Zavřete oči, odcházím...
Jednou to zkrátka přijít muselo. Pokud někdo z pravidelných čtenářů chce znát moji novou adresu, můžete mi napsat na email uvedený v menu.

Deset knih

23. prosince 2013 v 18:58 | Telenta |  Knihy
Nějak se nám ty Vánoce blíží, což je krásně vidět i tady na blogu, kde valná část osazenstva (až na zatvrzelé odpůrce, pro které jsou Vánoce zřejmě hrozivým zážitkem) začíná na svých blozích zveřejňovat všemožná přáníčka a přání.
Ale k čemu taková přání jsou?
V případě, že máte nějaké stálé čtenáře to lze ještě pochopit, to se ovšem mojí osoby netýká.

Původně jsem sem chtěla přidat jednu kratší povídku, nicméně v poslední době mě zaměstnává spíš genetika, nervové řízení, polymery, heterocykly a podobné věci, takže na další ťukání do klávesnice už nemám zrovna náladu.
A tak jsem se rozhodla pojmout to z trochu jiného konce a vzhledem k tomu, že živočich blogerský je obvykle i živočich knihofilní, rozhodla jsem se sepsat takový krátký seznam deseti nejlepších knih s mým názorem a krátkou anotací (ale opravdu jen velice krátkou, koneckonců, oficiální anotaci si můžete najít v každém internetovém knihkupectví), které jsem v letošním roce přečetla a možná tak někoho i navnadila k jejich přečtení.

* z nějakých záhadných důvodů mi tu mizí odkazy na anotace na stránkách kosmas.cz, které jsou poněkud obsáhlejší než ty moje, takže si je případně budete muset doopravdy najít sami *

1. Nana - Emile Zola
Nana se stejnojmennou hlavní hrdinkou vypráví příběh mladé prostitutky, která se i přes svůj nízký a odsouzeníhodný původ, díky vlivným mužům dostane až do vyšších kruhů pařížské smetánky.
Tvrdí se, že Zola svým cyklem Rougon-Macquart věrně zobrazil tehdejší společnost a já osobně mám dojem, že nejen tu tehdejší.

Ačkoliv si mnoho lidí stěžuje na Zolův rozvláčný styl psaní a podle některých je to prý dokonce naprosto nečitelné, mě jeho dílo naprosto uhranulo. Tohle bude ovšem hodně individuální. Stejně jako já naprosto nesnáším Hemingwaye a při zahlédnutí jeho knih mi naskakuje husí kůže, Zola je pro mnohé lidi zřejmě podobný případ.
Zvažovala jsem, zda sem dát Nanu nebo Zabijáka, ale nakonec zvítězila Nana, která mi zkrátka jako hlavní postava byla daleko sympatičtější než Gervaisa. V knihovničce na mě už čeká Břicho Paříže.



2. Zlodějka knih - Markus Zusak
Zlodějka knih se svéráznou a mladou Liesel Memingerové v čele líčí osudy obyčejných lidí v době druhé světové války, kteří se snažili postavit na odpor.

Četla jsem ji poměrně nedávno, nicméně myslím, že tohle bude jedna z knih, které ve mně nechají trvalejší stopu.
První věcí, co vás zřejmě zaujme je fakt, že příběh je retrospektivně vyprávěn Smrtí, která se nicméně v tomhle podání tváří jako super kamarádka, se kterou byste vyrazili na kafe.
Na rozdíl od většiny knih s válečnou tématikou je tahle poměrně raritou, v celé knize druhá světová válka slouží pouze jako jakési pozadí, které občas, zato tvrdě, zasáhne do děje a hodí hlavní postavy do další nezáviděníhodné situace. Myslím, že právě tohle dělá Zlodějku knih tak působivou. Nebýt zásahů války, mohla by celá kniha dost dobře být roztomilým vyprávěním o malé holčičce, její pěstounské rodině a kamarádech.
Jen málokterá kniha mě dokáže opravdu rozbrečet, tahle to ovšem dokázala naprosto s přehledem.
Na začátku příštího roku by měla i k nám do kin přijít její filmová adaptace. Netřeba snad dodávat, že se třepu už teď.

3. Smrt je mým řemeslem - Robert Merle
Příběh Rudolfa Langa (ve skutečnosti Rudolfa Hoesse), který za druhé světové války působil jako velitel koncetračních táborů, především pak Osvětimi.

Ještě chvíli u druhé světové války zůstaneme.
Na rozdíl od Zlodějky knih se teď ocitáme na druhé straně barikády v kůži Rudolfa Langa a sledujeme jeho osud již od dětských let až po jeho soud po druhé světové válce.
V téhle knize je krásně vidět, jak si lidi jako on často ani neuvědomovali, že rozhodují o smrti tisíců lidí. Jen konají svoji práci, a ačkoliv mohli být jinak milující manželé i otci, ke svým obětem necítili absolutně nic a nijak je netlačilo svědomí. Dělali přece jen to, co bylo třeba.

