Zavřete oči, odcházím...
Jednou to zkrátka přijít muselo. Pokud někdo z pravidelných čtenářů chce znát moji novou adresu, můžete mi napsat na email uvedený v menu.

Sirotčine slečny Peregrinové pro podivné děti

26. srpna 2012 v 22:50 | Telenta |  Knihy

V pátek jsem uspořádala v Praze menší nájezd na Luxor a mimo jiné jsem zde ulovila i tuto knížku - Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti.
Nedávno jsem kdesi v internetových vodách na ni narazila a říkala jsem si, že by to mohlo být zajímavé. Sice jsem na to zapomněla, ale (bohudík) v Luxoru visely u schodů plakáty upozorňující na tenhle kousek, takže jsem zavětřila a vyrazila po čerstvé stopě. Našla jsem ji ležet v regále vedle Murakami (Haruki i Rjú...věřili byste, že přeložili další knihu od Rjú Murakami? tu už jsem si ale nekoupila...hodně věcí, co jsem chtěla jsem si nekoupila, to by mi potom totiž nezbylo už ani na zmrzlinu).

První, co mě na téhle knize nadchlo, bylo grafické zpracování.
Pěkný papír, ozdobené konce stránek a celá kniha proložená krásnými, zajímavými až děsivými, dobovými fotkami.
Zde přikládám náhled.

Ehm...byla jsem krapet líná něco fotit, tak jsem si obrázky vypůjčila ze stránek nakladatelství Jota, kde kniha vyšla.

Knihu jsem převracela v rukou už po cestě domů a říkala jsem si, že Egypťan Sinuhet přece chvilku počká, protože tohle mi prostě nemůže jen tak nečinně ležet na nočním stolku.
Druhý den jsem se dala do čtení.
Začala jsem dopoledne a večer jsem se vypotácela na zahradu, překvapená, že už bude šest a zklamaná, že jsem to už dočetla.

Bylo to geniální.
Po dlouhé době jsem zase našla něco, co perfektně sedí mé osobě a nad čím uslintávám blahem.

Samotný příběh pojednává o šestnáctiletém Jacobovi, žijícím na Floridě společně s poměrně hodně zazobanou matičkou a tatínkem, nadšeným, ale ne příliš úspěšným ornitologem.
Jacob je spíše introvertní typ a jeho jediným kamarádem je výrostek Ricky se zeleným hárem a i jejich "přátelství" je založené více méně na výměnném obchodu - Ricky Jacobovi zajistí bezpečí před jeho vrstevníky a Jacob Rickymu zas to, že mu pomůže, aby prolezl školu.
Jedinou osobou, kterou Jacob skutečně obdivuje a uznává, je jeho dědeček a nechává si od něj vyprávět fantastické příběhy z jeho dětství. O domově slečny Peregrinové ve Velké Británii, kde vyrůstal spolu s dětmi, které byly tak trochu podivné a kde jedině byli v bezpečí před strašlivými nestvůrami a o dědečkových hrdinských činech, kdy jako velký proti nim bojoval.
Později Jacob začíná chápat, že dědečkovy příběhy byly jen pohádky a pravda leží někde jinde. Dědeček emigroval z Polska během 2. světové války, to jediné co všechny děti spojovalo, byl židovský původ a nestvůry nebyly nic jiného, než němečtí vojáci.
Všechno se ale obrací o sto osmdesát stupňů ve chvíli, kdy Jacob po zvláštním telefonátu s dědečkem, nachází jeho rozsápané tělo v nedalekém lesíku a mezi stromy zahlédne postávat děsivou obludu. Umírající mu posledním dechem řekne několik na první pohled nesmyslných vět a od té doby jde Jacob od psychiatra k psychiatrovi. Vyprávění o nestvůře mu pochopitelně nikdo neuvěří, každou noc pronásledují noční můry na onen večer a on začne pochybovat o tom, zda skutečně všechny dědečkovy příběhy byly jen smyšlenky.
Ze stop, které mu dědeček zanechá, pochopí, že k tomu, aby tuhle záhadu objasnil a konečně se mu dostalo klidu, musí se vydat na ostrůvek Cairnholm, najít sirotčinec, kde dědeček žil a promluvit si s některým z jeho přátel, který snad mohl přežít dávný bombový útok.
A to se mu i podaří, i když asi ne tak, jak si to zrovna představoval...

