Zavřete oči, odcházím...
Jednou to zkrátka přijít muselo. Pokud někdo z pravidelných čtenářů chce znát moji novou adresu, můžete mi napsat na email uvedený v menu.

malby a kresby

Výstava

12. prosince 2012 v 22:36 | Telenta
Už tady nějakou tu chvilku straším s výstavou, která se zuškou momentálně probíhá v našem městě a konečně se mi tak dostalo příležitosti odfotit další kousek z mé tvorby (tvorba je v mém případě mnohem lepší výraz než umění =D no, navíc, umění je dle mého dost relativní pojem, ale to by vystačilo na další článek...).
Výstavu jsem pomáhala i instalovat. Pochopitelně, že to muselo být v ten absolutně nejhnusnější den, co tenhle rok snad vůbec byl a opět jsem zjistila, že deštník mi je vážně v některých situacích k ničemu. Ale teď o čtrnáct dní později jsem již suchá a mohu v klidu vzpomínat, jak mě zase jednou málem odnesl vítr...a taky si nadávat jak jsem blbá díky dnešní fyzice.

Tak tedy k věci.
Hned s první věcí, kterou jsem tam dávala, jsem měla menší obtíže. Původně totiž všechny desky měly viset nad sebou, ale nějak to tam nešlo zavěsit, tak jsem to na poslední chvíli musela převazovat.
Mimochodem, tohle je již rok staré, takže to není úplně aktuální.


Tohle je již novější, ale zase na té fotce ta tuš prostě není vidět.


A na závěr něco, co není úplně moje, ale práce celé naší skupiny.
Ale proč to sem nedat.

Klaun Roxanne

14. října 2012 v 18:12 | Telenta

Řekněme, že tahle písnička provázela vznik tohoto obrazu, proto to jméno.
Nebo provázela...no, těžko to přesně popsat. Každopádně je s ním jistým způsobem spojená.

Jsem s tím docela spokojená, i když pochopitelně, vždycky to může býr lepší, navíc to zase trochu zkreslilo barvy.



...až na spodní prádlo. Fakt.

31. srpna 2012 v 0:21 | Telenta

Prší.
Už zase. Dneska jsem to pocítila skutečně na vlastní kůži, když jsem prchala přes město směrem k domovu, zatímco mi déšť důkladně máčel oblečení a všude se rozléhalo dunění hromů. Deštník jsem si zapomněla doma, pochopitelně, i když do poslední chvíle jsem měla dojem, že ho mám v tašce. Ach, ty dojmy... Ale on by mi ve výsledku byl stejně asi tak na dvě věci a navíc by mi zřejmě překážel v rychlém postupu do sucha.
Byla jsem promočená až na spodní prádlo. Fakt. A conversky mi zase budou nějakou chvíli schnout.

Ale proto tenhle článek nepíšu.
Píšu ho proto, že zřejmě díky i tomu dešti jsem měla další nutkání něco okmažitě stvořit. Teď hned a žádné výmluvy.
Tak jsem vzala tužku a papír.


P.S. Prosím, ten nadpis se snažte ignorovat. Vlastně jakékoliv nadpisy vymýšlené takhle pozdě v noci...

Lenore

28. srpna 2012 v 14:01 | Telenta
Předevčírem jsem se rozhodla, že si trocho protřídím a přetřídím knihovnu, aby se mi tam nějak podařilo vecpat nově zakoupené knihy a při všeobecném štrachání, čmuchání a prohlížení jsem narazila ne tenhle obrázek. Kreslila jsem to někdy teď o prázdninách v hodně, hodně pokročilé hodině při svitu malé stolní lampičky, takže to podle toho i vypadá. Ale prostě jsem měla v ten okamžik silné nutkání trochu si přizbůsobit a překreslit Lenore.
Bylo by docela zajímavé potkat někoho takového na ulici =D

Ghost of a Rose

7. srpna 2012 v 23:02 | Telenta
Dobrá...když jsem viděla ty obrázky naskenované, říkala jsem si, krucištěrk, zase to vypadá úplně jinak, než ve skutečnosti. Po tom, co to tady vidím ještě takhle zmenšené, mám chuť plakat a mlátit hlavou do stolu.
Pokud tedy chcete zjistit, jak ty obrázky asi vypadají, to nejlepší, co můžete udělat, je zvětšit si je.

