Zavřete oči, odcházím...
Jednou to zkrátka přijít muselo. Pokud někdo z pravidelných čtenářů chce znát moji novou adresu, můžete mi napsat na email uvedený v menu.

Můj důvěrníček

Je čas udělat pá pá...

31. července 2010 v 13:36 | Telenta
Ještě než se začnu vykecávat, tak bych poděkovala Polgaře za rozhovor, který se mnou udělala a pokud nemáte mých žvástů ještě dost můžete si ho přečíst u ní na blogu přímo zde.

Takže tímto se s vámi oficiálně loučím na další dva týdny.

Zítra ráno odjíždím poprvé do Anglie na jazykový kurz. K mému překvapení jsem si naprosto bez potíží zabalila a k ještě většímu překvapení mi půlka kufru zůstala prázdná, takže jsem schopná ho dokonce přenášet i v ruce, aniž bych si přitom strhla záda.

Deník z Itálie-5. část

19. července 2010 v 20:42 | Telenta
13. července 2010
úterý

Dnes jsme se, již tradičně vydali, s našimi známými na výlet do Gardalandu.

Tentokrát jsme vstávali později než normálně, zejména proto že s námi tenhle rok nebyl strejda, který nás jinak nutí vstávat už před šestou, abychom všechno včas stihli.
Vstávali jsme pro změnu tedy už po šesté, nasnídali jsme se, vytáhli jsme bratra za nohu z postele, zkulturnili jsme se a vydali se na cestu.
Jako by snad osud chtěl, abychom se tam nedostali náhodou moc brzo, tak se na dálnici stala nějaká nehoda. Velká nehoda. Čekali jsme tam skoro dvě hodiny (s tím se taky pojí nesmírně dobrodružná honba za vyprázdněním močového měchýře) a za tu dobu okolo nás projely tři sanitky, čtyři hasiči, tři policajti, odtahovka a nad námi kroužil vrtulník.
Když jsme se konečně hnuli a projížděli jsme okolo místa nehody, tak tam bylo úplně zničené žluté auto. Něco takové jsem ještě neviděla. Vypadalo jako zmuchlaná hrouda plechu a bylo zcela jasné, že tohle nemohl nikdo přežít. Pak tam byl ještě autobus, kamion a nějaké švýcarské auto, ty ovšem měli zřejmě víc štěstí. Měla jsem z toho takový divný pocit... Navíc se to stalo asi tak 500 metrů od nás, takže kdybychom jeli jen o chviličku dřív, mohli jsme se do toho dostat taky.

Každopádně do Gardalandu jsme se dostali už naprosto v pořádku a naše první zastávka byla na záchodech a v bufetu, protože už byl pomalu čas oběda a od naší snídaně uběhlo opravdu hodně času.
DSCN0543
Hlava fontány, která je hned u vchodu.

Deník z Itálie-4. část

18. července 2010 v 13:31 | Telenta
8. července 2010
čtvrtek

Arrrgh!!!
To snad není možný!
UŽ ZASE ZPÍVAJ!!!
A já jsem byla tak nadšená, když teď poslední dva dny tady s tím karaoke neobjevili a bláhově jsem si myslela, že už je s tím konec. A oni si tady klidně zase vyhrávají a kvalita zpěvu je stále více než mizerná.
Myslíte, že když zpívají po 22.00, tak by se dali obvinit z rušení nočního klidu? A pokud ne, neznáte náhodou ve svém okolí nějakého dobrého odstřelovače? Pěkně prosím, prstíčkem hrabu.

Deník z Itálie-3. část

17. července 2010 v 21:08 | Telenta

6. července 2010
úterý

Dneska ráno bylo zataženo a v počasí nám sdělili, že tak má být po celý den, takže jsme se tento chladnější den rozhodli využít k výletu do Benátek.

Vyrazili jsme ráno (čti: kolem půl jedenácté) hned po snídani. Cesta tam trvá asi hodinu a překvapivě se nám tam s menšími konflikty s navigací podařilo dostat hned na první pokus. K našemu údivu se však zataženo a chladnější teplota zřejmě týkaly pouze Bibione, jelikož v Benátkách bylo okolo třiceti stupňů, sluníčko pálilo a během pěti minut chůze jsem měla pocit, že se potím i pod tím plastovým návlekem na zubech.

Deník z Itálie-2. část

17. července 2010 v 15:00 | Telenta
4. července 2010
neděle

Dnešek se zdá být přece jen o něco příjemnějším než ten včerejšek.
Vstávali jsme docela dost pozdě, jelikož staříci včera pěli skutečně vytrvale a s rostoucím časem výrazně klesala kvalita jejich zpěvu, takže jsem občas měla problém poznat, zda ještě mluví nebo už zpívají.

