Zavřete oči, odcházím...
Jednou to zkrátka přijít muselo. Pokud někdo z pravidelných čtenářů chce znát moji novou adresu, můžete mi napsat na email uvedený v menu.

Červen 2014

Třešně

25. června 2014 v 22:34 | Telenta |  malby a kresby
Ha, už je tady léto se vším všudy!
Tedy až na to zpropadené počasí.

Na třešně zatím alergii nemám. Je to docela zázrak najít nějaké ovoce, po kterém mě alespoň nepálí držka nebo hůře neotéká jazyk. Mé dříve oblíbené broskve jsou pro mě takhle naprosto passé.
A kreslení malých bezvýznamných skic. Jo, to mě baví. Už si ani pořádně nevzpomínám, kdy jsem stvořila něco promyšleného.
A hodně hororů.
Jak říkám, léto je tady.


Seriálové kukátko

25. června 2014 v 13:59 | Telenta |  Filmy
Po knižním kukátku, mě napadlo udělat něco podobného se seriály. Koneckonců těch není, stejně jako knížek, nikdy dost. Léto, prázdniny a dovolené se kvapem blíží, tak kdo ví, třeba někoho z vás inspiruju. Samozřejmě, že mám víc oblíbených seriálů, schválně jsem se ale snažila vybírat něco méně známého, protože psát o seriálu typu Hra o trůny, který zná dneska každý druhý, mi připadá trochu kontraproduktivní.

Penny Dreadful
Jako první tu uvádím poměrně čerstvou novinku Penny Dreadful, jejíž první série skončí příští neděli.
Pokud se budete pídit po původu názvu, není to jméno žádné z hlavních postav, jak se někteří lidé domnívají, jedná se ale o hororové příběhy, který vycházely v 19. století v Anglii jako novinové seriály a daly se koupit právě jen za jedno penny. Ve zkratce šlo tedy o jakési předchůdce dnešních hororů.
Samotný příběh seriálu je jakýmsi slepencem osudů postav z různých, již existujících knih jako je Dracula, Obraz Doriana Graye nebo Frankestein, pohybujících se v prostředí viktoriánského Londýna. Spojuje je jen série podivných vražd a událostí, které se tu v poslední době začaly dít. Sir Malcom Murray a jeho společnice slečna Vanessa Ives nicméně tuší, že se za tím vším skrývá něco tajemnějšího a nebezpečnějšího, než by si většina lidí dokázala představit. Aby mohla být jejich mise úspěšná, přizvou na pomoc charismatického amerického střelce Ethana Chandlera a mladého doktora Viktora Frankensteina.
Nutno říct, že tenhle seriál mě chytil hned při zhlédnutí prvního dílu a to se nestává příliš často. Možná to bude převážně tím samotným námětem, takové věci jsou zkrátka mým šálkem kávy. Má to super atmosféru, výborné postavy, zajímavou zápletku a Eva Green hrající Vanessu Ives je dle mého skromného názoru naprosto nepřekonatelná.


Číslo 5... tedy Telenta žije

23. června 2014 v 14:50 | Telenta |  Můj důvěrníček
Dlouho jsem se neozvala, leč mám k tomu docela ospravedlnitelný důvod.

Jak se zdá, zřejmě mi konečně oficiálně od soboty započaly prázdniny.
Učila jsem se sice úplně zbytečně, neb oboje přijímačky na zubní lékařství, jak v Hradci tak v Praze, jsem neudělala (no, taky do těch 30-40 míst, když se tam hlásí tolik lidí... řekněme, že jsem si nedělala již předem žádné velké naděje, ale proč to nezkusit, že), takže definitivně nastupuju na zubní v Plzni.

Vlastně si ani úplně nejsem jistá, co chci psát.
Tedy, já jsem to věděla, do té doby než jsem si sedla k počítači a otevřela textový editor.

Upřímně, posledních několik týdnů nebylo příliš zajímavých.
Nejdřív jsem byla nemocná. Samozřejmě, že v těch největších vedrech. Vůbec netuším, kde jsem se nakazila, nehledě na to, že přes léto nemocná nebývám. A jsem za to ráda, protože mít i tu obyčejnou hloupou rýmu v pařácích není zrovna terno. Naštěstí se v té době nic zásadního nedělo, kromě toho, že jsme měli předávání maturitních vysvědčení. Větší frašku jsem už dlouho nezažila. Jediným štěstím bylo, že po nás šli na předávání ještě další dvě třídy a pan ředitel se nemohl příliš košatit během svého proslovu. A pak ten fail, kdy se uprostřed Gaudeamus ozval nezaměnitelný zvuk Windows. Beztak tam ten počítač na nic nevyužili a zůstává mi záhadou, proč ho vůbec museli zapínat. A když už, tak proč ho proboha neodpojili od toho projektoru. I ta růže mi do druhého dne zvadla a tiše mi tu dalších několik dní plesnivěla, protože vzít tu kytku a vyhodit ji, se mi v tu chvíli zdálo jako nadlidský úkol.

Od té doby jsem se příliš od domova nevzdalovala a zjišťovala jsem, že fyzik ze mě asi vážně nebude.
A pak ty neslavné přijímačky.
Ale odvezla jsem si odtamtud alespoň jednu propisku, fix a záložku, což se taky počítá :D
Hned jak jsem v pátek večer přijela domů, sesbírala jsem všechny učebnice, papíry a podobné věci, které se mi tu válely po celém pokoji a šoupla jsem je do knihovny. Modelové otázky z fyziky teď používám jako podložku pod notebook, protože když hraju, má občas tendenci se přehřívat a chystám se na pizzu, do pražské zoo a taky na poněkud hodně opožděnou oslavu mých a kamarádčiných dvacetin.
Snad to bude o něco víc strhující než znovuučení se celé středoškolské fyziky a já vám budu moct nabídnout nějaký zajímavější článek.

Skici

1. června 2014 v 20:01 | Telenta |  malby a kresby
Na kreslení jsem v poslední době neměla příliš čas, tak alespoň pár vybraných skic, které vznikaly v prostoji mezi učením.
Jo, není to úplně dokonalé. Obzvlášť ta předposlední ženská a její oči, které ujíždějí každé na jinou stranu... no, možná už se tak narodila. Koneckonců, mohlo by to být docela zajímavé prohánět své oči po celé hlavě a stavět jim překážkové dráhy.

Mimochodem, včera jsem se konečně dostala do Prahy na výstavu Tima Burtona v mém oblíbeném Domě U Kamenného zvonu a nemám slov. I ty kresbičky na ubrouscích z různých restaurací byly neuvěřitelné (a že jich nebyo málo). Možná bych si měla sehnat něco, čím by se dalo bez problémů kreslit na ubrousky... minimálně bych tím někdy zabila dlouhý čekací čas.


Vpravo další návrh noční můry. Jen ta povídka pořád nějak nepřibývá.

© Telenta 2008-2014
telenta.blog.cz