Zavřete oči, odcházím...
Jednou to zkrátka přijít muselo. Pokud někdo z pravidelných čtenářů chce znát moji novou adresu, můžete mi napsat na email uvedený v menu.

Leden 2013

Alenka, Alenka, Alenka...

31. ledna 2013 v 22:53 | Telenta |  Můj důvěrníček
aneb dementnější název článku jsem již nevymyslela (omluvte mou obsesi)

Zřejmě to musí vypadat, že na blog, totálně kašlu.
No, ona je to i tak trochu pravda. Konec pololetí udělal své a jediné, co k tomu můžu dodat, že jsem na vysvědčení vyvázla pouze s jednou dvojkou z fyziky, což mi na septimu na gymplu nepřipadá úplně k zahození.
Ale co, vám moje aktivita zřejmě asi příliš v žaludku neleží, vzhledem k tomu, že si nejsem vědoma nějakých davů stálých čtenářů a pokud se tam alespoň jeden nebo dva skrýváte, rozhodně se nebojte a něco napište! ^^

Nicméně jsem i tak na blogu trochu zapracovala. Upravila jsem profil, který byl již, přiznejme si to, zastaralý a taky design, kvůli mé momentální obsesi (omluvte ji prosím). Taky jsem kapku pokročila se svou karnevalovou povídkou, rodící se opravdu velice pomalu a rozvážně a promyslela a rozepsala cosi delšího, o čem momentálně zatím vůbec netuším, zde to někdy dopíšu. Ale každopádně, něco se děje.
Taky bych chtěla nafotit nějaké práce z výtvarky, které jsem si přinesla domů. Sice tu už jednou na blogu jsou, ale jen zdálky, tak bych to přefotila, abyste z toho mohli mít ten správný požitek (ha, ha, ehm...).

V pátek jsem se, vlastně až tak trochu omylem, ocitla na maturitním plese, na který Hr(a)b z mě nepochopitelných důvodů nechtěl jít, ale nakonec jsem si to užila i jako dámskou jízdu s malým narušením, které představoval jeden můj spolužák, který mě při svém nevypočitatelném a dosti zmateném tanci málem shodil na zem, ale pochopitelně to byla moje vina. Skutečnost, že takhle někoho shodí na každém plese je dle jeho názoru naprosto irelevantní. S definitivní platností jsem zjistila, že kamarádka, s níž jsem skoro celý tento večer strávila vede daleko líp než jakýkoliv kluk, se kterým jsem kdy tančila, a to i přes fakt, že jsme tancovaly polku a bylo už něco po půlnoci... A pak si také musím přečíst toho Milence lady Chatterleyové.
Škoda, že jsem musela odejít o něco dřív, než bych chtěla, tenhle den se bezpochyby zařadí do jednoho z nejpříjemnějších letošního roku.

Škola no...trochu mě děsí, že náš ředitel rozhodl, že od příštího pololetí bude o našich konečných známkách rozhodovat počítač. Ano, počítač, který nám prostě vypočítá průměr, a pokud profesor nebude s navrženou známkou souhlasit, bude se muset jít zodpovídat řediteli. Takže by vlastně úplně stačilo, kdybych přišla do školy jen na písemky. Nějaká docházka, snaha a podobné věci evidentně náš nový pan ředitel neschvaluje. A já mám pocit, že naše škola je čím dál tím víc horší, už jen kvůli tomu, kolik ředitelů se na našem gymnáziu, za těch sedm let mého studia zde, vystřídalo. Navíc je to všechno z bláta do louže. Za chvíli nebudou potřeba ani profesoři, budu se učit z počítače, udělám nějaké online testy, počítač mě ohodnotí a bude vystaráno. Jo, ani bych se moc nedivila, kdyby to takhle dopadlo.
A po víkendu hurá zase všechno začít hezky od začátku! (ne, nechce se mi počítat ta hromada příkladů na zkoušení z matiky, skutečně ne)
Takže v pondělí vyrážím do školy s takovýmto pocitem:


(omluvte mou obsesi).