Kvůli bráchovi, který stejně ještě nemůže na slunce, protože bere antibiotika, jsme se dopoledne nikam moc nehrnuli a rozhodli jsme se, že uskutečníme nákup jídla a pití na celých čtrnáct dní v Portogruaru, v Carrefouru.

Deník z Itálie-1. část

17. července 2010 v 11:17 | Telenta
Jelikož jsem se na naší dovolené převážnou většinu času nudila, umírala jsem při tom horkem a měla jsem s sebou netebook, občas jsem si něco k jednotlivým dnům zapsala.
Předem upozorňuji, že nejsou úplně všechny (pravpěpodobně jsem měla ten daný den natolik dobře uvařený mozek, že jsem nemohla přemýšlet).
Jsou to většinou jen kratší zápisky (vyjma toho prvního), takže jich budu dávat víc do jednoho článku.
Toť asi prozatím vše.

2. -3. července 2010
pátek-sobota

Netuším proč, ale mám takový vtíravý pocit, že letošní dovolená bude stát opravdu za to.
Nejenom že jedeme tentokrát bez strejdy a tety (což jezdíme jinak vždycky) a další známí, kteří bydlí ve městě, které je jen pár kilometrů od nás, s námi možná nepojedou ani do Gardalandu, ale navíc se moji rodiče rozhodli vrátit se zpátky do jednoho z apartmánů, ve kterém jsme bydleli, když jsem byla malá, přesněji do jeho "sesterské budovy", dá-li se to tak nazvat.
Asi nás mělo varovat, že to byl poslední volný pokoj, který měli.

Přelomový to den

23. června 2010 v 20:34 | Telenta
Ano, dnešek byl přelomový.
Tento den skončila jedna etapa mého života.

Sundali mi rovnátka.

Tulící se lodě

21. června 2010 v 20:13 | Telenta
Když jsme byly včera večer s Eliškou u Labe na lavičce a prodiskutovávaly jsme vrcholící souboj mezi dvěma profesorkami, vyrušilo nás prapodivné a velice (alespoň pro nás) sympatické "tútnutí". Rozhlížely jsme se na všechny světové strany, ale ne a ne přijít na to, co to vlastně bylo...
Když se najednou zpod mostu vynořila velká loď nesoucí jméno Katharina von Bara, těsně následovaná svým dokonalým dvojníkem Fredericem Chopinem. Katharina se otočila a přirazila k molu. K našemu velkému údivu se však okamžitě po ní Frederic začal otáčet také a rychle se k ní přibližoval.
Zíraly jsme na to s otevřenou pusou a čekaly jsme, co se stane (dobrá, přiznávám, že jsme s nadšením očekávaly jejich srážku a to mě přivádí k myšlence, jak jsou výrobci lodí naprosto hloupí, jelikož na takhle velkou loď připadne jen jeden záchranný člun... žádné poučení z Titanicu si zjevně nevzali).
Připluly těsně k sobě a takhle se k sobě "přitulily".
tulící se lodě
Osobně nechápu, co tím sledovali, ale pokud má někdo o lodích větší znalosti, nemohl by mi to vysvětlit? Myslely jsme, že tam třeba vytáhnou nějaký mostek, aby pasažéři na Fredericovi mohli taky vystoupit, ale nic. Žádný mostek. (Takhle nás mást! Že se nestydí!)
Mimochodem, všimli jste si, jak ta jejich jména zní jako z nějakých telenovel?
Ještě tam chybí nějaký Fernando nebo Chosé, který by měl být nejlíp bisexuál, aby mohl podle potřeby svádět oba dva a zasazovat tak nesmírně kruté rány do jejich poklidného milostného života...

P.S. Vážně si budete muset zvyknout, že obrázky v záhlaví se mění dle mojí momentální nálady... A že je to docela často=D

Hoří! Hoří!

13. června 2010 v 16:27 | Telenta
Když už jsem včera nešla ke kamarádce, tak mě rodiče alespoň vytáhli na jakousi Oslavu hasičského sboru, který slavil 10 let.
Věřili byste, že o tom vykládali i v televizních novinách?
Osobně nechápu proč. Pravda, nikdy mě takovéhle akce moc nebraly (ale můj brácha prostě musel ty hasiče vidět).
Takže jsem chtě nechtě jela.

