Zavřete oči, odcházím...
Jednou to zkrátka přijít muselo. Pokud někdo z pravidelných čtenářů chce znát moji novou adresu, můžete mi napsat na email uvedený v menu.

fotografie

Vídeň

24. července 2014 v 22:05 | Telenta
Je zřejmě již nějakým způsobem prokletí, že když jedu do Vídně, zuří venku nějaký extrémní druh počasí.
Když jsem tam byla posledně s výtvarkou, venku mrzlo natolik, že když jsem si na okamžik sundala rukavice, tak nejen že mi málem zmodraly a odpadly prsty, ale nepodařilo se mi ani napsat tu blbou sms, kvůli, které jsem si je sundavala. Zřejmě si můj mobil s mrazem nerozumí.
Minulý víkend, kdy jsme do hlavního města Rakouska zamířili, bylo pro změnu vedro na chcípnutí. Člověka nějak v těch 34°C přejde chuť prozkoumávat krásy Vídně a jedním z nejpříjemnějších zážitků se stává okamžik, kdy si strčíte ledovou láhev za krk.
Ale mají tam fajn metro, přehledné a čisté. Určitě jsem to tu už někdy zmiňovala, ale svištět v podzemí metrem patří mezi jednu z mých oblbíbených činností a vždycky jsem smutná, že už musím vystoupit.

Pražská ZOO podruhé

1. července 2014 v 21:05 | Telenta

Téměř přesně po roce jsem se vrátila do pražské ZOO, tentokrát po vlastní ose. Odlepila jsem se od čtení Vánoční říše a hraní Metra 2033, přinutila jsem se ráno vstát a nasedla jsem na autobus do Holešovic (to ne, nesedím pořád jen doma... například v pátek jsme s kamarádkou pořádaly naši oslavu dvacetin... dokonce jsem se vybičovala k tomu abych ráno vstala a uvařila kvůli tomu).
Tentokrát byl už otevřen i pavilon kočkovitých šelem, zato mi ovšem zavřeli terárium, nicméně aspoň několik plazů je umístěných i v jiných pavilonech a tak začneme jimi. Těmi vděčnými zvířátky, které nemají potřebu běhat z jednoho rohu terárka do druhého jako myš na klíček.

Předem upozorňuji, že o sobě vím, že nejsem žádný fotograf a obzvlášť ve focení zvířat dosti pokulhávám, ale tak... kdo by neměl rád zvířátka.

Opárno

12. dubna 2014 v 17:34 | Telenta
Dneska odpoledne jsme se s rodinkou poměrně neplánovaně vydali do Opárna.
Ač to vypadalo, že jsme si nevybrali úplně vhodnou chvíli, protože během cesty autem se začalo podezřele zatahovat a silnice byly ještě podezřeleji mokré, nakonec se ukázalo býti dostatečně slunečno. Na některé fotky dokonce až příliš slunečno.


Botanická zahrada přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy

8. února 2014 v 23:28 | Telenta
Dnešní přípravné kurzy v Praze (které mimochodem kvůli vyučujícím stály opravdu za jedno velké nic, s výjimkou biologie) jsem rovnou spojila i s návštěvou botanické zahrady přírodovědecké fakulty, která je jen o ulici vedle od Albertova, kam chodím.
Nutno říct, že po dnešku mi vyhovovalo, že je tak malá a dá se projít za půl až tři čtvrtě hodiny, jelikož nejsem přílišným fandou vstávání před šestou a trpění na neuvěřitelně nudných a naprosto nic neříkajících hodinách chemie a fyziky.
Fyzikář, který tam dneska vlastně neměl co dělat, svůj projev dovedl k dokonalosti a nejen že mluvil potichu a ráčkoval, ale otočil se k celé posluchárně zády a mluvil většinu času do tabule. Tedy, ne že by moc mluvil. Obvykle přečetl otázku z modelových příkladů a pouze vybral správnou odpověď, která tam je vyznačená, bez jakéhokoliv vysvětlení. To samé bych si mohla udělat klidně doma a bylo by to rychlejší. A to už nezmiňuji fakt, že nám ani neřekl, co probíráme. Jeden by čekal, že když to jsou placené přípravné kurzy k přijímačkám, k něčemu to bude. Asi jsem naivní.


Ale zpátky k botanické zahradě.
Tahle sekce s tropickými rostlinami se mi líbala nejvíc. Vždycky se mi nejvíc líbí sekce s tropickými rostlinami.
Nejenže tam jsou, z mého čistě estetického pohledu, zajímavé a krásné rostliny (o nějakých čeledích, natož druzích přílišné povědomí nemám a až na orchideje, bambus a banánovník jsem tu nepoznala vůbec nic), ale navíc je tam teplo a vlhko a já bych tam klidně proseděla několik hodin, kdyby to šlo.
A mají tam ryby.
A žáby, ačkoliv jsem je i po bedlivém zkoumání našla pouze vyfocené na tabulce.

