Zavřete oči, odcházím...
Jednou to zkrátka přijít muselo. Pokud někdo z pravidelných čtenářů chce znát moji novou adresu, můžete mi napsat na email uvedený v menu.

malby a kresby

Zombice

22. prosince 2010 v 15:38 | Telenta
Zombice-Daniel Landa

Vzhledem k tomu, že jsme dnes byli ve škole už spíš jen tak na okrasu (tedy spíše proto, aby se nevyplácalo ředitelské volno) a mohli jsme si vlastně dělat, co jsme chtěli, nakreslila jsem si malou zombici, podle písničky Daniela Landy, kterou jsem včera poslouchala, a která vlastně původně žádnou zombicí být neměla.

Docela se divím, že jsem něco podobného nespáchala již dřív, jelikož právě Zombice se řadí k mým nejoblíbenějším písním už od mých zhruba tří let, kdy jsem po tátovi vyžadovala, aby mi ji pouštěl pořád dokola a já na ni mohla tancovat (tedy spíš tak zvláštně pobíhat dokolečka), ačkoliv jsem tomu textu příliš dobře nerozuměla (zejména slovo rubáš mi nedávalo spát).

No, je to trochu odbyté, na zmuchlaném papíru, ale i tak...=D

Loçhqox

12. prosince 2010 v 12:34 | Telenta
Upřímě občas se divím, že když se mi do hlavy dostane nějaký nápad a dostatečně intenzivně nějakou chvilku v ní hlodá a hlodá, tak mi to nedá a musím ho téměř okamžitě uskutečnit. Z toho pak vznikají takové hrůzy, jakou si můžete prohlédnout dole, zejména pokud mě takovéto záchvaty přepadávají v jednu v noci.
Prostě jsem si nemohla pomoct...

Zezačátku jsem chtěla udělat podstatně propracovanější a poněkud vážnější obrázek, jenže jsem si k tomu neprozřetelně pustila An Cafe a veškerá pečlivost a vážnost šla do kopru a vznikla tahle půlhodinová čmáranice.
Pokud se mi někdy bude chtít, tak možná nakreslím i ten prvotní, nicméně u mě není nic jisté... (aby bylo jasno, tak tohle sem dávám čistě jen z toho důvodu, abych to nemusela kreslit posmrtně =P*).

Každopádně vám s potěšením představuji mimozemšťanku Loçhqox z planety Uhkçr aőq, která se vydala na Zemi zkoumat lidi:
* Tahle věta pravděpodobně většině z vás nebude příliš dávat smysl, tak to radši vůbec neřešte, po tom nepátrejte=)

Beatrice

4. prosince 2010 v 20:30 | Telenta
Nevím, čím to je, ale ve chvíli, kdy onemocním, musím kreslit.
Je to už jako nějaká tradice, a jelikož se kolem mě nyní opět povážlivě vrší hromádka kapesníků, rtuť na teploměru stoupá, hlava a v krku mě bolí a začínám uvažovat nad tím, že bych skutečně měla něco udělat s počtem polšářů ve svojí posteli, jinak si moje krční páteř odjede na dovolenou a radši se ke mně už nikdy nevrátí, tak vznikla Beatrice z Umineko No Naku Koro Ni (ano, už s tímhle anime začínám být lehce otravná, ale já si prostě nemůžu pomoct, je zkrátka úžasná=D):
P.S.: Tu pravou ruku se snažte ignorovat=D

Elizabeth

11. listopadu 2010 v 20:19 | Telenta
XIII. Století-Elizabeth

Ne, ne, tenhle obrázek nemá skutečně nic společného s Erzsébet Báthory, kromě té písničky, kterou jsem při jeho kreslení poslouchala skoro pořád dokola, takže jsem tak nějak samovolně začala tu ženu na obrázku nazývat Elizabeth.
Osobně nechápu, jak jsem ji již minimálně dvakrát slyšela a až teď jsem si ji oblíbila a to ne zrovna v malé míře. Zkrátka do třetice všeho dobrého=)

A k samotnému obrázku, v reále jsem s ním celkem spokojená, ale ten foťák to opět tak neskutečným způsobem zmršil! Hlavně ty barvy...
No, ale i přesto, tady se můžete podívat:

Jak jsem se začala dívat na Umineko no Naku Koro ni

5. listopadu 2010 v 20:12 | Telenta
Nedávno jsem se konečně dokopala k tomu, abych se podívala na Umineko no Naku Koro ni a s potěšením musím konstatovat, že jsem se do něj na první zhlédnutí zamilovala.

Není tedy divu, když jsem se při mé poslední kreslící chvilce nechala inspirovat právě jím a ta holčička, která při tom vznikla, se nápadně podobá Marie.
Ani to nebyl záměr, ono se to stalo, tak nějak samo.
Když mně se ta její korunka a výraz tak strašně líbí, že jsem si prostě nemohla odpustit nenakreslit to...=D
Kromě toho, že se mi zamlouvá Maria s jejími psychopatickými záchvaty ďábelského smíchu a samozřejmě hlavní postavy Beatrice, je tu ještě jedna věc, která mi na tomhle anime učarovala a to-opening.
A pořád mi hraje v hlavě a pořád...(ani není divu, když si to neustále pouštím, i když vím, že tímhle způsobem se toho opravdu nezbavím).