A můj názor?
Asi jako ten Fryštenského na polární záři. No, bylo to pěkný. Ale že bych to musela vidět dvakrát...
Když jsme přišli, byl tam neuvěřitelný dav lidí, který s obrovským nadšením koukal, jak pouštějí asi čtvrt hodiny z hadice vodu a stříkají ji do vzduchu. Všude vytrvale cvakaly foťáky a bylo slyšet: "Óóó, to je úžasný!" (Davy nemám ráda všeobecně. Jak se na mě všichni lepí.)
Možná, že jsem divná, ale já to prostě nechápala...
Může mi někdo vysvětlit, co je tak děsně fascinujícího na proudu vody, letadle nebo vrtulníku? Vždyť všechno vidíme dennodenně, ale tady to bylo zřejmě něco extra.

Navíc přímo před námi stáli nějací velice sympatičtí chlapci s čepicí s rovným kšiltem (zajisté také s geniálním mozkem pod ní), kteří se po celou dobu na nás otáčeli, ukazovali si na mě a smáli se. Samozřejmé straaašně nenápadně.
Nevím, jestli jim moje oblečení připadalo moc černé, tričko moc Finntrollovité, sukně moc sukňovitá, návleky moc návlekovité nebo silonky moc silonkovité. Každopádně s tím nepřestali ani po tom, co jsem zírala přímo na ně a probodávala je tím nejvražednějším pohledem (což většinou zabírá), jaký jsem byla schopná udělat.
Co vám budu říkat, byla jsem opravdu velice, ráda, když jsme odtamtud odešli.
DSCN0408
I samotní hasiči se zřejmě chtěli něco přiučit...

Žblept, aneb proč musí mít každý článek název?

5. března 2010 v 16:21 | Telenta
Hm.
Tak nakonec se žádná oprava oprava nekonala, protože jsme zjistili, že kdybych jim ho dala do servisu, museli by mi zresetovat celý počítač (což by bylo opravdu velmi, ale velmi nemilé) a taky se máma během toho bavila s nějakým ajťákem (vůbec netuším, kde se k němu dostala...), který říkal, že to pravděpodobně bude jen zaprášené, a že se na to kdyžtak podivá.
Dosud nevím kdy.
Takže můj noťásek nadále trůní na mé improvizaci podložky, kterou je knížka od E. A. Poea Havran a jiné básně.
Má holt ideální rozměry...

Taky nám konečně začaly jarňáky, takže je víc než pravděpodobné, že se tu budu vykytovat častěji. I když... Mám tu ještě spoustu rozečtených knížek a chtěla bych si je konečně dočíst.
No, uvidíme.

Provázej vás síla =D
Vaše Telenta

Občas to má i svá pozitiva, když chodíte na karate s tátou...

23. února 2010 v 22:22 | Telenta
Tak jsem zase zpět a se mnou přišel i další prapodivný výžblept =)

Začnu sobotou, kdy jsem s holkama byla v kině na Imagináriu Dr.Parnasse a jsem s tím nadevše spokojená. Mělo to zajímavý nápad, nádherné efekty, byl to jeden z těch "netuctových" filmů, a pak tam taky hráli i moji dva nejoblíbenější herci a to Heath Ledger, ten během natáčení tohoto filmu umřel a na jeho počest, dohráli jeho roli tři další herci, ten můj druhý nejoblíbenější Johnny Deep, Jude Law a Colin Farrel.

Změny na blogu, které nejsou tak úplně viditelné na první pohled

21. února 2010 v 16:52 | Telenta
Dneska jsem se trochu "prohrabala" mým blogem, protože tu už byl orpavdu dost velký bordel =D

Byl to docela dost zdlouhavý proces, ale na první pohled to není moc vidět.
Upravila jsem sekci Anime a manga, spoustu jsem tam toho odmazala a esteticky si upravila rozcestník, aby to taky k něčemu vypadalo. Mazala jsem i v jiných rubrikách a některé jsem odstranila úplně.
Opravdu hoooodně jsem mazala.
Hlavně v mých prvních měsících to bylo dost namáhavé.
Je docela zvláštní, že jsem začala docela autorsky, ale po dvou měsících se to nějak zvrtlo a od listopadu 2008 do února 2OO9 to byl fakt strašný, a potom jsem se zase pomalounku, ale jistě přeorientovávala na vlastní články.
Občas bylo vážně zajímavé pozorovat, co jsem sem dávala =D

Mezi ty změny viditelné na pohled, patří například přidání dvou rubrik, které jsem měla v plánu založit už nějakou dobu, ale až teď jsem se k tomu dokopala a pokusím se je v dohledné době zaplnit nějakými články.
Taky jsem na konci stránky zavedla takový "rychlo deník" abych pak při sepisování článku nemusela přemýšlet nad tím, co se sakra dělo v úterý...?