Poníkorožec

22. září 2013 v 22:07 | Telenta
Je zajímavé, jak vždycky předtím než jdu spát, mě přepadává filozofická nálada. Tak jsem si zařídila zápisník, kam tyhle myšlenky ukládám a doufám, že to jednou k něčemu budu. Jako inspirace, jako připomenutí, cokoliv.
Občas mě trochu štve, že sem píšu převážně takové šplechty a v papírovém zápisníčku si smolím něco alespoň trochu hodnotnějšího. Na druhou stranu jsem za to ráda. Nejsou to klasické úvahy, spíš jen takový volný tok unavené usínající mysli a některé ty věci jsou až příliš osobní, příliš niterní, než abych je sem cpala všem na oči. Navíc psát si něco ručně na papír má daleko větší kouzlo, než texty nadatlované na počítači. Je to takové hmatatelnější, ačkoliv dobře vím, že i ty stránky napsané ve Wordu bych si mohla vytisknout. Písmo o lidech hodně prozradí, připadá mi tedy jako škoda, že v dnešní době tak rychle mizí. Zejména psací písmo, které pomalu ale jistě vymírá a je nahrazováno písmem tiskacím. Já vím, že se časy mění, že jsme dennodenně obklopováni právě tím tiskacím písmem a psací vidí možná tak ještě žáci ve školách, ale představa, že by moje děti poznámky napsané psacím písmem nedokázali přečíst je... hodně zvláštní.
Už tak mi bohatě stačilo, když jsem zjistila, v kolika zemích se už nepoužívá, že prý je nepraktické a těžší na naučení. Sama jsem se s tím setkala, když jsem byla v Anglii na jazykovém pobytu a lidi ze Španělska, se kterými jsem pracovala, nebyli schopní moje psací písmo celé rozluštit.
I tak bych sem ale čas od času ráda nějaký útržek z mého zápisníku dala.


"Bratři a sestro, na značky!"

2. září 2013 v 20:14 | Telenta
Ano, ano, už je to tady, ale stejně si to pořád nějak odmítám připustit, ačkoliv již zítra vstávám na nultou.
Bylo to zvláštní, zase se posadit do lavice a připadat si, jako kdyby to bylo sotva pár hodin, co jsme tam seděli na konci června. A ještě zvláštnější bylo slyšet od naší třídní, jak nás vítá se slovy, že tohle je náš poslední první školní den tady na gymnáziu. A přinesla nám bonbony, zřejmě nás má ráda, neboť v posledních dvou až tří letech se to nějak stalo tradicí. Zvláštní, když jsme byli malí primánci, zřejmě jsme nebyli tak sympatičtí.
Většina lidí z ostatních tříd nemá naši třídní moc ráda a já nechápu proč. Ano, je hodně puntičkářská a na první setkání trochu zvláštní, ale je spravedlivá, má neprosto nedocenitelný poněkud sarkastický a ironický smysl pro humor a stojí si za námi.

Dneska jsem si nadepsala všechny sešity a s potěšením jsem zjistila, že jsem jich koupila dostatek.
Ach, a další potěšující zprávou bylo, že mě opravdu přehodili ze společenskovědního semináře na chemické úlohy, takže momentálně jsem s výběrem svých volitelných předmětů (seminář chemie, biochemie, chemické úlohy, seminář biologie a latina) spokojená. Od října pak ještě budu jezdit do Prahy s dalšími třemi spolužáky do Prahy na přípravné kurzy. Ne, že by mě ta vidina vstávání i o víkendu zrovna těšila.

A tak si tu jen tak sedím, čmárám si (s akvarelem jsem si nikdy moc nerozuměla), piju čaj, poslouchám České nebe (odtud ten nadpis článku) a šťouchám prstem do plyšové želvy v naději, že obživne. Zatím se nedaří. Pokud dojde k nějakým změnám, okamžitě dám vědět, ačkoliv si od toho moc neslibuju.

