Zavřete oči, odcházím...
Jednou to zkrátka přijít muselo. Pokud někdo z pravidelných čtenářů chce znát moji novou adresu, můžete mi napsat na email uvedený v menu.

Červenec 2012

Köenigssee

31. července 2012 v 13:20 | Telenta |  Můj důvěrníček
Když o tom tak přemýšlím ani jsem se vlastně nijak nedostala k tomu, jak jsem přežila na mástrech, ale po chvíli hloubání a dloubání jsem dospěla k závěru, že se o tom asi příliš rozepisovat nebudu, jednak už tu je spousta jiných recenzí a deníčkových zápisů bezpochyby kvalitnějších než ty moje a pak taky vzpomínky blednou, že =D
Ale abych to aspoň nějak shrnula: přežila jsem, občas jsem dokonce i něco viděla (no jo, já s mým metrem padesát...) buď proto, že se lidé velice šikovně postavili a vznikla mezi nimi škvíra, kterou se dalo dívat, ale to nebylo zrovna dlouhotrvající, nebo jsem byla vzata na ramena (v tom pasivu to zní mnohem vznešeněji). A v nejnejvhodnější okamžiky mi vlezla do hlavy znělka z My Little Pony a zaboha jsem ji nemohla dostat z hlavy.
A pak to velice inspirativní kuře rozdloubané mým bratrancem, které mi vnuklo nápad na obraz, ale netuším, kdy se k jeho realizaci dostanu.
Na závěr menší žebříček kapel, které se mi líbily nejvíc:
  1. Sabaton
  2. Edguy
  3. Freedom Call
A co se vizuální stránky týče nemůžu opomenout Hell a Milking the Goatmachine =D

A teď zpátky k dovolená, která následovala bezprostředně poté (přijela jsem domů, naházela oblečení do pračky, zas ho vytáhla a znovu zabalila). Včera jsem psala o Legolandu.
Druhý den jsme se z Burgau přemístili do města v Alpách jménem Schönau, které leží na hranicích Německa a Rakouska a kde jsme se ihned po ubytování vydali k jezeru Köenigssee, kde jsme jako první hledali něco k jídlu. Zrovna když to vypadalo, že zůstaneme hladoví až do večeře (která se podávala v našem ubytování), vynořila se před námi, samozřejmě až úplně na konci cesty, restaurace, kterou nám ukazoval na mapě pán na recepci.
A uznejte, že ten výhled byl famózní:


Legoland

30. července 2012 v 10:53 | Telenta |  Můj důvěrníček
Tak jsem byla dnes ráno opět přinucena brzo vstát (na co mi ty prázdniny jsou?), jelikož mi na hematologii posledně vzali málo krve e nevyzbylo jim ještě na nějaké testy. S tím jak nesnáším odběry jsem skutečně prirážela hlavou strop nadšením, když mi to zavolali. Každopádně se díky tomu zdá den najednou nějak delší a říkala jsem si, že když už mám tolik fotek z dovolené, ze které jsme se v sobotu večer vrátili, přemůžu svou přirozenou lenost a něco sesmolím.

Odjížděli jsme ve středu (brzo ráno, abych se náhodou snad nevyspala) a kvůli bráchovi jsme nejprve jeli do Legolandu v Dojčlandu (pardon, ale mě se to hrozně líbí tahkle napsané...nemůžu si pomoct, něčím mi to připomíná kachnu...radši nic), protože mu to bylo již dlouho slibováno a naposledy to nějak nevyšlo.
Naštěstí nebylo moc vedro a lego je fajn, jen ta malinová tříšť byla nechutně sladká a bylo jí nechutně moc. A taky ta spousta ječících německých dětí, že ano.
A Star Wars. Star Wars naprosto všude (taky jsem si vyloudila tričko s R2-D2 a C-3PO).


Chameleon

9. července 2012 v 14:42 | Telenta |  fotografie
Netuším, jak často se tady budu v následujících dnech vyskytovat. Ve středu ráno odjíždím a vrátím se de facto až na konci července (tu jednodenní zastávku doma nepočítám, nepředpokládám, že budu mít čas sedět u blogu).

Tak vám se hodím aspoň pár fotek z posledních dní:


~ Day 06: Oblíbená YA kniha

4. července 2012 v 8:00 | Telenta |  30 Day Book Challenge
Les rukou a zubů
Carrie Ryan

Mary žije v uzavřené vesnici. Její svět se řídí prostými zákonitostmi: musí poslouchat pravidla církevního Sesterstva, nesmí se přibližovat k plotu, za kterým - v Lese zubů a rukou - žijí nečistí,kteří svým kousnutím promění člověka v chodící mrtvolu. Když Sesterstvo rozhodne, že se provdá za muže, kterého jí určili, Mary musí poslechnout, přestože se zamilovala do zraněného Travise.Pak ale nečistí proniknou do vesnice, a Mary v nastalém zmatku prchá společně s Travisem, svým snoubencem Harrym, kamarádkou Cass i bratrem Jedem a jeho ženou dál do zapovězeného lesa.Touží dostat se k vysněnému oceánu, dál za les a nečisté, do světa, který tam venku přece musí někde být.


