Zavřete oči, odcházím...
Jednou to zkrátka přijít muselo. Pokud někdo z pravidelných čtenářů chce znát moji novou adresu, můžete mi napsat na email uvedený v menu.

Září 2014

Odjezd

28. září 2014 v 14:28 | Telenta |  Můj důvěrníček
Tak mám sbaleno.
Upřímně, je na to docela smutný pohled.
Zítra se stěhuju na kolej do města, které vůbec neznám, od středy pak budu chodit do školy, o které nevím, jak funguje a příští rok budu bydlet s někým, o kom momentálně vím jen to, že to bude holka. Pro někoho, kdo není zrovna společensky založený a má rád, když má kolem sebe někoho, koho zná a ví, že mu může věřit... no, bude to zajímavý.

Docela mě mrzí, že na tom seznamováku, který jsem absolvovala, nebyl nikdo, s kým bych se mohla na tom bydlení domluvit. Buďto už s někým domluvení byli, nebo bydleli na jiné koleji či na privátě, případně měli rezervovaný jiný typ pokoje, takže tenhle můj geniální tah zkrátka nevyšel. A že tam bylo pár lidí, se kterými si dokážu představit, že bych byla schopná vyjít.
No, aspoň jsem se tam opět přesvědčila o tom, že kolektivní sporty nejsou nic pro mě a že za žádných okolností nikomu nesmíte říkat, že vás baví kreslit, obzvlášť ne, pokud se v následujících dnech odehrávají soutěže zahrnující i to kreslení. To se na vás potom všichni sesypou, že to musíte dělat vy, protože "ty přece kreslíš, ne?" a není možné jim vysvětlit, že zrovna k takovým soutěžím nepotřebujete kreslit jako da Vinci a oni sami by to bez problémů zvládli, a že vážně, ale vážně nemáte sebemenší zájem dělat úplně všechno.

Taky mě děsí, jak si po těch pěti měsících, které jsem strávila doma (tedy včetně takových nemilých vyrušení jako byly maturity a přijímačky), zase zvyknu na pravidelný denní režim, protože momentálně ho mám rozhozený naprosto neuvěřitelným způsobem. Asi budu muset prostě počkat, než se unavím natolik, že usnu dřív než před půlnocí, nic lepšího jsem na tenhle stav zatím ještě nevymyslela.

Já vím, že to není dobře zaostřený a bla, bla, bla... nejsem příliš zběhlá ve focení své vlastní osoby, ale potřebovala jsem vám nutně ukázat svůj nejnovější hrneček, který mi nedávno přivezl jeden můj kamarád a (teď už vlastně bývalý) spolužák z Londýna. Kromě toho, že je s Jackem a ladí mi s mikinou, je na něm fajn, že není ani malý, ale ani to není půllitrový kýbl a díky tlustším stěnám udrží čaj déle teplý, než ostatní hrnky. Netřeba snad dodávat, že se stal mým favoritem

Netuším, kdy se zase ozvu. Nemám totiž vůbec ponětí, jak teď budu stíhat nebo nestíhat, takže pokud by tu bylo nějak podezřele mrtvo, nebojte se, neumřela jsem (snad), jen se adaptuju.

Všechny cesty vedou do Říma 2/2

22. září 2014 v 20:32 | Telenta |  Můj důvěrníček

Myslím, že nemá smysl se příliš rozepisovat. Jednak se mi moc nechce, druhak to podle mě stejně nikdo nečte a všichni si jen rychle prohlédnou fotky, tak to tedy vezmu stručně.

V noci se mi Vatikán líbil mnohem víc než přes den. Patrně díky faktu, že se tam netísnily žádné davy turistů, člověk si tam mohl v klidu sednout a povídat si.
Upřímně, právě davy byly tím zásadním důvodem, proč se mi ve výsledku moc nelíbilo ve Vatikánských muzeích, ač jsem se tam původně těšila. Člověk se tam nemůže pomalu ani zastavit, když si chce něco prohlédnout, protože ho proud lidí unáší dál, ať chce nebo ne.
O těch frontách, které si musíte vystát, než se vůbec dostanete dovnitř snad ani nemá smysl mluvit.



Všechny cesty vedou do Říma 1/2

18. září 2014 v 17:12 | Telenta |  Můj důvěrníček
Pokud někdo z vás četl poslední článek, zřejmě mu neušlo, že jsem po úspěšném přežití seznamováku (beztak s nikým z těch lidí, se kterými jsem se tam bavila, nejsem v kruhu, ale co) minulé úterý zase někam odjela. Myslím, že z nadpisu je poměrně jasné kam.
Článek jsem musela rozdělit na dvě části a to z toho prostého důvodu, že i po vybrání několika fotek, které by dokázaly zmapovat mých pět dní v Římě, bylo jich pořád dost na to, aby se někomu načítaly půl dne.

První den po příjezdu jsme se vydali na menší okružní cestu centrem aneb po stopách Roberta Langdona.
Ten, kdo měl něco do činění s knihou Andělé a démoni, zřejmě již tuší, kam jsme šli. S tím drobným rozdílem, že jsme to vzali od místa, které bylo nejblíž našemu ubytování, abychom v tom teplu nemuseli běhat křížem krážem přes celé město.

První památka pro nás, byla shodou okolností pro pana symbologa tou poslední. Andělský hrad jsme měli opravdu doslova za rohem a taky se mi z celého Říma líbil asi nejvíc, ačkoliv to může být způsobeno i tím, že se tam netlačily žádné davy turistů a nelilo zrovna jako z konve.



Pár nevýznamných obrázků

2. září 2014 v 12:08 | Telenta |  malby a kresby
Poprvé po třinácti letech minulo datum 1. září bez toho, aby mi ráno zazvonil budík a já musela jít do školy.
Těžko říct, jestli jsem z toho nějak nadšená. Navíc zítra odjíždím na seznamovák a při představě mě samé, jak se snažím kamarádit se s úplně cizími lidmi, kteří bůhvíjací budou, no... Začínám se bát. Ačkoliv si říkám, že to radši teď vydržím ty dva dny a pak si spokojeně ještě na chvíli pojedu domů a pak 1. října dorazím do školy s tím, že už aspoň někoho znám, než abych to všechno nechala až na ten říjen...
No, držte mi palce.

A aby to tu úplně neumřelo, protože příští úterý zase odjíždím pryč a nemám sebemenší ponětí, jestli sem mezitím stihnu něco napsat, dám sem alespoň pár obrázků, které mě zase nutí ptát se, čím to je, že když je naskenuju a dívám se na ně na počítači, tak mi připadají horší, než naživo.



© Telenta 2008-2014
telenta.blog.cz