Když jsem dneska dorazila domů, nedalo se jinak a musela jsem si jít na chvilku lehnout, protože jinak bych výtvarku asi nepřežila. A zdál se mi moc krásný sen o chobotnicích. Skoro jako kdyby vypadly z Říše divů (omluvte mou obsesi...vždycky jednou za čas si procházím takovým alenkovitým obdobím a ostatní to se mnou musí vydržet).

Já vím, měla bych chodit dřív spát, ale u mě se ta ospalost objevuje v pravidelných cyklech.
Špatné je to na nulté a první hodině (proč musím mít čtyři, proč?!!!), pak se proberu a další vlna ospalosti přichází až odpoledne, ale ta si začíná celkem kdy chce. Nicméně nejhorší to bývá mezi pátou a šestou hodinou večerní. S úderem půl desáté se naprosto probouzím.
Ale zpátky k výtvarce. Dneska jsme vlastně ani nic moc nedělali, protože přišli bývalí žáci (tedy žák a jeho přítelkyně, abych byla přesná) a udělali nám takovou krátkou (no, na dvě hodiny) prezentaci o tom, co se učí na vysoké na grafickém designu a oděvním návrhářství, a i když zrovna ani po jedné z těchto škol nijak moc netoužím, nemůžu popřít, že to bylo zajímavé. Dokonce přinesla i nějaké oblečení, co ušila a pak to na nás předváděla^^
Jen když došlo na dotazy, tak opět nastala ta trapná chvíle ticha...evidentně to není výsada jen naší třídy.

Tak já si jdu užívat volna.

Takové to večerní žvatlání

11. ledna 2013 v 20:53 | Telenta |  Můj důvěrníček
Když jsem před chvilkou projížděla svůj blog, tumblr, deviantart atakdále...nemoha jsem si nevšimnout, že mám dnes, na svůj nebohý blogísek, nějakou vyšší návštěvnost než normálně, aniž bych napsala nějaký článek a přes toplist jsem se dopídila toho, že dneska visí na úvodní stránce blog.cz (no víte přece, na těch vtipných běhacích obrázcích :D) odkaz na moje fotky z botanické zahrady.
Tak si teď musím náležitě užít svou čtvrt hodinu slávy, abych aspoň nějak vyvážila tenhle strašlivý den.

Ano, tak nějak si teď většinu času připadám.

Proč strašlivý?
No, začněme tím, jak neskutečně mě s*re ten seminář ze zsv.
Brala jsem si ho jen kvůli maturitě, protože jsem nechtěla maturovat z matematiky. Volit semináře jsme si museli ještě předtím, než bylo jasné, jak to tedy s maturitami bude vypadat a náš milý a vstřícný pan ředitel nám nepovolil přestupy. Takže jsem tam úplně zbytečně a kvůli tomu, že se nezapojuji do debat (ano, jsem velice sdílný a soutěživý člověk, zejména pokud se ocitnu ve větší skupině lidí *těžká ironie*), dostanu blbou známku. Ještě jsem si dneska dopisovala jeden test, abych tam měla aspoň nějaký známky...
Vážně, proč bych místo toho radši nemohla chodit na latinu?
Tak jsem tam ještě s jednou kamarádkou takhle zašprajclá a vážně, vážně, vážně se nám to nelíbí. Ale co, ten rok a půl to ještě přetrpím a budu se uklidňovat tím, že příští rok si k chemii a biologii přiberu ještě tu latinu a fyziku a budu se snažit během toho předstírat, že žádné zsv není.

Taky jsme dnes psali čtvrletku z matiky. To byla zase jednou zábava.
Už mi z těch limit, geometrické posloupnosti a anylytické geometrie lítala písmenka (a výjimečně pár číslíček) před očima. Nakonec to ovšem nebyla taková katastrofa, jak jsem čekala. Z šesti příkladů bych měla mít pět dobře a v tom šestém se mi povedla jedna z mých báječných stupidníh chyb. Kdybyste nevěděli, tak 2x2 je 2 a ne 4. Jo, holt vzoreček byl dlouhý, test skoro u konce a můj mozek prošel chvilkovým zatměním. Jinak mám celý postup dobře, tak doufám, že třídní bude milostivá. Ale co, stejně tam mám jinak samé jedničky.

