Zavřete oči, odcházím...
Jednou to zkrátka přijít muselo. Pokud někdo z pravidelných čtenářů chce znát moji novou adresu, můžete mi napsat na email uvedený v menu.

Introvertem již odmalička

1. srpna 2013 v 15:25 | Telenta |  Moje názory
K sepsání tohoto článku, o němž si stále nejsem jistá, jak se nakonec vyvine, mi dala podnět Temnářka se svým článkem o tom, co lidi přivádí ke psaní. A přes plastové dinosaury a prvotní povídky jsem se dostala až k tomuhle.

Dodnes si pamatuju na ten den, kdy jsem si uvědomila, že si už neumím hrát i na šok a jakýsi pocit zklamání, který potom následoval.

Vytáhla jsem si krabici s bárbínami a lego a těšila jsem se, jak zase rozjedu další příběh plný intrik a msty, za který by se nemusela stydět kdejaká telenovela. Rozestavila jsem si městečko, dala jsem panenky na svoje místo, ale najednou už neobživly, byly to jen kusy plastu, s nimiž jsem hýbala a mluvila jsem za ně. Nebyly tak skutečné jako dřív. Sissy už nebyla tak nádherná a okouzlující mladá dáma a ani Pamela už nebyla tak pomstychtivá hloupá nána, která ve většině mých her ostrouhala (pokud jsem zrovna neměla zvrácenou náladu a neovládla celý svět, ehm...). Najednou jako by ztratily duši.

Ráda jsem si hrávala sama, nelíbilo se mi, když někdo zasahoval do mých příběhů a představ a ve většině případů je úplně rozdupal, protože jsem téměř nikdy nebyla schopná prosadit si svou. Čas os času to sice nebylo špatné, ale sama jsem se vždycky cítila bezpečněji, dokázala jsem se daleko líp vžít do svých postav. Zřejmě jsem nikdy nebyla prototyp rozjíveného dítěte (vlastně ani puberťáka) a i venku jsem si radši stavěla různé domečky, patlala jsem něco z hlíny, z písku nebo ze sněhu, co se zrovna našlo.
V létě v bazéně jsem se stávala slavnou mořskou objevitelkou, která hledala na dně oceánů vzácné artefakty (rozuměj kolíčky na prádlo) nebo neohroženým dobrodruhem zkoumající divoká zvířata (zejména mravence, kočky, slepice... zkrátka, co se zrovna vyskytovalo kolem) a bojujícím proti zákeřným a smrtelně nebezpečným nepřátelům.
A vždycky jsem mohla vyletět zlostí, když si to ke mně někdo naklusal, že si chce hrát se mnou.
Zkrátka introvert již odmalička.

Dokud jsem si hrála jen s jedním dalším člověkem, který si zrovna nemusel prosazovat jen to svoje, příliš mi to nevadilo, ale ve chvíli, kdy se objevil ještě někdo další, stávala jsem se tím nejpodřadnějším členem skupiny, což mi v té době hodně pilo krev.
A to mi zůstalo dodneška.
Jistá uzavřenost, snění si o samotě a jakási neviditelnost.
I dnes, když se ocitnu ve skupině více lidí, většinou mě nikdo z nich nevnímá. Částečně to přisuzuji svému malému vzrůstu. Dřív jsem se tím hodně trápila, že když jsem na někoho opakovaně mluvila, tak mě prostě ignoroval a uzavřela jsem se do sebe ještě víc. Snažila jsem se namluvit si, že to není pravda, ale čím víc jsem se o tom pokoušela přesvědčit, tím trapněji, opuštěněji a hůř jsem si připadala. Začala jsem se bát lidí, ovšem když to došlo do stádia, že jsem se pomalu bála jít si koupit zmrzlinu, rozhodla jsem se, že s tím bude potřeba něco udělat.