Akiko Shikata-Katayoku no Tori
(Jen pro upřesnění, tohle je celá písnička, samotný opening je samozřejmě podstatně kratší.)

Jak jsem si tak včera vesele poslouchala, něco mě napadlo.
Možná to je jen můj subjektivní dojem, ale mám takový pocit, že minimálně v seriálech z Evropy a Ameriky se příliš o úvodní písničky nezajímají.
Když si projdu položky v mém iPodu, najdu tady spoustu písniček z anime, ale počet těch z ostatních "normálních" seriálů se nachází na bodě zero.

Ehm, ono to bude možná tím, že se na tyhle seriály příliš nedívám, takže vždycky když se někdo začne bavit o pořadech typu The Big Bang Theory, How I Met Your Mother či jen Přátelé, většinou se na něj přiblble usmívám a zírám při tom do zdi za ním, popřípadě na něco jiného, co je po ruce a nehýbe se to. Z každého jsem viděla průměrně tak dva díly a to většinou ještě "nedopatřením" (čti: když se na to díval někdo jiný a já jsem se náhodou nacházela ve stejné místnosti) a nikdy jsem necítila nějakou nutkavou potřebu vidět další. A upřímně, žíly mi to příliš netrhá...
Ano, nestyďte se a ukamenujte mě za to! Tedy ono se to přes internet dělá asi docela špatně. Tak aspoň vás několik, co mě znáte osobně=D


Ale zpět k tématu. Vezměte si třeba takové Blood +, Jigoku Shoujo, Rozen Maiden, Devil May Cry, Higurashi no Naku Koro ni, Elfen Lied, Nana nebo i jen ten Naruto a pak to s nimi porovnejte.
No dobře, to by mohlo jako příklad stačit. Stejně jsem sem toho zase narvala víc, než jsem původně měla v plánu, i když pokud bych tady měla vypisovat úplně všechno, tak tu budu ještě dlouho. Nicméně každá z těch písniček mé své čestné místo v paměti mého iPodu a téměř všechny mě v určitý čas doslova nutily, abych si je bezmyšlenkovitě pobroukávala.
Uznávám, že pokud vám japonština zní, stejně jako mé mámě, jako kvičení (pokud cituji špatně neváhej a oprav mě=D), tak vás to příliš neosloví, ale dá se na to docela rychle zvyknout...

Hm, začínám se do toho nějak zamotávat, radši vysublimuji (upřímně doufám, že jste v tomto chaosu postřehli aspoň tu hlavní myšlenku=D).

Šiju, šiješ, šijeme... Tedy vlastně jen šiju.

28. října 2010 v 0:24 | Telenta
Poslední dobou jsem se ve svém volném čase zabývala velice bohulibou činností-výrobou kotiliónů na taneční.

Oproti mému původnímu očekávání to dopadlo docela dobře. Přinejmenším se mi nerozpadají v ruce a dokonce se s nimi dají dělat i prudší pohyby a pořád drží! Upřímně doufám, že jim tato vlastnost vydrží minimálně do zítřka.

Musím se přiznat, že chvilkami mě to i bavilo...
Nicméně za oběť padlo jedno balení Kinder čokolády, kterou jsem sebrala bratrovi a téměř šestkrát za sebou jsem se při tom dívala na Halloweenskou noc. Celkem se divím, že mě to stále baví. Občas překvapuji sama sebe.
Ale řeknu vám, pokud ty kotilióny děláte vy sami, tak k nim získáte jakýsi citový vztah, takže se momentálně nacházím ve stavu, kdy se mi je skutečně nechce nikomu dávat. Nejradši bych si je všechny nechala v té červené dárkové taštičce, ve které se nacházejí nyní. Už vidím, jak s nimi ti oškliví burani naloží. Jak je někam pohodí, spadnou jim na zem a ostatní je pošlapou...
Při té představě se mě zmocňuje touha zabíjet. Nebo alespoň dotyčnému narvat kružítko do nosu.

Ale k věci, nějak se mi nechtělo dělat všechny stejné, tak mám celkem čtyři druhy (což sice znamenalo, že když jich mám vyrábět deset, tak jich všech nebude stejný počet, čímž můj smysl pro pořádek v těchto věcech dostal řádně zabrat, ale já už to nějak vydržím...).

Už je podzim, ale mně to nevadí. Já mám podzim ráda.

2. října 2010 v 15:58 | Telenta
Po pravdě řečeno, nedokážu říct, které roční období mám nejradši. Na každém dokážu najít něco dobrého i špatného, ale u všech jsou ty klady a zápory natolik vyvážené, že prostě nemůžu říct: "Jo, tohle je nejlepší!"

