Zavřete oči, odcházím...
Jednou to zkrátka přijít muselo. Pokud někdo z pravidelných čtenářů chce znát moji novou adresu, můžete mi napsat na email uvedený v menu.

Květen 2012

Sova na každém rohu

15. května 2012 v 18:18 | Telenta |  Můj důvěrníček

A je to tady.
Tedy bylo to tady.
V sobotu jsem oslavila své osmnáctiny. Již třetím rokem jsem čekala na nějaké prozření, dospění doplněné fanfárami a záblesky světla. Zase nic a to jsem si letos dělala velké naděje. Zřejmě se budu muset smířit s tím, že žádné "zmoudřete snadno a rychle" se patrně konat nebude, stejně jako s tím, že mi nepřijde dopis z Bradavic, a ještě v padesáti si budu připadat pořád stejně pitomá. Ale stále ještě neztrácím naději, jelikož zázraky se dějí.
Vzhledem k tomu, že naše rodina tyhle věci poměrně dost prožívá (na rozdíl od většiny ostatních, jak jsem zjistila), nejprve se konal oběd, kdy si mě posadili do čela stolu, aby na mě měl zbytek (přesněji 10) rodinných (nebo alespoň částečně rodinných) příslušníků dobrý výhled. Tohle jsem vůbec nikdy nějak moc nechápala. Mají snad lidi nějakou nutkavou potřebu sledovat oslavence, jak žvýká těstovinový salát?
Pak jsem byla nahnána do obývacího pokoje, postavena pod obraz, kamerována svým krutým bratrancem a (nakonec to nejlepší) obdarována.
Kdyby se na mě konstatně nezíralo a nefotili mě, bylo by to lepší, v jeden okamžik jsem pociťovala nesmírně silnou touhu vsáknout se do gauče.
Navečer ještě dorazili i naši známí, takže nás ve výsledku bylo 17.

Ale dárečky moooc fajn. Spousta sov.
A nový foťák. Zdá se, že si na sebe budeme muset ještě nějaký čas zvykat a já budu muset přemoct svou lenost a náhlédnout do uživatelské příručky, abych zjistila, co všechno se s tím vlastně dá dělat.

Tohle jsou první dvě fotky:


Zde vidíte jeden z dárků - soví hodinky na krk. Dostala jsem je i společně se soví pohádkou (kterou tu tedy nevidíte). Tady mě někdo dobře zná =D


A tady jsou spolu i se zbytkem, zavěšeným na mém "cetka stojánku". Pokud to vezmu shora, obdržela jsem vážku, ovčí brož (již je na kabátě), L (upřímně se divím, že někdo z mých příbuzných uchoval v paměti, že mám ráda Death Note =D), vlastnoručně vyrobené náušnice a pak samozřejmě ty hodinky. když si to tak procházím kolem a kolem a ještě jednou dokola, je to vlastně všechno až na keramickou sovu, náramek se sovou (ano, mám úchylku na sovy), čokoládu a květiny.
Ach ano. A samozřejmě tu fotoknihu, kterou mi nechali udělat rodiče.
Má to přes 50 stránek a všichni si to nesmírně nadšeně prohlíželi (všichni kromě mě). Dobře...možná že za 20 let to ocením víc.

Tak nechť vám slouží křídla a máte stále teplé hnízdo
Vaše (sova) Telenta

P.S. Máte taky někdy ten neodbytný pocit, že se musíte stočit do klubíčka a litovat se (pokud nejste až příliš unavení) až z toho nakonec usnete?

El laberinto del fauno

2. května 2012 v 13:23 | Telenta |  fotografie

Tak jsem si po dlouhé době zase hrála se samospouští.
Ehm...jo, něco z toho vylezlo ^^
Díky naší paní zástupkyni, která nás má ráda, patříme k několika třídám, které dnes i zítra zůstávají doma kvůli maturitám, abychom nezabírali třídy a nerušili. Ne, že bych si stěžovala. A vzhledem k tomu, že nikdo není doma, mám čas a dostatečný prostor k páchání takovýchto činností.

Kdo viděl Faunův labyrint, pochopí..


© Telenta 2008-2014
telenta.blog.cz