Zavřete oči, odcházím...
Jednou to zkrátka přijít muselo. Pokud někdo z pravidelných čtenářů chce znát moji novou adresu, můžete mi napsat na email uvedený v menu.

Proč nechci v noci chodit venku sama? Na to je velice jednoduchá odpověď.

8. ledna 2013 v 21:04 | Telenta |  Moje názory
Zřejmě každý byl někdy naštvaný na svoje rodiče kvůli tomu, že mu nechtěli dovolit vracet se domů za tmy samotnému. Ano, taky jsem někdy naštvaná, protože kvůli tomu nemůžu někam jít, ale na druhou stranu, když si uvědomím, co se mi někdy stává a jaké lidi potkávám za dne, nechtěla bych zjistit, co by se mi mohlo stát v noci, kdy se počet těchto bytostí, v některých případech posilněných alkoholem nebo i něčím jiným, v ulicích zvyšuje.

Jsem holka, stěží metr padesát a na ostatní musím působit, že když na mě fouknou, sesypu se. Na svých osmnáct nevypadám ani omylem. Čili jsem perfektním kandidátem na post oběti, která se nebude bránit.



K sepsání tohoto článku mě přivedla dnešní událost, kdy jsem cestou ze školy domů narazila na partu zhruba patnáctiletých romských slečen roztáhnutých po celém chodníku.
Zrovna v téhle oblasti okolo školy je mladých Romů více než požehnaně, protože hned naproti je zařízení, kde jim pomáhají, mají tam nějaké mísnosti, kde můžou být a tak podobně. Šla jsem opravdu až po hraně chodníku, protože je mi z denodenních zkušeností jasné, že někomu jako já ony neuhnou a nemám zapotřebí si s nima něco začínat, obzvlášť když jsme v poměru asi deset ku jedné. A jedna z těchto inteligentních slečen vyrazila a jen tak pro zábavu do mě strčila a shodila mě do silnice. Tedy, chtěla mě shodit, ale jelikož bylo poměrně jasné, co chce udělat a já jsem už tak balancovala na hraně obrubníku, chytila jsem ji za bundu a ustála jsem to. Asi by nebylo zrovna příjemné, kdyby ne, jelikož právě okolo jelo auto a kdybych sebou praštila špatně, mohlo mě docela dobře přejet. Ostatním to evidentně připadalo hrozně vtipné a za tu bundu jsem si od dotyčné taky vyslechla pár milých slov. A pak jsem šla bez zastavení dál. Co jiného jsem taky měla dělat? Kdybych byla dvoumetrový chlap, vypadalo by to jinak.

Nikdy jsem nechtěla vypadat jako nějaký rasista, nechtěla jsem a ani nechci házet všechny Romy do jednoho pytle, ale upřímně, co si má o nich jeden myslet, když tohle dělají?
Tohle totiž rozhodně nebylo poprvě, co se mi něco takového stalo.

Jako další poměrně nedávnou událost bych mohla uvést, kdy mě, opět cestou ze školy, zastavili dva malí, asi tak osmiletí nebo devítiletí kluci a chtěli po mě cigarety a nebyli schopní pochopit, že prostě ne všichno mají potřebu kouřit a já cigarety vážně nenosím a začali do mě kopat, zvedat mi sukni a tak podobně. O pár metrů dál stáli další Romové, parta kluků, možná šestnáctiletých, se kterými tam byli.
A zase se nabízí otázka, co jsem měla dělat? Jednu jim fláknout a zařvat na ně a riskovat tak, že si na sebe poštvu i ty ostatní? Natolik šílená nejsem. navíc tamtudy musím každý den chodit, protože ze školy mě zkrátka nikdo neodveze. Tak jsem prostě hrdinsky utekla.

To že na mě někdo na ulici pořvává, že jsem kráva, děvka, píča, kurva a tak podobně už téměř ani nevnímám.

Tihle mladší si na mě dovolují hlavně když jsem sama. Když jdu s více lidma, obzvláště pokud jsou mezi nimi i kluci, tak se mi něco takového nikdy nestalo.