Oči, okno do duše

7. srpna 2013 v 22:30 | Telenta
Říká se, že oči jsou okno do duše.
Částečně s tím výrokem souhlasím. Koneckonců, nemůžeme z něí osobnosti vinit jen jeho oči, nicméně je důležité si jich všímat. Občas toho dokážou říct víc, než tisíc slov, prozrazují falešný úsměv i rozhořčení a ani ten nejlepší lhář je nedokáže plně ovládnout.
Většině lidí vadí, pokud jim někdo, zejména někdo cizí, hledí zpříma do očí, jako by tím chtěl říct, že nás má prokouknuté. Svým způsobem je to pravda, proto se tak rádi očnímu kontaktu vyhýbáme a schováváme se. Je to naše přirozená obrana a dlouhé pohledy z očí do očí dovolujeme jen našim nejbližším, před kterými se nemusíme bát a stydět se za své pocity.


Ráda zkoumám barvu očí lidí v mém okolí.
Ačkoliv většina lidí má podivnou směsici barev duhovky, trochu šedé, modré a do toho kapka zelené či hnědé, občas se dají najít skutečné skvosty.
Nejpřekvapivějším objevem byly pro mě oči naší třídní, má je úplně zařivě modré, ještě víc než já. Nejvíc se mi ale zamlouvají oči zelené, jasně zelené, ne takové ty skoro bezbarvé. Takové se mi poštěstilo vidět ovšem jen jednou. Možná proto mě tak fascinují, protože jsou tak vzácné.
Mám i spolužačku, která má každé oko jiné a za těch sedm let, co ji znám, myslím, že k ní perfektně sedí.
Já mám oči modré, jak může vidět na fotce. Není nijak upravovaná, kromě ořezu a toho, že jsem zbytek převedla do černobílé. Zřejmě jediná část mého těla, s níž jsem plně spokojená, jen by nemusely být tak krátkozraké...
Prý že modré oči jsou v některých částech světa považovány za jediné schopné uhranutí, i když to stejné se u nás, ve střední Evropě, tvrdí o očích černých.
Vzpomínáte si na Viktorku, kterou uhranul černookýý voják?

Pražská ZOO

5. července 2013 v 17:53 | Telenta
Dneska jsme s rodinkou vyrazili do Prahy do zoo, navzdory deštivé předpovědi počasí.
Naštěstí se opět netrefili a užili jsme si tak příjemný slunečný den. Dokonce až tak slunečný, že jsem si musela jít sundat silonky na záchod a řeknu vám, že snažit se převléct se v mrňavé kabince, v níž vám hrozí, že každým okamžikem spadnete do záchodové mísy, není nic moc.
Docela mě mrzelo, že kvůli povodním byl zavřený pavilon šelem a krokodýlů, ale co se dá dělat. Však já si počkám.

A může mi někdo vysvětlit, proč strašná spousta lidí fotí ta zvířata se zapnutým bleskem, ačkoliv všude se píše že se to nesmí? Prosím, kdyby tohle porušili v nějaké galerii, fajn. Obrazy to nevyděsí, ačkoliv je většinou hlídají tak přísně, jako kdyby mohlo.



Krajta zelená, stejně pořád nevěřím tomu, že je to škrtič =D

Sisinka

11. června 2013 v 15:00 | Telenta
Kvůli povodním jsme u nás na několik dní měli kromě dalších lidí nastěhovanou i další kočku jménem Sissi. Nechápu, jak někdo může takhle pojmenovat kočku, tudíž pro mě osobně to byla Sisinka pouze s jedním S. Jako ty bonbóny.
Bohužel se zrovna nesnesla s naším kocourem, takže náš vážený starý hrabě zřejmě usoudil, že s takovou důrou, co mu pořád syčí za zádama by se nemohl pořádně vyspat a trávil veškerý svůj čas venku.



Vím, vím, moc teď nepíšu.
Konec školy, do toho ty FCE...
Ale v sobotu zakončím ústní částí FCE (doufejme, že úspěšně, ale na výsledky si zřejmě ještě počkám...) a ve škole by mi už taky měli dát pokoj, takže konečně budu mít víc času na knížky, psaní, tvoření, hraní a bloumání kolem.
Nesmírně se těším.

A bylo jaro

8. května 2013 v 8:30 | Telenta
"A bylo jaro. Všechno, všechno kvetlo, a ty včely tolik bzučely a ta tráva byla taková veliká, a ta rosa jako granáty, a ti ptáčci tolik zpívali, a ti cvrčci - ale ti se něco nacvrčeli!"
- Jan Karafiát, Broučci

