Zavřete oči, odcházím...
Jednou to zkrátka přijít muselo. Pokud někdo z pravidelných čtenářů chce znát moji novou adresu, můžete mi napsat na email uvedený v menu.

Listopad 2012

Kamelot a Xandria

16. listopadu 2012 v 17:48 | Telenta |  Můj důvěrníček
Ano, nějak mi dochází originální názvy článků, i když dnes to můžu svést na nadměrnou únavu, neboť jsem se ze včerejšího koncertu vrátila až po půlnoci a v kombinaci s nultou, hnusným počasím a velice příjemně stresujícími písemkámi z fyziky a angličtiny, se cítím jako vymačkaný citrón.

Fotila jsem celkem dost, ale použitelných fotek (za které bych se nestyděla) je opravdu poskromnu.
Evidentně bych potřebovala mnohem víc zkušeností a k mému metru a půl ještě tak čtyřicet cenťáků navíc.



A můj oblíbený klávesák! Přiznejme si, že jsem tam jela jen kvůli němu.




Bylo to dobrý... Jo...
A teď mě omluvte, půjdu dál vegetovat.

Spací počasí

6. listopadu 2012 v 15:57 | Telenta |  Můj důvěrníček
Ach ano, přežívám a opět jsem dostala chuť na malý výžblept, který nikomu k ničemu není, než se vrhnu na tu elektrostatiku.
Mám zkrátka nutkavou potřebu si postěžovat.

Ve škole opět nastaly chmurné a kruté časy - čtvrtletí, kdy si najednou všichni profesoři uvědomí, že potřebují nějaké známky a nejlepší přece bude, když nám všechny testy narvou do dvou až tří týdnů, takže se tam mačkají jako otravné sardinky v plechovce, než abychom psali ví průběžně. Takhle nám to přece musí ohromně vyhovovat.

První týden máme za sebou, druhý právě nastavá. Zahájila jsem ho snad ne úplně pohnojenou písemkou z chemie a z občanky a dnes jsem navázala, ne již tak slavným zkoušením z angličtiny. Téma - Austrálie, za gramatiku mám jedna, za obsah 2-3, jen kvůli tomu, že jsem nebyla schopná anglický popsat zárodečný a raný vývoj vačnatců. Vážně, kdo by čekal, že z něj bude něco takového profesorka tahat? Je to v angličtině snad až tak závažné? Aspoň, že o invazi králíků jsem věděla...
Snad radši ani nepřemýšlím o zítřejším celohodinovém zkoušení z fyziky z již zmiňované elektrostatiky, jíž rozumím asi jako koza petrželi. A ta čtvrtletka z matematiky...no, taky z ní zrovna neskáču radostí do stropu. Oproti tomu bude nějaká poznávačka tkání nebo test z dějepisu procházka růžovým sadem.

Ale obraťme list.
Včera se mi konečně podařilo dorazit Janu Eyrovou, jak knížku, tak film (2011) a možná se někdy v dohledné dokopu a něco o ní sesmolím. Pak jsem řešila své časté dilema - co si přečtďu teď? Nakonec jsem se rozhodla, že ještě přelouskám z povinné četby Sophiinu volbu, kterou jsem nedávno dostala k svátku. Díky tomu, že bude jenom jedna úroveň, zbývají mi už jen tři. Jen by mě zajímalo, jestli zůstalo i to rozdělení na období a zda si vážně musím vybrat nějaké dvě básnické sbírky. Upřímně doufám a modlím se, že ne, protože u maturity by z toho bylo patrně jedno velké EHM.



Spací počasí. Moc spací počasí.
Ve kterém se rozhodně neučte v posteli. V neděli jsem omylem usnula již kolem půl deváté a za dvě hodiny jsem se vzbudila s nosem zabořeným do halogenderivátů, což je celkem div, pokud vezmeme v úvahu fakt, že kdybych mohla, noc a den bych si ihned přehodila.

Sotva začal listopad a já bych už zase potřebovala léto. Nebo možná spíš jaro, kdy nepanují taková vedra, ve kterých se nedá dýchat. Teplo, krátká trička, zmrzlina a dlouhé dny.
Vůbec se v poslední době cítím, jako kdyby mě někdo vzal po hlavě pánví...

No nic, odcházím plakat nad sešitem z fyziky a doufat, že večer budu ještě natolik při smyslech, abych pokročila ve svém literárním počinu.

Procházkování zdraví prospívá

3. listopadu 2012 v 19:17 | Telenta |  fotografie

Jak jistě víte, procházkování se na čerstvém vzduchu je velice zdravé a zábavné a ještě zábavnějším se jeví ve chvíli, kdy byste měli dělat něco úplně jiného, jako například pilně studovat halogenderiváty a dusíkaté deriváty, či se pokusit nějak spatlat povídání o Austrálii do angličtiny a ještě tu spoustu dalších věcí, do kterých se mi vážně tak moc nechce.
Mnohem radši bych si dočetla Janu Eyrovou, pokročila v psaní nebo aspoň začala sledovat druhou sérii American Horror Story nebo Once Upon a Time... Stejně to tak nakonec dopadne.





Nesnáším když někdo fotí . Obzvlášť když to nečekám, vypadám, jako kdybych právě proletěla roštím a navíc je k tomu použit můj vlastní foťák. Ale tahle fotka, prosím, to se výsostně dovoluje.


Áááá...že by něco na plochu? =D

© Telenta 2008-2014
telenta.blog.cz