4. Skrýš - Johan Theorin
Jan je učitelem v mateřské škole. Mýtina ovšem není tak úplně klasickou školkou. Sousedí s psychiatrickou léčebnou přezdívanou Svatá Psycho a navštěvují ji pouze děti pacientů. Obě zařízení jsou propojena tajnou podzemní chodbou, kudy jsou děti dopravovány na návštěvy za svými rodiči, a mimo jiné dává Janovi také perfektní příležitost, jak pátrat po své dětské lásce Alice Rami, která by ve Svaté Psycho měla přebývat...

Knihu jsem si zakoupila spíš náhodou a pod nálepkou "severská krimi", pod níž ji prodávají, jsem si představovala něco úplně jiného, než se mi dostalo.
Nezastírám, že klasické detektivky (možná až na Sherlocka Holmese) mě zrovna nebaví. Možná že to bude hlavním důvodem, proč mě tahle kniha tak chytla. To příjemné překvapení. Spíš než jako čistokrevnou detektivku nebo krimi bych to označila za jakousi směsici psychologického románu, posypaného trochou krimi a okořeněného mysterióznem.
Ovšem jako hlavní plus Skrýše bych viděla především výstavbu děje. Nic tam není navíc a všechno do sebe perfektně zapadá, což se rozhodně nedá říct o všech knihách.

5. Metro 2033 - Dmitry Glukhovsky
Metro 2033 popisuje život v Moskvě po jaderné válce, kdy je povrch neobyvatelný, plný nebezpečí z nově vzniklých živočišných druhů a podzemí metra se stává domovem všem posledním přeživším. Celé metro se v průběhu let stane jakousi alegorií na svět a jeho společnost. Stanice vytváří své vlastní státy, křísí staré ideologie, uzavírají mezi sebou smlouvy, obchodují a bojují. A stále nad nimi visí hrozba ďáblů, zmutovaných tvorů, kteří čas od času proniknou do podzemí. Hlavní hrdina příběhu, Arťom, obývá právě jednu z ohrožených stanic a vydává se pro pomoc do vzdálených koutů metra.

Upřímně, k téhle knize mě přilákal její obal. Když jsem ji pak obracela v rukou a pročítala si anotaci, vzpomněla jsem si, že jsem už slyšela o hře Metro 2033, která byla vytvořena na jejím základu, a ohlasy nebyly právě špatné. Tak jsem si řekla, proč to nezkusit?
Během líčení děje autor čtenářům nenápadně podsouvá různé filozofické otázky na zamyšlení. Právě to se mi na stylu psaní Glukhovského zamlouvá, že ačkoliv na první pohled se některé epizody příběhu mohou jevit jako zbytečné, zjistíte, že to má smysl.
Jak spisovatel sám tvrdí v doslovu, rád nechává svým čtenářům více místa pro vlastní fantazii a úvahy, nezabíhá tedy do detailních popisů věcí a situaci. Jako příklad lze třeba uvést již zmiňované ďábly, kteří jsou popsáni téměř až v samotném závěru knihy a vytváří tak daleko děsuplnější atmosféru, než konkrétní monstra v jiných knihách.


6. Syn Stínu - Jon Sprunk
Caim je nájemný vrah. Nechce se s nikým zaplétat a smrtí jeho cílů pro něj jakékoliv další vztahy s objednavatelem končí. Jednoho dne se ale všechno zvrtne a on je proti své vůli vhozen doprostřed sítě intrik a zdá se, že mu o život začíná usilovat někdo mocnější, než je on sám.


Tohle je zkrátka fantasy, která si na nic moc nehraje a jde rovnou k věci. A i to je občas potřeba.
Pro mě milým ozvláštněním je fakt, že jsem si tu našla jednu postavu, kterou opravdu z duše nenávidím - Kit, která se dá nejlépe vystihnout jako Caimův strážný duch. A říkejte si, co chcete, je to ta nejpitomější postava, o níž jsem měla v poslední době tu čest číst. Myslí si, že může mít všechno, jen když na to kývne. Smůla pro mě, že je to jedna z hlavních kladných postav, velkou čtenářskou oblíbeností a s největší pravděpodobností dopadne všechno v její prospěch... Ale koneckonců, tohle by měla dobrá kniha umět taky.
Zatím mám přečtené teprve první dva díly, poslední už tu na mě ovšem netrpělivě čeká (a s tím kolik dalších je ve frontě, tak si ještě asi chvilku počká).

7. Oceán na konci uličky - Neil Gaiman
V Anglii se muž středního věku vrací do domu, kde vyrůstal jako dítě a kde seznámil s Lettie Hempstockovou, na níž si už dlouhá léta ani nevzpomněl. Když ovšem usedne k rybníčku, o kterém prohlašovala, že je to oceán, začnou se mu všechny vzpomínky postupně vracet. Na ten den, kdy v autě spáchal muž sebevraždu a vypustil tak do světa temnotu, na Lettie, která přísahala, že ho bude chránit a na to všechno ostatní, co se dělo potom...