Rudý měsíc

30. dubna 2013 v 22:28 | Telenta

Utíkala jsem. V boku mě píchalo a srdce mi tlouklo jako o závod, v ústech jsem měla vyschlo. Ještě pořád mi v nose ulpíval nasládlý pach. Na nebi zářil rudý měsíc.
Je za mnou?
Určitě.
Doběhla jsem k domovním dveřím. Táta už na mě čekal, v tváři odhodlaný výraz. Vběhla jsem dovnitř a on za mnou zabouchnul dveře. Zamknul.
"Nefungovalo to?" zeptal se věcně. Nešťastně jsem zavrtěla hlavou a po tvářích se mi začaly koulet slzy.
"To bude dobrý, uvidíš," utěšoval mě, když do dveří něco nelidskou sílou narazilo.
"Je tady, " zašeptala jsem a vmáčkla jsem se do rohu místnosti. Nemělo smysl utíkat. Stejně by nás dostihla. Stačilo jen několik dalších ran a ve dveřích se objevila odporná shnilá šátrající ruka. Po ní následovalo celé tělo. Nemohla jsem se strachy ani pohnout. Viděla jsem, jak popadla tátu a začla ho trhat na kusy jako zvíře. Jedla ho.
Její tělo se začalo měnit. Musela jsem se na ni dívat, nešlo to jinak. Čím víc masa do sebe nacpala, tím víc se vyjasňoval její vzhled. Brzy přede mnu stála elegantní mladá dáma s nakrátko zastřiženými černými vlasy. Přejela si jazykem ostré zuby.
"Ahoj, holoubátko," zavrněla a vzala mě do náruče.

No a pak jsem se probudila, takže konec si, milí zlatí, můžete domyslet dle libosti.
Taky míváte takové sny?

Každopádně jsem vás chtěla zpravit o tom, že ze čtvrtečního zatmění měsíce jsem si odnesla konečně svůj vlastní rudý měsíc, kde jsou vidět krátery. Pravda, bylo zapotřebí úprav, ale jsem navýsost spokojená.

Zapomenuté fotky

28. března 2013 v 17:50 | Telenta
Docela ráda bych vám napsala něco o tom, co se mi přihodilo, jenže...ono nějak není co.
Samozřejmě, že nejsem v karanténě, ale kromě těch obyčejných všdních věcí se nic moc neděje. Škola, čmárání, spánek, dohrání Dishonored, dočtení Prokletých Salemu, pod dlouhé době návštěva čajovny, sjíždění všech dílů Lvího krále (ano, ano, já vím, že mi je osmnáct, ale no...), olympiáda z chemie, přemítání, těšení se na třetí sérii Hry o trůny, několik dalších zvláštních a děsivých snů (už mě vážně nebaví probouzet se úplně promáčená potem a převlékat si pyžamo ve tři ráno, protože je úplě durch) a psaní. Takhle by se daly shrnout dny posledního týdne.
Aspoň jsem během jedné z chvil nicnedělání našla ve složce dva docela povedené fotografie z Vánoc, take snad nepadnou do věčného zapomnění.


Židovský hřbitov a večerní focení

5. ledna 2013 v 21:35 | Telenta
Ani jsem netušila, že v našem okolí se takovýhle malý nicméně pořádně starý židovský hřbitov vyskytuje. Je sice v dost dezolátním stavu (i když na ceduli vyhrožují rekonstrukcí), ale podle mého mu to možná i přidává na kouzlu. Snad kromě toho všudypřítomného bahna.
Mimochodem viděl jste někdo poslední díl AHS? Ta písnička byla boží, ale ten závěr...uííííííí! Proč museli umřít zrovna oni?!

Botanická zahrada - Liberec

29. prosince 2012 v 11:49 | Telenta
To jsem byla včera vytažena na výlet do botanické zahrady, kde jsem s konečnou platností zjistila, že vlhké tropické podnebí (minimálně to v těch sklenících) mi opravdu vyhovuje a zatímco jiní odtamtud velice rychle prchali, já jsem se procházela tam a zpátky, dokud mi to nezačalo připadat hloupé.

A mimochodem, vážně může existovat člověk, který své malé nevinné dcerce ukazuje na perutýna a tvrdí, že je to ježovka? Vážně? Vážně?! Jak může někdo nerozeznat od sebe perutýna a ježovku, když jsou hned vedle sebe v jednom akvárku? Alespoň, že murénu si tipl dobře...

Procházkování zdraví prospívá

3. listopadu 2012 v 19:17 | Telenta

Jak jistě víte, procházkování se na čerstvém vzduchu je velice zdravé a zábavné a ještě zábavnějším se jeví ve chvíli, kdy byste měli dělat něco úplně jiného, jako například pilně studovat halogenderiváty a dusíkaté deriváty, či se pokusit nějak spatlat povídání o Austrálii do angličtiny a ještě tu spoustu dalších věcí, do kterých se mi vážně tak moc nechce.
Mnohem radši bych si dočetla Janu Eyrovou, pokročila v psaní nebo aspoň začala sledovat druhou sérii American Horror Story nebo Once Upon a Time... Stejně to tak nakonec dopadne.





