Zavřete oči, odcházím...
Jednou to zkrátka přijít muselo. Pokud někdo z pravidelných čtenářů chce znát moji novou adresu, můžete mi napsat na email uvedený v menu.

Únor 2013

Člověk

22. února 2013 v 19:18 | Telenta |  malby a kresby
Tyhle čtyři malby jsem tu již zvěřejňovala, ale byly focené jen zdálky na výstavě zušky, kde taky obrazy vznikaly. Nicméně se mi konečně dostaly do spárů a tak jsem si je mohla nafotit v klidu domova.

Jsou už staršího data, bude to skoro dva roky, co jsem je dělala, nicméně je mám pořád ráda.
Trochu se to leskne kvůli té disperzi, ale vidět to docela je.


Cvičení

22. února 2013 v 16:51 | Telenta |  malby a kresby
Vzhledem k tomu, že pokaždé když se pokusím jen tak z hlavy nakresit někoho mužského pohlaví, vyleze z toho podivný hermafrodit, rozhodla jsem se, že se si budu muset trochu procvičit kreslení mužských rysů na nějakých nevinných předlohách z nichž pokud možno obšlehnu základní rysy, právě ty, které se tak zoufale potřebuju naučit.

No, jistý pokrok v tom vidět je, ačkoliv jsem si to představovala ještě lepší, nicméně se již nepodobají tolik těm babochlapům, co jsem vytvářela předtím.
A stejně mi jdou líp kreslit ženský...



Hopsa hejsa do Brandejsa

20. února 2013 v 22:25 | Telenta |  Můj důvěrníček
Přiznávám, že v poslední době tu nic moc kloudného nepřibývá, ale s tím, kolik mám pravidelných čtenářů (jestli tři, budu přehánět), to zas tak nikomu asi žíly netrhá.
Ale potřebuju si uspořádat myšlenky.

V pondělí jsem si sbalila saky i paky a vydala jsem se vlakem hopsa hejsa do Brandejsa, kam jsem byla pozvána s dalšími čtyřmi lidmi naším kamarádem na necelé třídenní zevlování, hraní her jak stolních tak i počítačových (+ speciální hra: poznej svou skleničku), hledání křupek, sušenek, spojené s návštěvou místní cukrárny. Nutno podotknout, že kdyby nebylo vidiny toho sladkého, nikam by se nešlo, jelikož při pohledu z okna by každého chuť na nějaké procházkování se okamžitě přešla.
Mno, tak jsem se alespoň trochu posunula v Dishonored, o kterém bylo rozhodnuto, že si ho prý zahraju a nakonec se ani moc nebráním. Navíc, přiznejme si, že Corvo je fešák, vždycky když narazím na plakátky s tím, že jsem hledaná, na chvíli se zastavím a obdivuji se. Tedy jeho obdivuji...být tam podobizny mé osoby, utíkám.
Nicméně jsme se nakonec procházce nevyhnuli. Když jsme se dneska chtěli autobusem dostat na nádraží (přiznejme si, že to je docela kus cesty, s taškami a navíc ve městě, které neznáme), oznámil nám řidič, že má poruchu a nejede tam, ale na cestě už je prý náhradní autobus. Tak jsme čekali. Jel jeden autobus, druhý, třetí...a nám začalo být podezřelé, že žádný na nádraží prostě nejede. Tak jsem se sebrali a šli jsme pěšky. A šli jsme velice svižně.
Nic proti Straré Boleslavi, ale musí mít vlakové nádraží v lese? Navíc bez automatu na pití.
Ale tak co, hlavně, že jsme dojeli, i když v krapet umřelém stavu.

S focením, jsem na tom docela bledě, když už něco vyfotím, pořád se mi na to něco nezdá a nelíbí a necítím potřebu to dál upravovat, možná snad kromě jedné, která ovšem taky žádný není žádný zázrak.
Opravdu už potřebuju jaro. Nebo aspoň teploty nad deset stupňů, ne tu odpornou inverzi, co momentálně číhá za oknem, možná bych pak v sobě dokázala vzkřísit nějakou energii a chuť něco dělat, co se krčí kdesi hluboko v mé dušičce a čeká na svou příležitost.


Co se týče psaní, podařilo se mi o víkendu úspěšně dokončit svou karnevalovou povídku a jsem na ni docela hrdá, nicméně ještě nějaký čas zůstane odpočívat v počítači, abych to mohla dát přečíst i někomu jinému a taky abych se pak mohla zhrozit, co jsem to vyplodila. Navíc jsem začala přemýšlet o nějakém volném pokračování ze stejného prostředí...hlavní děj už mám hotový, teď přijde na řadu promýšlení a odhodlávání...což je u mojí osoby běh na dlouhou trať.
Kromě toho, četl by to tu vůbec někdo? Někdo, koho neznám osobně a nemůže si za mnou dojít, ať mu to dám?
Taky tu na mě čeká mé úžasné šachovnicové veledílo, u kterého si nejsem jistá, zda ho kdy dokončím, ale tak třeba sama sebe překvapím.

A nakonec nemůžu vynechat kreslení. Nápady by byly, jen ta nálada převést představy ve skutečnost chybí, nicméně na výtvarce jsem konečně, po tom dlouhém nudném povinném pastelu, minule začala perokresbu hodinek. Zatím to vypadá docela dobře, až je dokončím, pokusím se je vyfotit, i třeba jen na mobil.


The Drunken Whaler

© Telenta 2008-2014
telenta.blog.cz