal?
Chtěl nové boty a rodiče mu to nechtěli dovolit, tak se jich zbavil?
Nebo se jen nechal inspirovat filmem Velká ryba?


Ano, ano jsem na úchylna focení stropů.
Tenhle je z našeho kulturáku. Focen při příležitosti některé z prodloužených, kde jsem, díkybohu, byla již jen jako pozorovatel.


Jsem hrdý kočkofil.
Nemám moc ráda psy. A spousta lidí na mě kvůli tomu zle zahlíží ^^
Zkrátka se s tím smiřte, kočky jsou mé duši bližší. Jsou silné, nezávislé, umí manipulovat se svými páníčky a spí v moc krásném úhledném klubíčku. Vrní a tence mňoukají.
A v našem městě mám již několik vytipovaných míst, kde se kočičky zdržují a nechávají se pohladit.
Zřejmě nejoblíbenější je Marmeládové koťátko (které už dávno není koťátkem a nyní připomína nejvíce obrovskou, zrzavou, chlupatou kouli na nožičkách), žijící v domě, okolo něhož každý den chodím ze školy. Bohužel se mi nikdy nepodařilo ho vyfotit...
Kočka na fotce je jedna ze tří, které se u tohoto domu zdržují a vždy se nechají ochotně pohladit a s nadšením vám zachlupí kalhoty.

© Telenta 2008-2014
telenta.blog.cz