Nesnáším když někdo fotí . Obzvlášť když to nečekám, vypadám, jako kdybych právě proletěla roštím a navíc je k tomu použit můj vlastní foťák. Ale tahle fotka, prosím, to se výsostně dovoluje.


Áááá...že by něco na plochu? =D

Noble Maiden Fair

22. října 2012 v 14:43 | Telenta
(ach jo, ve chvíli, kdy mi dochází nápady na názvy článků, vždycky skončím u názvů písniček, které sem cpu...)

Už je mi dobře. Což je dobře, jen se začínám cítit, mno, tak trochu jako konzerva.
Potřebovala bych se pořádně provětrat, nicméně má stále ještě nakázáno zůstat doma a do školy můžu jít až ve středu. A bylo by trochu trapné jít se procházet a vrazit do nějakého profesora, že ano...tak to budu muset vydržet. Ale ve středu prostě jdu na vycházku. I kdyby mrzlo a zuřila vichřice.




Pile ou Face

14. srpna 2012 v 12:35 | Telenta
Ani nevím, co bych sem k tomu měla psát. Nic zajímavého se vlastně neděje.
Ale vážně nic...
Začínám mít chuť vrátit se do školy, nějak moc se patlám ve vzpomínkách. I když na to se najde čas vždycky, že ano. Zejména v těch nejnevhodnějších chvílích.

Chameleon

9. července 2012 v 14:42 | Telenta
Netuším, jak často se tady budu v následujících dnech vyskytovat. Ve středu ráno odjíždím a vrátím se de facto až na konci července (tu jednodenní zastávku doma nepočítám, nepředpokládám, že budu mít čas sedět u blogu).

Tak vám se hodím aspoň pár fotek z posledních dní:

Procházkování a to okolo

3. července 2012 v 19:09 | Telenta
Tak se mi dneska podařilo mezi dvěma přeháňkami na chvilku vypadnout z domu a trochu si zaprocházkovat a při té příležitosti i zafotit. Bylo to potřeba. Sice chci ten Tanec s draky už dočíst, a pomalu ale jistě se blížím k závěru, ale zírat do toho skoro celý den asi taky nebude úplně zdravé, zvlášť když mě začala bolet hlava a písmenka mi skákala před očima.
Jen mě kapku zmátlo počasí a s vidinou zataženého nebe jsem se nasoukala do dlouhých kalhot, čehož jsem po zbytek cesty trpce litovala, zatímco mi stékal pot.
Tohle byl jeden z momentů, kdy jsem byla ráda, že bydlím, tam kde bydlím.


Tahle kočka mě nejdřív dost vyděsila (stejně jako paní, která se o chvíli později zjevila za mými zády), když jsem koukala někam úplně jinam a ona na mě najednou zamňoukala.

Ještěrky

7. června 2012 v 19:01 | Telenta
Další fotky, které si již nějaký čas suším v počítači.
Nafotila jsem je v jednom z těch veder zhruba v polovině května na naší zahradě a čekala jsem, než překonám svou vrozenou lenost a aspoň je zmenším. A vzhledem k tomu, že na dnešní hodině biologie jsme se zabývali i ještěrkami, připadalo mi to jako vhodná příležitost.
Pózovaly skutečně úžasně. Některé se dokonce nejenom nehýbaly a čekaly až zmáčknu spoušť, ale jedna z nich se před objektivem doslova nakrucovala.

Ještě využiju příležitosti a postěžuju si. Na angličtinu. Přesněji řečeno na dnešní test. Ne vážně, když vám učitelka řekne, že bude zaměřen především na budoucí časy a vy pak zjistíte, jak naivní jste byli, trochu to naštve, zejména, když jsem to s ní vůbec neprobírali. Ale tak něco tam mám, snad ne všechno špatně. Aspoň že byl ten test kratší než normálně a nedopisovala jsem sloh se zvoněním.
Na druhou stranu ve španělštině slavím úspěch.
Konečně se mi vyplatilo, že tam chodím opravdu pravidelně (na rozdíl od ostatních, obvykle nás tam je tak okolo čtyř až pěti z dvaceti pěti) a bude mi odpuštěna pololetní práce! Hohoúúúúúúú! Takže si tam půjdu příští týden sednout a spolu s dalšími třemi šťastlivkyněmi se budeme dívat na ostatní, jak trpí! Muhahahááááá! Těším se na to, jak malý děcko.

 
 

Reklama


© Telenta 2008-2014
telenta.blog.cz