Zavřete oči, odcházím...
Jednou to zkrátka přijít muselo. Pokud někdo z pravidelných čtenářů chce znát moji novou adresu, můžete mi napsat na email uvedený v menu.

Srpen 2014

Útržky z prázdnin

25. srpna 2014 v 14:04 | Telenta |  Můj důvěrníček
Všichni říkají, jak jsou prázdniny mezi koncem střední a začátkem vejšky ty nejlepší.
Já teda nějak nevím. Ne, že by to bylo špatný, ale dost se děsím toho, že vzhledem k tomu, že jsem doma už od května, nebudu schopná pak v říjnu naskočit zpátky do normálního režimu... nebo to bude prostě jen hodně bolet.
Nemluvě o tom, že pro mě to úplně normální režim nebude. Dojíždění, koleje, fakt, že netuším, kde v tom městě co je, nikoho tam neznám... Řekněme, že doufám, že se 1. října dostavím tam, kam bych měla. A že tam aspoň trochu budu vycházet s těma lidma, zejména pak s tou dotyčnou, se kterou budu bydlet. Když jsem byla na konci července na zápise, tak se mi valná většina lidí zdála dost hrozná a mým zbožným přáním je, aby to byl jen můj klamný první dojem. Koneckonců, nebude tam jen těch padesát lidí na zubním lékařství, ale i medici na všeobecném.
O tom, že mojí první zkouškou bude patrně zkouška z biofyziky se snad radši ani nezmiňuju.

Co se samotných prázdnin týká, byla jsem s rodiči na týden v Itálii, ale protože příliš nemusím přeplněné pláže, opalování se a i vlastně samotné koupání, beru to jako spoustu času, který můžu věnovat jen a pouze četbě, protože mě tam od toho nic nerozptyluje, takže jsem se namazala opalovacím krémem, zalezla jsem si pod slunečník a přečetla jsem si tam Ready Player One (na Hrbovo naléhání, kdybych si ji nechtěla půjčit, patrně by mi ji násilím předčítal... ještě ke všemu jsem si to spískala sama, když jsem mu ji loni k Vánocům dala a to jsem, pěkně prosím, vůbec netušila, o co se jedná, a že on po ní tak touží), Smršť a Atlas mraků.
Jedním světlým bodem v dovolené byl okamžik, když se zatáhlo a začalo pršet (kapku oxymóron, ale co...) a vydali jsme se na výlet do městečka jménem Palmanova, kde mají úžasné náměstí, které bych jim s radostí ukradla. A taky tam mají dost agresivní komáry, které bych jim tam klidně nechala.


Týden poté jsem se vydala, či spíše jsem byla vydána, protože se mi tam zrovna dvakrát nechtělo, na první ročník festivalu Made of Metal, který příhodně leží na úplně opačném konci republiky, než je můj domov. Mým prvním dojmem bylo, že je to tam fakt malý, ale to se dá u prvního ročníku, kam mělo podle očekávání dorazit něco kolem pěti tisíc lidí, patrně očekávat. Co mě ovšem potěšilo, bylo, že kemp byl organizovaný, záchod i k večeru vždycky aspoň jeden fungoval, sprchy byly relativně čisté, a když jste se chodili mýt ráno v půl sedmé jako já, nebyla tam žádná fronta a měli jste k dispozici dostatek teplé vody.
Upřímně, to jediné, co mě tam doopravdy vytáčelo, byl jeden kluk, se kterým jsme jeli. Po malých dávkách ho jde přežít, ale mít ho takhle na sobě nalepeného pořád je k nesnesení. Ne, že bych byla jediná, komu vadil. Dalo by se to nazvat jako takový experiment, co se stane, když jediného extroverta hodíte do hejna introvertů. Jeho věčný kecy typu: "A co budeme jako dělat teď? To snad nemyslíte vážně, že tady chcete jen tak sedět, mě to děsně nebaví!" a jeho tendence všechny komandovat mi ke konci vážně lezly krkem. A to jsme tam byli jen tři dny. Ne, s někým takovým bych prostě bydlet nemohla.


Pak mě tedy taky dost mrzelo, že Alestorm nepřivezli žádný trička (koupila jsem si tedy jako kompenzaci aspoň Orden Ogan) a že si toho příliš mnoho nepamatuji z koncertu Ensiferum... evidentně jsem se ale dobře bavila.
Potkali jsme tam Ježíše, podivnou osobu, která se na výše zmiňovaných Orden Ogan chovala jako Libuše u vytržení a mávala kolem sebe jakýmsi fialovým hadrem a pak taky pravověrného pagánce do půli těla nahého, s mastnými vlasy, kožešinou omotanou kolem krku a v ruce s rohem, takže já jsem spokojená.

Liebster Award

12. srpna 2014 v 11:44 | Telenta |  Můj důvěrníček
Žila jsem v domnění, že nedávno tak populární Liebster Award, který proťal blogové vody jako blesk z čistého nebe, už ustoupil do pozadí, jak se ovšem zdá, mýlila jsem se. Ne, že by to bylo poprvé.
Když mě tedy blogerka katbar nominovala, řekla jsem si, proč ne. Beztak v poslední době nemám příliš námětů na články a tímto jí děkuji, že to tu snad bude díky ní uhnívat o trochu méně.

Tady jsou jakási zkopírovaná pravidla:
1. Poděkuj blogerovi který tě nominoval
2. Napiš o sobě 11 faktů
3. Odpověz na 11 otázek, které jsi dostal
4. Nominuj dalších 11 blogerů, kteří odpoví na tvých 11 otázek

Sander Cohen

11. srpna 2014 v 11:58 | Telenta |  digitální tvorba
Včera večer mě začaly svrbět prsty - už dlouho jsem nic nekreslila, tak jsem popadla tužku a papír a čekala jsem, co z toho vyleze.

No, opět to není přesně to, co jsem zamýšlela, ale na to, že obvykle fanarty příliš nekreslím a zrovna Sandera (těm z vás, kteří někdy hráli Bioshock již nejspíš svítá, o koho se jedná) jsem zkoušela úplně poprvé, není to až tak příšerně katastrofální. Troufla bych si dokonce tvrdit, že se mu to i trochu podobá a ani skener to tentokrát tolik nezmršil, jak to jinak mívá v oblibě.

© Telenta 2008-2014
telenta.blog.cz