No, aspoň že mé kreslířské umění dosáhlo bodu, kdy člověk vypadá celkem jako člověk a ne něco jiného. Zejména jakási podivná asymetrická krabice.

Jinak k tomu názvu článku...ten název písničky jsem tam dala skutečně ze zoufalosti, můj zničený unavený mozek momentálně nebyl schopen vymyslet nic lepšího, všechno ostatní znělo asi jako kdyby to vymýšlelo tříleté dítě se špatnou slovní zásobou a hroznou bolestí hlavy.




Ano, ano, já vím, že v poslední době sem nic jiného než Blackmore's Night a Emilii Autumn necpu, ale jsou to moje momentální posedlosti, tak se mnou mějte, prosím, soucit.

Čekání na prince

22. dubna 2012 v 17:11 | Telenta
Vzhledem k dnešnímu dopolednímu a zčásti odpolednímu nemámnicnapráci, jsem se rozhodla, že bych možná mohla něco udělat s tím obrázkem pro Temnářku, který si u mě nedávno vyžádala.
Abych pravdu řekla, už dřív jsem uvažovala o tom, že bych nakreslila něco nebo někoho z Podmoří, ale nějak jsem k tomu pořád neměla odvahu, až tohle mě nakoplo a řekla jsem si, že za zkoušku nic nedám.

Tak jsem to tedy zkusila...

Ehm...nevypadá to úplně přesně tak, jak jsem zamýšlela, ale na první pokus to ještě ujde. Zvlášť ten střih šatů se tam nějak objevil, ani si nejsem jistá jak =D
Tááákže, jako pokusného králíka mého umu jsem si vybrala Kerdeu, jednak proto, že je drobná (a vzhledem k mé výšce nevýšce je každý malý hrdina vítán), má rusé vlasy, a pak taky, že jsem si nevšimla, že by u čtenářů byla nějak příliš oblíbená a nemůžu si pomoct, ale soucítím s ní.
Možná budu experimentovat dál.

Tak, jsem připravena na ukamenování =D



Čekání na price (Femoriana?) přijíždějícím na bílém koni (iridovi?).
A můžou být iridi vůbec bílí?

I s věnováním a krysou, jak jsem slíbila .

Křídla

17. dubna 2012 v 22:03 | Telenta
Po velice dlouhé době se konečně objevil den, kdy nemusím doma dělat něco do školy.
Je to až znepokojivě podezřelé...ale nestěžuji si.
Tak jsem ho kromě čtení, zírání do zdi a občasného povzdechu, že jsem "tak mooooc ospalá" využila také k opětovnému zhlédnutí hodinového filmu Microcosmos. Pokud jste ho ještě neviděli, a nevadí vám členovci, mohu jen doporučit.
A jak jsem se tak v poklidu dívala...prásk! A měla jsem v hlavě obrázek. Nemeškala jsem a přenesla jsem ho i na papír.
Ehm, není to žádné veledílo, jen poměrně rychlá práce s tuší ^^


Emilka a bublifuk ve vlasech

6. dubna 2012 v 10:42 | Telenta
No, já vím, není to nic moc.
Ale na svou obhajobu můžu říct, že to ani nic moc být nemělo.
Kreslila jsem to včera někdy kolem půlnoci s tím, že jsem byla líná pořád překlikávat zpátky na obrázek, podle kterého jsem to dělala, takže je to částečně po paměti (a jde to na tom vidět ^^).
Bylo to spíš jen tak na to abych se zase rozkreslila, protože v poslední době jsem, když už něco, tak malovala, a kreslila jsem si maximálně do sešitů ve škole. V tomhle směru jsem s tím poměrně spokojená ^^
(Vnímavější možná poznali, že se má jednat o Emilii Autumn, ale tak vzhledem k tomu, jak jsem i rysy obličeje nechávala spíš na mojí fantazii...ehm.) Nemluvě o tom, že ten skener to opět zeslonil natolik, že to vypadá ještě hůř než v reálu. Když se ten obrázek zvětší na plnou velikost, přestane to aspoň vypadat tak hrozně ušmudlaně.


Včera jsme s holkama opět uskutečnily jeden z našich sabatů (teda jako čarodějnice jsem tak vypadala tak maximálně já...zrovna tuhle jsem přemýšlela o tom, co by se stalo, kdybych vyházela všechno mé černé oblečení a došla jsem k závěru, že bych neměla co na sebe, ale to odbočuji), takže jsem si kromě těch mňamózních těstovin vychutnala i další porci kvokání, návštěvu hračkárny (kde jsem objevila naprosto úžasnou létací sovu a kamarádka mi slíbila, že mi k mým blížícím se osmnáctinám zakoupí deštník s včelími medvídky) a menší části obsahu bublikfuku v mých vlasech.