Po zbytek dnešní cesty jsem přemýšlela o tom, co je k tomu vede, takhle ponižovat a ubližovat někomu, kdo vypadá, že je slabší. Mají pak pocit, že jsou lepší, silnější, drsní? Že si vyslouží obdiv kamarádů? No, patrně vyslouží.

A ostatní lidi prostě chodí, možná o vás zavadí pohledem, ale aby vám pomohli, k tomu už se nikdo nemá.
Jako když jsem šla odpoledne po ulici se dvěmě kamarádkama, to jsme byly v tercii, když nás odchytnul, evidentně pod obraz zlitý, starší (opět) Rom, který nám tam začal něco vykládat a podařilo se mu stoupnout si tak, aby žádná z nás nemohla odejít a snažil se na nás sahat. Pochopiteně jsme měly strach. Stály jsme tam patnáct minut a nikdo z procházejících dospělých ani nehnul prstem. Někteří tam stáli i dýl, hned vedle je autobusová zastávka. Až se vynořila jakási paní, která vypadala, že je pěkně od rány, a prakticky ho od nás odtáhla.
Nepochybuji o tom, že i kdyby nás chtěl někdo zbít, okrást, znásilnit nebo něco podobného, reakce lidí by byla patrně stejná. Že nepomůže malá holka, starší lidi nebo i některé ženy, dobrá, nepustí se někde do pěstního souboje, ale že nepomůže dospělý vysoký evidentně ne zrovna slabý muž, to nechápu. On na vás radši bude jen zírat a čekat, jak to dopadne.

A tak mi do doby, než budu mít vlastní auto nezbývá nic jiného, než chodit ve skupinkách lidí, spolehnout se na odvoz rodičů nebo na taxík.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 8. ledna 2013 v 21:34 | Reagovat

Po mně jednou v parku, přes který jsem občas chodila ze školy (ale většinou okolo, protože to bylo o něco blíž na vlak) chtěli nějaký cikánčata baterku do mobilu. Jako to kurva má co být? Tohle doopravdy nechápu, jak si můžou dovolit. Jak může rodičům přijít, že je to normální, a vychovají k tomu i svoje malý fakany??

2 taradorizp taradorizp | E-mail | Web | 8. ledna 2013 v 21:35 | Reagovat

Lidi jsou bohužel zahledění sami do sebe... A ti co nejsou, mají strach... Ale to je se vším... Dneska mladá mamina nastupovala s kočárkem do tramvaje, kolem ní procházel chlápek, tak kolem 30 let. Celou dobu na ní čuměl, ale že by ji ten golfáček (dítě vedla za ruku) pomohl po schodech vyzvednout? Kde pak... Všichni jen blbě čuměj a nic... Je fakt, že já bych se taky bála se zastávat někoho třeba v tvé situaci, to naprosto otevřeně přiznávám, ale pokud jsem svědkem něčeho, kde pomoci můžu, neváhám a udělám to.

3 rezava-bestie rezava-bestie | Web | 8. ledna 2013 v 22:02 | Reagovat

Pár takovým už jsem do ksichtu skočila. Naposledy před pár měsíci, když se dvojice podobně "odvážných" cikánů rozhodla vyjet na nějakou slečnu na kraji parku... na zastávce stepovalo asi pět chlapů a všichni akorát blbě čuměli...
Naučila jsem se už oslovovat konkrétně: "Ty v tý modrý bundě..." po tomhle už dokonce jdou i pomoct. Ale stejně je to na pěst...

4 Aithra Aithra | Web | 8. ledna 2013 v 22:21 | Reagovat

Jo, mně se něco podobného stává občas na nějaké akci/koncertu, kde je většina lidí zlitá pod obraz už v osm večer. To jsem jednou byla s kamarádkami na koncertě a obtěžoval nás tam ožrala. Že by mu někdo něco řekl, to ne (a to vedle nás seděli tři kluci, kteří by ho zvládli, jenže ho povzbuzovali). Někteří lidi jsou stvůry. :-x

5 Že by já? Že by já? | Web | 8. ledna 2013 v 22:38 | Reagovat

Lidé se nechtějí do ničeho zaplést - na jednu stranu je to pěkně sobecký. Ale taky je tak trochu chápu... Mají strach (u těchto "diskriminovaných" menšin  člověk vážně neví, čeho jsou schopní.) Já se snažím lidí zastávat, ale někdy se i moje pokusy o pomoc minou účinkem.