Zítra pojedu s výše zmiňovanou kamarádkou do Prahy na den otevřených lékařské fakulty, protože se mi podařilo prošvihnout farmacii a stejně bych se tam chtěla aslespoň zkusit přihlásit. Pro zítřejší ráno je ovšem zásadní to, že budu muset vstávat, abych stihla ráno v osm autobus. Proč?! O víkendu se má vyspávat a ne si dobrovolně nařizovat budík.
Což mi připomíná, že bych měla dneska zalézt dřív do postele, abych to zítra přežila. Začínat ve škole čtyřikrát týdně od sedmi mě opravdu neskutečně ničí... obzvlášť s tím, jak pozdě chodím spát.
Kromě toho mám v poslední době silné nutkání zůstat celý den v posteli, přetáhnout si peřinu přes hlavu, znovu se podívat na Mlčení jehňátek nebo se konečně nějak pohnout v četbě Krále Krysy a na nechtěné vetřelce výhružně syčet zpod přikrývky.


A po neděli bude zase pondělí...ííííííííííííííííííííí! Já nechci!

Proč nechci v noci chodit venku sama? Na to je velice jednoduchá odpověď.

8. ledna 2013 v 21:04 | Telenta |  Moje názory
Zřejmě každý byl někdy naštvaný na svoje rodiče kvůli tomu, že mu nechtěli dovolit vracet se domů za tmy samotnému. Ano, taky jsem někdy naštvaná, protože kvůli tomu nemůžu někam jít, ale na druhou stranu, když si uvědomím, co se mi někdy stává a jaké lidi potkávám za dne, nechtěla bych zjistit, co by se mi mohlo stát v noci, kdy se počet těchto bytostí, v některých případech posilněných alkoholem nebo i něčím jiným, v ulicích zvyšuje.

Jsem holka, stěží metr padesát a na ostatní musím působit, že když na mě fouknou, sesypu se. Na svých osmnáct nevypadám ani omylem. Čili jsem perfektním kandidátem na post oběti, která se nebude bránit.

Židovský hřbitov a večerní focení

5. ledna 2013 v 21:35 | Telenta |  fotografie
Ani jsem netušila, že v našem okolí se takovýhle malý nicméně pořádně starý židovský hřbitov vyskytuje. Je sice v dost dezolátním stavu (i když na ceduli vyhrožují rekonstrukcí), ale podle mého mu to možná i přidává na kouzlu. Snad kromě toho všudypřítomného bahna.
Mimochodem viděl jste někdo poslední díl AHS? Ta písnička byla boží, ale ten závěr...uííííííí! Proč museli umřít zrovna oni?!


The Things We Believe In & takové to večerní čmárání

3. ledna 2013 v 21:47 | Telenta |  digitální tvorba

Tak jsem včera zase jednou popadla tablet a řádně nasraná (že to tak musím říct), že jdu už zase zítra do školy a budu zkoušená z angličtiny (nikdy mi angličtna nevadila a mám ji ráda, jen moc ne naši paní profesorku, která má pocit, že je životně důležité vědět, jak se anglicky řekne kapsa u vačnatců...) jsem překreslovala jeden obrázek, který jsem nedávno kreslila tužkou. Využila jsem jen základní proporce, protože to mi na počítači nikdy nešlo pořádně nahodit a pak už se za rachotu Orden Ogan čmáralo a čmáralo. Nutno říct, že když jsem to dodělala, musela jsem uznat, že to během procesu nějak podeřele zramsayovitělo, ačkoliv jsem to vůbec neměla v úmyslu.


© Telenta 2008-2014
telenta.blog.cz