"A všechno krásný jednou končí, to jsem nevěděl."

11. března 2012 v 0:14 | Telenta

Ani nevím, ja jsem se k téhle písničce dneska dostala.
Ačkoliv má podzimní atmosféru, tak nějak mi teď...sedla. Připomíná mi jeden listopadový den z roku 2007.
"A všechno krásný jednou končí, to jsem nevěděl."
Pravda. Smutná, ale pravda.

Ale proto tenhle článek nezveřejňuji. Důvod můžete zhlédnout níže.
Můj včerejší půlnoční výtvor.
Ve skutečnosti to vypadá líp. Tady jsem to musela ještě trochu ztmavovat, aby to bylo vůbec vidět.


A můj nedávný rostlinný úlovek - palma.
Vždycky, když nastaně aspoň trochu jarní počasí, téhne mě to do květinářství, abych mohla svou péčí zahubit další nešťastnou květinu.
Připadá mi hrozně vtipná. Ani nedokážu říct proč.
(bordelu na stole si nevšímejte...i když ten den to bylo ještě celkem v mezích možností uklizené...)

Zpívající velryby

21. prosince 2011 v 21:56 | Telenta

Tak jsem měla chuť udělat něco jednoduchého, rychlého a pokud možno infantilního.
Myslím, že se mi to docela povedlo.
Ano, jsou to zpívající velryby a nezajímá mě, že je tam nevidíte. Prostě tam jsou a basta.


Zpívající velryby zblízka:


A opět stvoření bez očí. Nemůžu si pomoct, prostě je musím kreslit, i když si říkám, že bych už neměla.

Mé vlasy žijí svým vlastním životem...

6. prosince 2011 v 21:01 | Telenta
Tak jsem se po delší odmlce rozhodla pokračovat v rozvíjení nápadu, že moje vlasy žijí svým vlastním životem (tedy jaký nápad! to je holý fakt. ať dělám, co dělám, kdykoliv si je nějak učešu, během chvilky vylezou. prostě si dělají, co se se jim zachce), a protože zítra jedeme se školou pryč a ve čtvrtek je den otevřených dveří, takže učení taky žádné, měla jsem na to dostatek času. Ne, jako včera, že jsem se nervovala s tím, že nám chemikářka, která byla poslední tři týdny nemocná, vzkázala, že píšeme z chemie a to skoro od začátku školního roku. O tom testu z francouzštiny a zákeřném diktátu radši nemluvě.


Každopádně tady to máte.
Vzhledem k tomu, že mám děravou hlavu, tak je to jen nafocené, protože ve chvíli, kdy jsem to slavnostně připíchla na nástěnku, uvědomila jsem si, že jsem to chtěla ještě naskenovat. A vážně, vážně se mi nechtělo to sundat a pak znovu nandavat.
Tak někdy příště.

Madvěd luční

29. října 2011 v 14:46 | Telenta
Dnes bych vás ráda seznámila s naprosto novým živočišným druhem - Madvěděm lučním, který se nalézá výhradně v naší ulici a v jejím okolí.

Madvěd luční je s příbuzný medvědům, nicméně má naprosto unikátní barvu srsti, a to zelenou a za ušima mu vyrůstají různobarevné květiny (ty patrně nejsou součástí jeho těla, ale žijí s ním v symbióze), které nicméně v zimě ztrácí a jeho kožich se mění na bílý. Tohle všechno mu poskytuje perfektní maskování v místních podmínkách.
Žijí v menších skupinkách, z nichž každá obývá důmyslně ukrytý domeček.
Pokud byste si měli zájem s nimi popovídat, museli byste se nejprve naučit tzv. bramštinu. Pokud by se vám toto podařilo, zjistili byste, že madvědi jsou skutečně příjemnými společníky, se kterými se dá vést inteligentní debata, narozdíl, od některých lidí (checht...^^).
Většina z nich je poddanými obavaného kocouřího hrabatě Maxmiliána, kterému loví krevety, aby nestrádal hladem.