Jinak: tihle haranti se jinak chovat nemůžou a nebudou - byli v tom vychovaný. Kdybych žila v tom prostředí, ve kterém žijí oni, tak bych byla taky takhle drzá a agresivní, u nich je to jediný způsob, jak se prosadit a příde jim to normální. Dokud budeme tuhletu "výchovu" trpět (a to nejen u cikánů), tak to u nás bude vypadat tak, jak to vypadá... :-|

6 lyanelle lyanelle | Web | 8. ledna 2013 v 22:46 | Reagovat

Odkedy som v článku narazila na slovo róm, hneď mi bolo jasné, že dočítam do konca.
Mne sa na konci novembra stalo niečo dosť podobné. Neviem či sa ti to chce čítať ale tak niekde sa občas z takýchto vecí vykecať treba. Za to vopred prepáč o.o

Taakže. Idem si zo školy, vystúpim z električky a idem na zastávku autobusu. Prejdem prechod k zastávke a na tom chodníku je dom, kde je práve lešenie. Idem tým "tunelom" a zrazu ma zastaví (drzo potiahne za rukáv) také asi o hlavu menšie dievča odo mňa, blonďavé modré oči. Pýta sa kolko je hodín. Pozriem na mobil, poviem, a idem ďalej. Ona ani bu ani mu.

Neprešla som ani meter a niekto mi sakramentsky hnusne zozadu podkopne nohu. Vzhladom na to, že mám takmer 170 cm a necelých 50 kilo, by normálny človek čakal že spravím držkopád. :) Autorka toho kopanca očividne nebola spokojná že mne sa nič nestalo a kopne si druhýkrát. A zrazu okolo mňa preletí o niečo vyššia baba, bez prepáčenia, úplná cigaňa, úsmev od ucha k uchu a úplne ma prokovovala, vysielala taký signál "len ma zhoď pod ten autobus čo práve ide".

Hneď mi bolo jasné, že tie dve čúzy k sebe patria. Tak sa úplne normálnym tónom pýtam tej kakaovej, či je blbá a či si nevidí pod nohy.
Dievčatá boli nakoniec štyri - ešte jedna kakaová a bonus biela ničnerobiaca nekonfliktná.

Dievčatá si zaliezli do zastávky začali frflať, kakaové spietali niečo o tom aké sú ony Slovenky a podobne. Veelmi pomaly mi začalo svitať, takže som zaliezla do druhej zastávky k luďom a len tak mi napadlo že nebudú tak blbé aby za mnou doliezli. Asi som to proste zakríkla.

Krásne si ma obklúčili, samozrejme zastávka plná ludí, ak ich tam nebolo 40, tak tam nebol nikto, a samozrejme všetci iba pozerajú. Začala prvá séria vyhrážiek. Tá prvá kakaová furt vyťahovala zapalovač a šťukala s ním.

Medzitým som sa dozvedela že majú 15, ja 17, čo je sranda - ale nebolo mi všetko jedno s notebookom v taške že. Navyše šikana na základke mi tiež nepridala na odvahe. Ešte teraz keď to píšem sa trasiem a musím vydýchnuť a upokojiť sa aby som mohla pokračovať. Cestou do školy a zo školy rozmýšlam či sa trasiem od tej zimy alebo zo strachu. Psychika je sviňa.

Ďalej som počúvala ako mi rozšlapú ksicht, tá malá blonďavá bola strašne nervózna a furt vyskakovala nech ma niektorá z nich udrie, lebo to spraví ona. Celá zastávka mala z toho samozrejme potešenie keď sa každý zmohol iba na prizeranie sa.

Neskôr nasledovali ďalšie posmešky a buzerovanie (nebyť sama a nemať pri sebe 600€ notebook, tak to určite dopadne inak, tiež ma vie chytiť amok), a dokonca som bola donútená ísť do iného busu. Vystúpili sme hneď ďalšiu zastávku (je tom podchod, tržnica a podobne, tiež strašne frekventované miesto), a len za to pretože blonďavá fuchtla mi zobrala tašku a vyletela s ňou von.