Dneska už mi to žíly tolik netrhá, ačkoliv to stále někdy zamrzí. Taky se ještě pořád děsím toho, když musím po telefonu mluvit s někým cizím nebo když se mám domluvit nějakým cizím jazykem, i kdyby šlo jen o to, koupit si housku.
Možná že tohle je jedním a řekla bych i hlavním z důvodů, který mě přivedl k tvoření, ať už kreslení, malování, psaní nebo focení. Je to způsob jak můžu zachytit svoje předtstavy a příběhy a předat je dál, je to něco, co můžu dělat sama, ale zároveň je to i určitý způsob komunikace s ostatními lidmi, a pokud mi to ne vždy jde slovy, proč by mi to nemohlo jít skrz obrázky a písmena?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 saleni saleni | E-mail | Web | 1. srpna 2013 v 15:34 | Reagovat

Jo, máme toho hodně společného.
Já svou introverzi miluji

2 Werika Werika | Web | 1. srpna 2013 v 15:45 | Reagovat

Mám to hodně podobně. Ne, že bych k životu vůbec nepotřebovala lidi, ale stačí mi jich pár a dost. Ve větší skupině se přestávám cítit příjemně. A taky nenávidím skupinové práce, třeba společné projekty ve škole. Dělám si věci sama a nerada ustupuju, protože mám pocit, že sama si to udělám nejlépe. Vím, že to není moc dobrá vlastnost... Taky mám problémy komunikovat v obchodech a neumím se dát do řeči jen tak s ledaským. A jsem emočně labilní. I když v poslední době zlepšuje.
A vidíš, nikdy mě nenapadlo, že mé patlání je vlastně způsob komunikace s "vnějším světem"... ale asi tomu tak opravdu bude. :)

3 es ef es ef | Web | 1. srpna 2013 v 16:00 | Reagovat

Taky jsem introvert, z neznámých lidí jsem trochu nervózní.

4 anoda anoda | 1. srpna 2013 v 16:01 | Reagovat

Já jsem taky ten případ. Být introvert určitě není nic špatnýho, blbý ale je nechat se ovládat strachem.

5 Kiwi Zelená Kiwi Zelená | E-mail | Web | 2. srpna 2013 v 10:44 | Reagovat

Tohle na mě taky sedí, ale nikdy jsem se nad tím takhle nezamýšlela. Všichni lidi kolem mě jsou úplně z jiného těsta než já a je celkem hezké vidět, že existují i mě podobní. Prosadím se v menších skupinách, a ve větších zaniknu. A to jsem dost vysoká. Nemůžu tvrdit, že na to něco (áno, třeba školní projekt) nemám názor, jen ho prostě nevytrubuju všude a nakonec "vyhrajou" názory ostatních. Co na tom, že s  nimi tak úplně nesouhlasím? Budu se s nima snad hádat? S jejich výřečností bych to stejně prohrála, zahnali by mě do slepé uličky  a byl by z toho trapas. Prostě na to kývnu a myslím si své. Je to trochu divný přístup, budu to s ním mít asi těžké, ale... já nevím, je to těžké. To je jedno.
Ještě jen tak mimo, musím ti pochválit blog. Máš velký talent, jde to vidět na každém obrázku a v každém článku. Tvůj blog si budu pamatovat. ;-)

6 Telenta Telenta | Web | 2. srpna 2013 v 23:09 | Reagovat

Opět se mi potvrzuje, že valná většina blogerů je podobné nátury :-D

[5]: Děkuji, něco takového vždycky potěší :-)

7 Nelsh Nelsh | 3. srpna 2013 v 23:28 | Reagovat

[6]: No, to je pravda. Nikdy mi nepřipadalo, že lidé, kteří mají rádi psaní jsou na tom vlastně v mnoha ohledech úplně stejně jako já. Jsou introverti, ale mají otevřenou mysl a spoustu fantazie. Tenhle článek ve mně něco zajímavého zanechal.
Velice hezky vyjádřeno. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Telenta 2008-2014
telenta.blog.cz