A víc nebudu prozrazovat, neboť bych tak prozradila ten krásný zvrat a vy byste si čtení už tak neužili.

Již jsem se zmiňovala, že jako první klad bych viděla krásné grafické zpracování, které vás přinutí si knížku alespoň prohlédnout.
Jako další velké plus bych viděla propracovanost postav, zejména pak hlavního hrdiny, který je naprosto uvěřitelný a netrpí žádnou přemrštěnou odvahou, kuráží, ctí, pravdomluvností a podobnými nesmysly, ale je to kluk, jaký dost dobře může bydlet naproti vám. Emma, s jejími nenadálými výkyvy nálad, jakbysmet. A nesmím zapomenout na Fionu, která sice v příběhu nehrála žádnou velkou roli, ale její rozčepýřené vlasy a talent na zacházení s rostlinami mi učarovaly.
A jako poslední, nikoliv však nejméně významný, bych vyzdvihla samotný neotřelý nápad příběhu, nad kterým se moje dušička tetelila radostí.

Za jediné minus bych označila poněkud zavádějící anotaci.
Když jsem si knihu kupovala, měla jsem dojem, že to bude něco, při čem mi bude neustále běhat mráz po zádech, něco jako Sirotčinec (teď myslím ten film), ale realita je někde jinde. Samozřejmě, místy to děsivé je, ale ne tak jak jsem předpokládala a nejděsivějšími částmi pro mě stejně zůstanou ty fotografie. Mně osobně to nevadilo, možná jsem dokonce radši, že je kniha odlišná od anotace, ale někomu se to už třeba líbit nemusí...

No, a co dodat závěrem?
Snad jen doufat, že režie filmu, který má být podle Sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti natočen, se skutečně ujme Tim Burton. Pak už nezbude nic jiného, než vyčkávat a číhat s popcornem v ruce, kdy snímek vtrhne do kin.



Trailer nakladatelství Jota ke knížce
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 dobry-jmena-uz-jsou-pouzity dobry-jmena-uz-jsou-pouzity | Web | 26. srpna 2012 v 23:19 | Reagovat

Vypadá to zajímavě. Popravdě jsem si už jen podle názvu představovala úplně jiný děj, ale i tenhle mě zaujal... Až budu při penězích, poohlédnu se po ní... :)

2 Lintu Lintu | Web | 27. srpna 2012 v 7:32 | Reagovat

Tahle kniha mě taky uchvátila. Tvuj článek jsem sice nečetla celý, jelikož mám dojem že jsou tam spoilery. Já jí číst teprve budu. Protože když jsem byla naposledy v knihkupectví, tak jsem tak zkrachovala a vzala si rovnou tři knihy. Přece je tam nenechám, hahaha. Tak ti můžu doporučit Nekromanta..http://www.kosmas.cz/knihy/170172/nekromant-johannes-cabal/

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 27. srpna 2012 v 12:43 | Reagovat

To je báječná kniha.
Už jsem ji přečetl.

4 Z. Z. | Web | 27. srpna 2012 v 13:41 | Reagovat

Velké reklamy na tuto knížku jsem viděla v jednom knihkupectví v Brně. Jelikož jsem ale teď vyhodila v antikvariátu peníze za knihu Jméno růže, chvilku budu muset počkat...

5 yuu. yuu. | Web | 27. října 2013 v 23:49 | Reagovat

tuhle knihu jsem videla pred 2 mesici v knihovne poprve..:D achjo, a já chtela jit spát:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Telenta 2008-2014
telenta.blog.cz