Ja úplné nervy, sotila som druhú kakaovú von po schodoch čo sa jej očividne nepáčilo. Tiež som to možno nemala robiť ale spomalilo ich to. Nasledovalo menšie divadielko typu tašku ti nedáme a hádzali si ju medzi sebou. Zrazu sa blonďavá chcela biť. Zmohla sa až na to že ma sotila, a ja som sa fakt pohla o sotva 20 centimetrov. Mimochodom, ešte furt sa trasiem.

Zrazu mi letela facka od prvej kakaovej, ktorá vonkoncom nebola vôbec zlá, už som fakt mala aj horšie. Plus moje polozmrznuté líce to fakt cítiť nemohlo :D Akurát to bolo ponižujúce, keď ti tri (tá štvrtá bola jediná normálna) nedorobené kravy kradnú tašku na mieste kde sa to doslova hemží luďmi a ešte ťa aj bijú a nikto nič. Všetci sa starajú o seba. Klasika.

Blonďavá zdrhá s taškou do podchodu a úsmev od ucha k uchu. Tak by som ju sotila z toho eskalátora. Bohužial sama si dovolovať nemôžem. Zdrhla na ďalší eskalátor, za ňou stáli dve baby asi tiež vo veku 15-16, našťastie úplne cudzie. Ešteže som kedysi behávala. Dve dievčatá som obišla, došla som k tej šibnutej, schmatla som si tašku v ktorej sa prehrabávala, na čo ma ona začala škrtiť leteli mi tri facky a bola som sama sebe vďačná, že som si ráno zobrala kruhovú šatku, na trikrát omotanú okolo krku, takže jej "stisk" bol takmer nezachytitelný. o.o Ranu ale nemala zlú.

Na tejto zastávke už boli konečne normálni ludia, ale tiež sa ozvali až keď mi praskli nervy, hentá čúza ma držala za vlasy a kričala ako ma strašne zhodí dolu schodami keď potiahne.
Očividne človek musí začať plakať aby mu pomohli.

Nejaký chlap v stredných rokoch, nie zrovna malý na nich zhúkol a hneď ma pustila. Začala ale strašne kalmať ako som povedala že jej mama je kurva a podobné výmysly, samozrejme ja, uplakané  útle stvorenie som pišťala že to nie je pravda a celá zastávka verila mne.

Našla sa jedna velmi ochotná teta, ktorá ma "ochraňovala" a dokonca ma až odprevadila k mame do roboty.

Tie kravy nás prenasledovali za tetou, ktorá si šla vybaviť niečo do firmy a ja som tam bola s ňou, a naspäť, myslím že vystúpili niekde pri poluse (obchodný dom) a šli kradnúť tam.

Mama okamžite chcela ísť na políciu to nahlásiť. Ale pochybujem že by tí neschopní blbci v tomto smere niečo vedeli spraviť. Navyše keď ma tak vyzvedali tak som im toho dosť vela prezradila, vrátane toho, kde približne bývam. Fakt nepotrebujem aby za mnou prišla banda nejakých dvojmetrových cigáňov a vybavovali si so mnou účty keď ani nemajú začo.

Ale to je ich mentalita. Oni sa proste potrebujú niekde "vyblázniť", pretože nikdy nežili normálnym usporiadaným životom.

Nikdy som nemala rasistické myšlienky až doteraz. A aj tak to platí iba na to ich "plemeno", pretože môže ich byť dobrých tak 2 z 200 a čo s nimi? Furt to bude kradnúť, robiť bordel a ubližovať.
Tiež sa pýtali či nemám cigarety. A tiež ma vysmiali keď som im povedala, že nefajčím. Mali by sme to spraviť tak ako Francúzi - niečo som dosť dávnejšie zachytila, že ich poslali letecky naspäť tam odkial pochádzajú, a nepáčilo sa im to.

Tu by sme im mohli aspoň obmedziť slobodu. V rámci našej bezpečnosti.

Prepáč sa sakramentsky dlhý komentár. Nemám vo zvyku písať až takéto slohovky, väčšinou je to dĺžkovo iba tak na maximálne 3 odstavce :D Dúfam že to dočítaš, aj keď rozhodne mám pochopenie keby to nešlo. Len som písala čo sa mi stalo, pretože ty to máš denno denne. A musíš sa tomu akosi vyhýbať.

