Zavřete oči, odcházím...
Jednou to zkrátka přijít muselo. Pokud někdo z pravidelných čtenářů chce znát moji novou adresu, můžete mi napsat na email uvedený v menu.

Květen 2014

Maturita

28. května 2014 v 23:56 | Telenta |  Můj důvěrníček
No, tak už to mám konečně taky za sebou a nemusím se rozčilovat při vídání některých spolužáků, při každém otevření facebooku nebo i při projíždění nejnovějších článků tedy na blogu.

Dnes v pořadí čeština, angličtina, chemie, biologie jsem odmaturovala, ke svému vlastnímu překvapení na samé jedničky. Obzvlášť tedy z té chemie, neb jsem si z ní vytáhla tu jedinou otázku, kterou jsem vážně nechtěla, kterou jsem nikdy neprobírala s učitelkou, která mě zkoušela, a která patří k těm nejtěžším, co tam lze najít - metabolismy sacharidů, bílkovin a lipidů. Když jsem ze sáčku vytáhla tu 29, myslela jsem, že mě šlehne. Upřímně, díky bohu za ta schémata všech cyklů a metabolickou mapu, kterou jsem dostala (společně s vyděšenými tvářemi všech přítomných, kteří věděli, o jakou otázku se jedná) na potítko. A pak samozřejmě za shovívavost mé zkoušející, protože i dle mého to úplně na jedničku nebylo. Dokonce jsem se musela u kamarádky po vyhlášení výsledků ujišťovat, že jsem se fakt nepřeslechla a říkali, že mám za výborně. Jsem z toho kapku zmatená ještě teď.

O té ne příliš oblíbené otázce z biologie, co jsem si vytáhla pak, snad nemá ani cenu mluvit, ale oproti metabolismům to byla procházka růžovým sadem. Popovídala jsem něco o genovém inženýrství, klonování, biotechnologiích a slavných vědcích a všichni byli spokojeni.

Když se to vezme kolem a kolem, bylo to jedno z nejpříjemnějších zkoušení, které jsem na gymplu za těch osm let zažila. Všichni se na vás usmívají, dokonce i ti, ze kterých máte celé roky noční můry, a před jejich hodinami vypuká ve třídách panika. Všichni se vám snaží pomoct a utěšují vás. Vážně, něco takového jsem tam jinak nikdy nezažila :D
A všechno to proběhlo tak hrozně... rychle. Vždycky dřív než jsem se stačila pořádně rozkoukat, tak už mě vyháněli pryč, že uběhlo patnáct minut a já si jen říkala, kam ksakru zmizely?
A jak výstižně podotkl můj spolužák, když se na nás po oznámení známek vrhali a chtěli nám třást rukama: "Ty vole, jsem zpocenej jak prase." *následováno úporným utíráním rukou do šatů či obleku*

Po vyhlášení výsledků jsme se sebrali, tedy spíše sebraly, a šly jsem za odměnu na oběd do té jedné z mála restaurací u nás, kde vás snad neotráví a mají otevřeno (zato jim trvá minimálně hodinu, než vám donesou i jen těstoviny, ale nemůžete chtít všechno).
Doma jsem se pak snažila odpoledne na chvilku usnout, protože jsem si připadala jako přejetá parním válcem, ale nakonec jsem to vzdala, protože někdo pořád přicházel a zase odcházel a chtěl slyšet mé zážitky z maturity. Tak jsem si v prostojích alespoň již s klidným svědomím, že se neflákám, zahrála poslední epizodu The Wolf Among Us (a nutně potřebuju další, ale obávám se, že k mé smůle si budu muset zase počkat), uzmula jsem jednu čokoládovou moussu s malinami připravenou na oslavu mé úspěšné první větší zkoušky, zalezla si pod deku a bylo mi poměrně fajn.

A v pátek budeme mít pomaturitní večírek, tak jsem na to docela zvědavá.

Rozvrh

4. května 2014 v 20:51 | Telenta |  Můj důvěrníček
aneb Už mi vážně dochází nápady na nějaký normální a trefný nadpis článku

Na stole mám přímo famózní bordel.
Umělecký, pochopitelně.
Roztahané papíry, sešity, zvýrazňovače, které mi střídavě dopisují a já se je pokouším opětovně křísit. A najednou jsem nějak ráda, že maturuju až 28. května, téměř mezi posledními.
Dneska jsem si dokonce sestavila takový rozvrh, ačkoliv to je možná až příliš vznešené slovo pro ten cár papíru s několika číslicemi, a připadám si trochu jako z Červeného trpaslíka: "Listere, kde je můj přezkušovací rozvrh?" Když jsem totiž takhle delší dobu doma, obvykle naprosto ztrácím smysl pro čas a trpím představou, že ho mám ještě moře, ačkoliv mi ho třeba už zase tolik nezbývá.
No, jsem na sebe docela zvědavá.

V pátek jsme psali slohovku z angličtiny.
Přála jsem si jediné - aby tam nebylo vypravování, protože vypravování na 150 slov... to zkrátka vážně nemusím. No, můžete hádat dvakrát, co nám tam dali. Když jsem to zadání otevřela, myslela jsem, že mě klepne. To nám tam nemohli dát nějaký příjemný dopis nebo recenzi? Nebo... no, vlastně cokoliv, kromě toho vypravování. Ale co se dá dělat, něco jsem tam vymyslela, a to i přes můj prvotní totální blackout, kdy jsem jen chvilku zírala na to zadání a říkala jsem si, že to snad nemůže být pravda. Stejně se divím, že nám nedají víc témat... i u těch FCE nám dali na výběr tři. No, zkoumat smysl a systém státních maturit se mi teď zrovna nechce. Obzvlášť proto, že zítra mě čeká čeština. Ale tam se toho zase tak moc nehrozím, hlavně proto, že tam ve slohu není daný žádný maximální počet slov.
Jen mě docela štve, že je to už od osmi. Kapku mi to nabourá můj režim "číst si dlouho do noci nebo hrát Bioshock".

Včera zas na mě padla... já si ani nejsem úplně jistá, jak to mám pojmenovat. Špatná nálada? Splín? Myslím, že ani jedno to úplně nevystihuje podstatu věci. Asi jako, když jsme se s Hrbem dohadovali, jak úplně přesně a doslovně bychom přeložili creepy a nic se nám nezdálo dost dobré. Potřebovala bych na to nějakého hybrida minimálně dvou slov.
Zase si připadám úplně k ničemu, úplně zbytečná. Ne, že bych podobné pocity neměla tak nějak skoro vždycky, ale až takhle extrémně, to zas až tak často nebývá. V takových chvílích pak obvykle nejsem obvykle schopná vůbec ničeho. No, dokážu se k něčemu vybičovat, když je to nutné, ale když mám možnost, tak sebou jen plácnu do postele, s trochou štěstí usnu a čekám, až to zase přejde.
Ještě že jsem si ten svůj supr čupr (degenerace naší angličtinářkou se na mně v mé slovní zásobě projevuje čím dál tím víc) rozvrh udělala až dneska, jinak bych si ho nabourala hned na začátku :D



Odpusťte mi na závěr tenhle gif, ukradený kdesi v hlubinách tumblr, ale... docela bych teď takového Malika, který by mě mlátil těma otázkama do hlavy, potřebovala :D
A navíc je to zkrátka děsně roztomilý.
A já se teď radši vrátím zpět k základním buněčným funkcím...

© Telenta 2008-2014
telenta.blog.cz