Níže si můžete prohlédnout, jak madvěd zhruba vypadá.
První obrázek je mé výroby, druhý, který je obohacen i o popisky, patří jinému pozorovateli.


Čičičííííí!

28. října 2011 v 15:30 | Telenta

Ano, ujíždím na kočkách (a tisících dalších zaručeně roztomilých zvířátek).
Ano, mám je radši než psy, s tím nic neuděláte^^
A v zhledem k tomu, že o prázdninách nemám moc do čeho píchnout, vytáhla jsem i doma po delší době tempery. Neměla jsem žádný promyšlený obraz, spíš jsem jen tak patlala svoje nálady na plátno, dá-li se to tak říct. Ve výsledku to ani nedopadlo až tak hrozně, jak jsem čekala.

A pak že škola ubíjí kreativitu...

23. října 2011 v 21:09 | Telenta

Ne, že bych zrovna tohle kreslila ve škole, ale po mém pátečním příchodu z výtvarky v šest večer, jsem místo čekaného upadnutí do kómatu popadla papír a tužku, čímž jsem si zajistila program na většinu víkendu.


Ne, ta ženská fakt nemá oči, je to schválně.

To se dalo čekat...

24. září 2011 v 9:46 | Telenta


Hmmm,,,
To jsem mohla čekat.

Dneska je vinobraní, již s předstihem jsem si koupila lístek za dvě stovky.
To dá rozum, že tam nebudu moct jít. Ona se z toho stává už taková hezká tradice, že tenhle den prostě nikdy nepřežiju ve zdraví.

Předminulý rok jsem tam šla už trochu nachcípaná a skončilo to tím, že jsem seděla nebo ležela u řeky (ona se ta moje pozice nedá přesně popsat) a měla jsem pocit, že umřu. Loni bylo zase tak neskutečně hnusně, že jsem prochladla až tam a ani mě to nijak příliš neobohatilo.
Letos jsem to vzala ještě předtím, než jsem tam vůbec došla.
Ráno jsem se vzbudila na moje poměry poměrně hodně brzo a zjistila jsem, po tom co jsem se neúspěšně pokusila lehnout si na druhý bok, že nemůžu hýbat krkem.Nejdřív jsem se pokusila nějak to rozhýbat. Ha ha. To byla patrně ta největší chyba, co jsem udělala. Udělalo se mi ještě hůř a musela jsem se dostavit na neodkladnou schůzku se záchodem.
Už dlouho jsem nebrečela bolestí.
Vzhledem k tomu, že oba moji rodičové jsou pryč, ujala se mého ošetřování babička. Bohužel, když jsme nemohly najít ani ten pitomý Voltaren, šlo to docela těžko. Teda babička nemohla, já jsem většina času stála za ní a radši moc se nehýbala. Chtě nechtě jsme do toho musely zatáhnout i tetu, která k nám přiběhla ještě v pyžamu, napatlala mi krk nějakou hrozně pálivou mastičkou, zabalila mi ho, společně mi sebraly mi polštáře a položily mě na postel.

Vlastně se mi tam od včerejška stejně najk moc nechtělo. Spousta opilých lidí, mé štěstí na "nepřežívání" této akce a ta Ewička Farna, fakt, že tam budu muset čekat hodně dlouho do noci, abych se dostala domů, i když původně jsem měla jít už v jedenáct, ale nakonec jsem si řekla, že to třeba nebude tak špatný.
Příští rok se na nějaký lístky vykašlu, lehnu s do postele a budu očekávat, co se mi stane tentokrát. Třeba se z ničeho nic objeví díra ve stropě a spadne na mě klavír.
Bohatě by mi stačilo, kdyby mi někdo přinesl cukrovou vatu, sladký popkorn a nějaký pěkný balónek a rázem by se ze mě stala na chvíli ta nejšťastější osoba pod sluncem.

Musím konstatovat, že je to poměrně otrava ležet pořád stejně. Ale vzhledem k tomu, že jen pouhé přetažení počítače z nočního stolku na mě byl pro mě hotový hrdinský čin, asi to jinak nepůjde. Vsadila bych se, že dobře se mi udělá až v pondělí.
Hm, docela blbě se takhle píše, když vůbec nevidím na klávesnici a nevidím ani na to, co píšu, protože i když si ty brýle vezmu, tak v tomhle případě jsou mi na nic, protože vidím ostře akorát strop, což mi je poměrně k ničemu... Možná to je ten důvod, proč mi jen takhle krátký článek, který navíc vůbec nemá žádný smysl trval napsat tak hrozně dlouho. Musela jsem si někomu postěžovat.
Ale krk už trochu povoluje...