No, nebudu to tady zbytečně okecávat (na to si budete muset počkat do jiného článku, jen neskrývejte své nadšení!=D). Když jsem dneska vstala, měla jsem strašnou chuť něco vytvořit. Takže jsem si sedla a pod vlivem podzimní nálady a Koralíny, jsem splácala toto:
Hm, opět to není úplně přesně podle mých představ a scanner mi trochu zničil barevnost...
Také jak jinak, že?=D

Mimochodem název tohoto článku je citace z knížky Hrdý Budžes, přesněji z dvanácté kapitoly Jak Berenčičová skočila z okna.

Zabíjení nudy...

28. srpna 2010 v 21:48 | Telenta
Neberte tyhle obrázky prosím příliš vážně.
Byly nakresleny jen z jednoho prostého důvodu-zabití nudy, stejně jako tisíce dalších kresbiček, které ovšem radši zveřejňovat nehodlám=D
Nicméně tyto dva se mi jaksi zalíbily=)
(Ten druhý se mně osobně líbí víc=))
Chm, tak si říkám, že si v těch bezúčelných čmáranicích poslední dobou nějak podezřele příliš libuji...
S tím budu muset něco udělat=D

Levitující dívka

17. července 2010 v 12:55 | Telenta
Tenhle obrázek jsem začala kreslit už o sportovní den ve škole. Měli jsme nakreslit něco ve spojení se sportem a mě nenapadlo nic jiného, než tohle=D
Ano, pochybuji, že by se levitace dala považovat za sport, ale stejně jsem neměla v úmyslu jim to odevzdávat, takže to bylo úplně jedno.

Pravda, není to nic světoborného, ale mně se to docela líbí=)

Co všechno člověka napadne o hodinu češtiny

29. června 2010 v 19:27 | Telenta
Tahle člověko-kachno-chobotnice říznutá Davy Jonesem mě napadla o jedné z posledních hodin češtiny.
Nelenila jsem tedy a začala kreslit tuhle šílenost, ale dokončila jsem ji až dneska.
No, je to kreslené jen obyčejnou tužkou do mého příručního sešitu na všechno, takže to podle toho vypadá (i když ty hvězdice se tam docela hodí=)). Nicméně se mi to docela líbí a řekněme, že jsem si k té potvůrce vytvořila jistý citový vztah=D

To jsem se zase jednou umělecky vybíjela...

29. května 2010 v 9:00 | Telenta
...a vzniklo z toho tohle.
Je to na A3, jen tužkou a černou pastelkou a ten ošklivý, hloupý foťák to zase zkreslil. A navíc je to trochu ořízlé.
Grrr!

Hm, nejsem si tak úplně jistá, jestli je z toho dost dobře poznat, co to má být...
Takže jen tak pro jistotu, vězte, že tohle skutečně je sedící žena.

Jak se ze starých tepláků dělá umění

4. května 2010 v 22:52 | Telenta
Možná si někteří vzpomínáte, jak jsem jednu dobu nadávala na vytváření plastických kalhot s botičkami z pletiva ve výtvarce a nyní máte tu příležitost vidět je v celé své kráse, jelikož jsem dneska byla s rodiči na vernisáži, o které jsem včera psala, kde jsem je měla ještě dalšími třemi věcmi vystavené a tatínek je aktivně hned vyfotil (chtěl k tomu obrazu šoupnout i mě, ale já jsem radši takticky zdrhla=D).

S tímhle se pěkně prosím patlám už od ledna (pravda jen jednou týdně dvě a půl hodiny).
Celým základem je deska s rozměry zhruba A1, jejíž prvotní účel je izolace čehosi, co si nepamatuji, dále jedna nohavice starých tátových kalhot a samozřejmě ty boty z pletiva, polepené buničinou.
Ano, sice jsem si tohle sama vymyslela a ten nápad se mi líbil, ale věřte mi, že o pletivu a drátkách už nechci hodně dlouho slyšet...

Bad cat

13. dubna 2010 v 15:06 | Telenta
Juchej! Tak už jsem to moje veledílo konečně dodělala!
Je to dělané zhruba na A1, temperama a zabralo mi to i s natahováním plátna cca. 15 hodin. Zhlédla jsem při tom (tedy spíš slyšela) opravdu hoodně filmů.

A tady ji máte, malou roztomilou kočičku i se stojanem=)
A ještě detilní záběr:
Sice se to trochu leskne, ale s tím asi nic moc neudělám...

Jakási chibi bytůstka

11. dubna 2010 v 9:00 | Telenta
Jakási chibi bytůstka, která vznikla jednoho víkendového večera.
Jsou to docela dost velké zvětšeniny, takže jde někde vidět, jak tam ta fixa pořádně nepsala=D

Victorian vampire

10. dubna 2010 v 18:46 | Telenta
Tohle jsem tvořila skoro celé dnešní odpoledne (no, jo mám to opravdu hodně věcí na práci).
Kreslila jsem to na A3 a nevešlo se mi to do scaneru, takže jsem to musela fotit.
Grrr!
Vůbec tam, kvůli tomu není vidět stínování a celkově se mi zdá, že to zkreslilo všechny barvy...
 
 

Reklama

© Telenta 2008-2014
telenta.blog.cz