Říkám na rovinu, nebyla to žádná bomba, ale vzhledem k tomu, že u sebe příliš YA knih neschraňuji, měla jsem poměrně úzký výběr. Přemýšlela jsem ještě na Hunger Games, ty se mi líbily podstatně víc, ale je to ještě YA kniha nebo už ne? (A kdo o tom, sakra, rozhoduje?). No, nechtěla jsem riskovat nějaký rozzuřený dav a rozhodla jsem se pro něco bezpečnějšího.

Popravdě, jako první věc mě na téhle knížce zaujala její krásná obálka a rovněž velice pěkné grafické zpracování jejího obsahu, zjistila jsem si o ní něco víc a následně jsem si ji objednala k svátku.
Děj není nijak moc složitý, čte se to téměř samo, najde se tam nějaká ta záhada i napětí a samozřejmě i nějaké to "ťuťánku mucánku, proč jen nemůžeme být spolu", ale nevyskytuje se to na každé stránce a nebrzdí to příběh, což knížce šlechtí. A víte, co je nejlpeší? Žádní upíři, ale zombie, kteří nemají nutkavou potřebu zamilovávat se do lidí a vykládat jim, jak budou papat jen kuřátka.
K mému kladnému hodnocení přispěl také poněkud hořkosladký konec, který jsem u takovéhle knížky nečekala, ale uvidíme, co přinese další díl, třeba na happy-ending ještě dojde.

~ Day 05: Kniha, ve které bys chtěla žít

3. července 2012 v 22:01 | Telenta |  30 Day Book Challenge
Obávám se, že tady budu muset trochu podvádět, protože po velice dlouhém mozkovém hloubání a dloubání jsem dospěla k závěru, že vybrat jen jednu knížku, kde bych chtěla žít je zhola nemožné.
Zejména pak proto, že bych každou chvíli chtěla být někde jinde, podle toho co zrovna čtu nebo na co se dívám a nebo podle toho, co si sama vyfantazíruju.Takže pokud by to šlo, zaskočila bych na hodně míst jen tak na návštěvu a až potom bych se rozhodla, jestli se mi tam líbí nebo ne a zda bych tam chtěla zůstat.

A abych tedy uvedla alespoň pár příkladů, kam bych se ráda podívala:
  1. Myslím, že první volba nebude nijak překvapující. Takže jako první - Středozem. Myslím, že k tomu není potřeba dodávat nijak obsáhlý komentář. Předně bych se chtěla podívat do Kraje, Roklinky, Lórienu, Mlžných hor, Minas Tirith a pak velice opatrně nakouknout do Minas Morgul (koukám, že to předně tam ani nemuselo být...). No, aspoň na ten Nový Zéland bych se mohla dostat, než natáhnu brka.
  2. Bradavice - také nijak překvapivé. Abych pravdu řekla, jednu dobu (několik let) jsem byla na Harry Potterovi až nezdravě závislá, teď už mě to největší zapálení pustilo, ale pořád tam to nadšení je. Pak se objevují takové "rozpory" jako u minulého tématu - knížky, která mě rozbrečí, kam jsem zařadila smrt Siriuse Blacka. Ostatním to dojemné nepřišlo, protože to byla vlastně jen vedlejší postava. Pro mě ne. Četla jsem to tolikrát a pečlivě všechno studovala a byla jsem do toho natolik zažraná, že tahle smrt mě prostě dostala a vy s tím zkrátka nic neuděláte. Takže ano, Bradavice, vždycky jsem si chtěěla vyzkoušet jaké by to bylo, učit se tam, žít tam, vidět všechna zákoutí toho tajemného hradu. Bohužel se zdá, že můj dětský sen se nesplní, protože jedenáct mi už před nějakým tím pátkem bylo a dopis z Bradavic mi nepřišel...ach jo.
  3. Eosia - tohle už asi každý znát nebude. Jedná se o kontinent z trilogií Elenium a Tamuli od Eddingse. O příběhu se tu nebudu rozepisovat, protože, se tu jistě objeví později, ale zajisté bych tam zajít chtěla, jelikož minimálně v mojí mysli jsem tam strávila moře času.
A takhle bych mohla pokračovat ještě hodně dlouho. Za zmínku by bezpochyby stála ještě Narnie, Západozemí a určitě bych chtěla také nahlédnout pod roušku knihám Nikdykde, Koralina a Kniha hřbitova od Neila Gaimana.

Procházkování a to okolo

3. července 2012 v 19:09 | Telenta |  fotografie
Tak se mi dneska podařilo mezi dvěma přeháňkami na chvilku vypadnout z domu a trochu si zaprocházkovat a při té příležitosti i zafotit. Bylo to potřeba. Sice chci ten Tanec s draky už dočíst, a pomalu ale jistě se blížím k závěru, ale zírat do toho skoro celý den asi taky nebude úplně zdravé, zvlášť když mě začala bolet hlava a písmenka mi skákala před očima.
Jen mě kapku zmátlo počasí a s vidinou zataženého nebe jsem se nasoukala do dlouhých kalhot, čehož jsem po zbytek cesty trpce litovala, zatímco mi stékal pot.
Tohle byl jeden z momentů, kdy jsem byla ráda, že bydlím, tam kde bydlím.


Tahle kočka mě nejdřív dost vyděsila (stejně jako paní, která se o chvíli později zjevila za mými zády), když jsem koukala někam úplně jinam a ona na mě najednou zamňoukala.

© Telenta 2008-2014
telenta.blog.cz