Vrah

21. června 2011 v 15:22 | Telenta
To mě vždycky jednou za uherský rok popadne nesnesitelná touha načmárat něco rádoby vtipného a takhle to potom dopadá...

Ale teď za tu mrtvou krysu vážně nemůžu já.
Fakt, kdo by něco takového neudělal, když se po delší době vrátil k Lonore a čumí na to teď dnem i nocí?
K tomu si přičtěte Krysaře a musí vám být jasné, že jsem v tom nevinně.

Jeden z mých nejoblíbenějších dílů:

Lenore - The Return of Mr. Gosh

Slečna Ghúúú

22. května 2011 v 12:06 | Telenta

Možná, že někteří z vás si vzpomenou na roztomilé chapadlaté cosi (spíš ale pravděpodobně ne), co se později přejmenovalo na Ghúúú, podle zvuků, které vydává (víte, s chapadly v puse se artikuluje poměrně těžko...).

Je tomu už skoro rok a vzhledem k tomu, že začínal upadat do deprese ze své osamělosti, nakreslila jsem mu společnici.
V jakém vztahu vzhledem k sobě jsou, je zatím nejasné...

Spirály

19. dubna 2011 v 21:23 | Telenta
To jsem zase jednou nevěděla roupama co by, popadla jsem čtvrtku velikosti A1, vzala tuš a perko a začala jsem si čmárat.

No, a takhle to dopadlo:
Je to docela špatně vidět, foťáku ten obrázek zřejmě nebyl zrovna sympatický.

Jsem s tím poměrně spokojená a ačkoliv jsem nad tím strávila dohromady asi třináct hodin, nijak mě to neomrzelo, jak jsem původně předpokládala. Možná to bylo tím, že jsem to dělala bez jakéhokoliv promyšlenějšího návrhu, ale jen tak, jak mě ruka vedla.
S trochou nadsázky by se dalo říct, že to celkem vystihuje i moje dlouhodobější rozpoložení, když se na to tak dívám...

Pravda, trochu z toho bolí oči, když si to prohlížíte delší čas (myslím, že nejlíp to vystihla reakce: "To je nějaký psycho, ne?"), ale svým způsobem se mi to líbí.

Depresňák

13. dubna 2011 v 20:38 | Telenta
Svým způsobem by se tenhle obrázek dal považovat za volné pokračování tohoto roztomilého kocourka.

Je to tuší, trvalo mi to jen hodinku, takže nic straaašně prokresleného, žádné detaily, jen dlouhé, poněkud neuspořádané tahy štětcem, které se mi občas, ač neplánovaně, podařilo protáhnout až na mojí maličkost.
Prostě to byla záminka k tomu, abych se nemusela jít učit fyziku a chemii.

Ani nevím, proč jsem ho pojmenovala Depresňák...vím, že jsem to kdysi četla v nějaké knížce a to jméno mi utkvělo v paměti, ale tuším, že originál měl ještě křídla, kterými jsem toho svého skutečně nevybavila.

Patně v tom má prsty to deštivé počasí...
A tady ještě detail nohou.
Jeden z mála, který nebyl rozmazaný. Dneska se ten foťák prostě zařekl, že mi bude dělat naschvály, takže barvy opět nic moc.

To jsem se zase jednou šla učit...

9. března 2011 v 18:54 | Telenta
To jsem se zase jednou šla učit...
Nemůžu si pomoct, ale vždycky mám pocit, že to učení přece ještě chvilku počká a snažím se udělat cokoliv, jen abych nemusela přejít od úvahy, že bych vážně měla, k činu.

Takže tady se můžete pokochat plody mého "učení", které se mi dnes výjimečně docela povedly (čti: nejsou to jen bezvýznamné abstraktní čmáranice doplněné občasným domečkem či stromečkem):
Upřímně řečeno, netuším, jakou má kočka spojitost s Newtonovými zákony nebo systematickou botanikou, ale tak kočiček není nikdy dost, že...
Tohle už dokonce má s danou llátkou i jistou spojitost.
To by jeden nevěřil, co všechno člověka napadne, když si vybaví jednobuněčné stélky =D
 
 

Reklama


© Telenta 2008-2014
telenta.blog.cz