Co k tomu říct. Poslední literární počin jednoho z mých nejoblíbenějších autorů, který jsem zkrátka musela mít doma a zhltla jsem ho za jeden den.

8. Noční směna - Cassie Alexander
Edie Spenceová je sestra na zvláštním nemocničním oddělení Y4, kde nenajdete jediného normálního pacienta. O nejrůznější dlaky, upíry a zombie tam ovšem nemají nouzi. Není tedy divu, že Edie se díky tomu občas zaplete do nebezpečných situací, které by jí mohly stát i její život.

Již podle krátkého představení jste asi poznali, že nepůjde zrovna o literaturu na úrovni, přesto myslím, že je to poměrně dobře napsaná oddechovka s dnes tak oblíbenými mýtickými bytostmi, které si ovšem na rozdíl od takového Stmívání nehledí tři čtvrtě knihy do očí a zbytek se nehroutí, že je ten druhý nechce.
A kromě toho, Edie je zkrátka sympaťačka.

9. Amélie a tma - Petra Neomillnerová
Amélii je dvanáct let. Tedy přesněji řečeno je jí dvanáct už sto dvacet dva let, od doby, kdy společně se svojí matkou zemřela při záplavách v Praze. Ven téměř nevychází a bojí se s někým stýkat. Nuda a zvědavost je však silnější a Markéta, obyčejná školačka, se stává Améliiným mostem mezi její dnešní dobou.

Ano, je to kniha pro děti, ale je to taky kniha od mojí oblíbené spisovatelky, navíc s neuvěřitelnými ilustracemi Lubomíra Kupčíka.
Příběh je pohádkový, nicméně je znát, že autorka nepovažuje všechny děti za zpomalené a nechápavé (což dělá z mého pohledu docela dost spisovatelů), je tedy velice čtivá i pro starší osoby. Je to taková příjemná a milá jednohubka na jeden večer a její pokračování Amélie a barevný svět nejinak.

10. Šťastný Jim - Kingsley Amis
Jim Dixon je mladý učitel historie na menší univerzitě. Své místo nemá vůbec jisté a nezbývá mu tedy nic jiného, než se snažit zavděčit se svým nadřízeným, ačkoliv sám celou jejich zkostnatělou společností opovrhuje. Svou snahou však často mnohem víc pokazí a dostává se díky ní nejednou do trapných situací.

A na závěr kniha, kterou jsem dočetla teprve včera, ale pobavila mě natolik, že ji sem nemůžu nedat.
Kingley Amis, autor generace rozhněvaných mladých mužů, se za svůj debut rozhodně nemusel stydět. Román je velice svižně a vtipně napsaný, a ač byl poprvé vydán v 50. letech, jeho téma je nadčasové, protože ať si říkáme, co chceme, společnost se ve svých základech nemění.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hanyuu Hanyuu | Web | 23. prosince 2013 v 19:38 | Reagovat

Z vypsaných mám přečtenou jenom Skrýš a ta se mi hodně líbila. Mám Theorina ráda, píše zajímavě a v oblasti severské krimi zase trochu jinak než ten zbytek autorů.

Někdy bych si ráda přečetla třeba zlodějku knih, na kterou mám zálusk už od doby, co vyšla, jen mi do toho pořád něco leze. Teď jsem navíc v kině viděla dost dobře vypadající trailer na film, tak jsem na to obojí celkem zvědavá.

2 annox annox | Web | 23. prosince 2013 v 19:53 | Reagovat

Nečetl jsem ani jednu z těch co jsou tady napsané a je to celkem škoda :) Určitě si mě hrozně moc inspirovala a něco si přečtu. I když Zlodějsku knih dostanu na Vánoce a nepředstavitelně se na ni těším, i když je to docela dost tlustá knížka , tak nevím jak to stihnu ;)

3 Cleo Cleo | Web | 23. prosince 2013 v 20:29 | Reagovat

O Zlodějce knih jsem hodně četla. Možná si to jednou koupím/půjčím :)

4 Lyra Lyra | E-mail | Web | 24. prosince 2013 v 9:11 | Reagovat

Z tvého popisu mě zaujaly knihy Zlodějka knih, Oceán na konci uličky a Amélie a tma, takže to vypadá, že na nějakou dobu budu mít zase co dělat. Díky za tipy. :-)

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 24. prosince 2013 v 18:50 | Reagovat

Od Glukhovského se mi víc líbila jeho kniha Soumrak.

6 fox fox | Web | 12. ledna 2014 v 12:04 | Reagovat

práve čítam Zlodejku kníh a je...naprosto...skvelá nie je to slovo, čo som chcela..fuck it. :D Ale dík za tipy, Améliu, Oceán na konci uličky a Nanu musím prečítať. (:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Telenta 2008-2014
telenta.blog.cz