Ja už aspoň viem, že im netreba ani odpovedať ani keby čo bolo. A tiež chcem čo najskôr auto. Musela som zmeniť cestu zo školy. Dobre, slubujem že už vážne dopisujem posledné slovo.
(PS. ak to prečítaš a budeš mať chvílku čas, rada si prečítam tvoju reakciu o.o)

7 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 8. ledna 2013 v 22:47 | Reagovat

Tohle je přesně důvod, proč mám taky strach. jsme na tom stejně, občas pindám, že mě nepustí, na druhou stranu jít tmavou uličkou mi není extra příjemné. Jednak mám takhle s Romy pár nepříjemných zkušeností. Ale nejde jen o Romy, jsou prostě hovada, kteří si dovolí na ženskou i na děcko... je to hnus, velebnosti.

[4]: Jó, to na koncertech bývá, ožralů se dá často zbavit. Taky "mám ráda" pány "mám dva metry, předejdu tě, a stoupnu si ti na špičky." A přesně, ti lidi bývají lhostejní ve všech situacích, kde je v okolí dav - každý spoléhá, že to udělá někdo jiný, však jich je v okolí dost. ale to povzbuzování v tom je fakt ubohost.

8 Telenta Telenta | Web | 8. ledna 2013 v 22:49 | Reagovat

[2]: Já bych se asi taky bála, obzvlášť kdybych byla sama, nevím jestli bych pak nebyla až spíš přítěží a patrně by bylo lepší, kdybych se snažila sehnat pomoc ještě u někoho jiného, než abych tam nakráčela a nebyla absolutně k ničemu...

[5]: To ano, zčasti za to prostředí určitě může, ale slyšela jsem i o případech, kdy se chovali naprosto stejně, ačkoliv jako adoptovaní vyrůstali v "normální" rodině.

9 Telenta Telenta | Web | 8. ledna 2013 v 23:01 | Reagovat

[6]: Páni, takhle dlouhý komentář mi ještě nikdo nikdy nenapsal O_O
Dočetla jsem až do konce a koukám, že na tom ještě nejsem zdaleka tak špatně. Tohle se stát mě, tak bych patrně minimálně měsíc nevylezla z baráku. Ale stejně to nechápu, proč ti někdo nepomohl už dřív? Nebo to aspoň nezkusil? Určitě tam musel být nejeden chlap, co by si s nima dokázal poradit, koneckonců, sama jsi psala, že když se tě ten pán nakonec zastal, tak tě nechaly...

Jinak koukám, že všude to vypadá dost podobně...

10 lyanelle lyanelle | Web | 8. ledna 2013 v 23:10 | Reagovat

[9]: Tiež sa mi ešte nepodarilo napísať tak  dlhý komentár a dovolím si povedať, že ani článok nie :D
Ver mi, že sa mi tiež dvakrát z domu chodiť von nechcelo, dovtedy keď som niekam šla MHDčkou, tak tam ma doslova musel voziť otec, pretože by som tam inak neprišla. Keď som šla nakupovať vianočné darčeky, vytiahla som so sebou dve kamarátky a to ani nie preto lebo som pri sebe mala asi 50 euro, ale za ten pocit, že nie som sama. Ale musím uznať, že nákupné centrá sú teraz jediné miesta, kde sa cítim ako tak bezpečne. :D
Proste omnoho viac vnímam to, že sa mi zakaždým môže niečo stať, neviem si pomyslieť čo by bolo nebyť tej tety.
Strašne nerada sa tým zaoberám ale strašne sa mi ulavilo. Už sa dokonca ani netrasiem :D a ešte raz prepáč za takú slohovku. Naozaj som to nemala v úmysle (ale predsalen môj názor by bez toho nebol úplný - síce je pravda že som to mohla aj skrátiť, ale proste rada píšem :D)

11 destiny111 destiny111 | Web | 11. ledna 2013 v 21:34 | Reagovat

Mně rodiče dovolili chodit v noci samotnou už od 11 let, ale to sem se bála spíš já :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Telenta 2008-2014
telenta.blog.cz