Mám pocit, že někteří lidé, pokud jsou nespokojeni se svým blogem lépe řečeno s jeho obsahem, většinou si s nějakým promazáváním a vylepšováním nelámají hlavu a jednoduše si založí nový blog (samozřejmě, že je něco jiného, když to dotyčný udělá z osobních důvodů).
Nevím, mě se do něčeho takového nikdy nechtělo, příjde mi, že bych si tu měla nechat i ty články se, kterými nejsem úplně spokojená (pokud to tedy nejsou opravdu krávoviny, které najdete na každém blogu), protože když si je pak zpětně čtu, můžu vidět jak jsem v blogování za celou tu dobu pokročila (občas z toho člověk dostane neuvěřitelné záchvaty smíchu =D)

Ehm... no nic, tak já zase mizím a jdu se pokusit naučit ty ošklivé deriváty uhlovodíků (může mi někdo vysvětlit k čemu mi to jednou v životě bude?).

Vaše Telenta

Moji nebozí rostlinní přátelé

16. února 2010 v 15:32 | Telenta
Tuhle neděli se u Tammy rozjela zajímavá diskuze na téma neúmyslné vraždění našich rostlinných přátel.
Na článek se můžete podívat tady.

Vzhledem k tomu, že u mě jediné, co je schopné přežít jsou kaktusy (taky jsou za to patřičně rozmazlovány a oceňovány =D), rozhodla jsem se je vám představit.

Happy New Year

1. ledna 2010 v 16:18 | Telenta

Přeji vám všem šťastný Nový i celý nový rok 2010 (to je vážně divný psát za tou dvojkou jen jednu nulu, chjo, to bude zase trvat než se to přeučím :D), hodně šťěstí, zdráví, lásky úspěchu a hlavně dobrou náladu :)

A mým pravidelným čtenářům děkuji a skládám jim obrovskou poklonu, že ty moje nesmysly dokážou přečíst:D

Vaše Telenta

Šťastné a veselé =)

23. prosince 2009 v 22:06 | Telenta
Zítra se tady asi moc vyskytovat nebudu, protože budu provádět Pohádkový maraton, ale přece bych vás nemohla ochudit o moje zážitky, tak vám sem musím ještě něco napsat xD

Měli jsme ve škole za úkol, udělat každá třída vánoční stromeček, který potom odvezeme do hospice. Bohužel jsme kupování stromku svěřili do těch nejhorších rukou, co jsme mohli.
V životě už nebudu hlasovat za to, aby něco udělala ONA!!!

Buď navždy proklet, Drákulo!

14. listopadu 2009 v 12:54 | Telenta
Chm, tenhle článek jsem začala psát už ve středu a vůbec jsem nestíhala ho dokončit, takže tímto se potvrzuje pravdivost následujících slov.

Došla jsem k vážnému zjištění...

4. listopadu 2009 v 22:30 | Telenta

Došla jsem k vážnému zjištění.
A to takovému, že ačkoliv jsem si to snažila nepřipouštět, tak na tom počítači začínám být závislá, a proto jsem se rozhodla, že tu kraksnu celý týden ani nezapnu.
Mám tolik knih, které chci přečíst, nápadů na obrázky, věcí, co bych chtěla dělat a učení taky nemám zrovna málo, ale vždycky se ke mně nějak vetře tenhle "žrout času" a nic pak nestíhám.
Navíc tužku a papír mám a psát můžu.
Hmmm...
Teď, když o tom přemýšlím, tak si vlastně budu muset udělat prezentaci na biologii a tu bez kompu neudělám.
No, dobře prezentace do školy se nepočítá:D

A nebojte určitě vám pak podám zevrubnou zprávu o tom, jak jsem to přežila:)

Vaše odhodlaná Telenta

Můj mozek pracuje nejlíp o půlnoci

11. srpna 2009 v 11:12 | Telenta
Myslím, že tenhle článek nebude asi dávat moc smysl, takže ho můžete směle ignorovat :)

Někdy si říkám, jak je možný, že nejvíc se mi chce psát, kreslit a vůbec se umělecky vybíjet tak mezi jedenáctou večer a druhou hodinou ráno, kdy normální lidi spí jako dřevo?
Včera se mi to podařilo dotáhnout do dokonalosti a okolo půlnoci mě najednou začaly napadat témata na povídky.
No, věříte tomu?
Celý rok nic a najednou se můj mozek zblázní a chrlí jeden nápad za druhým?
Jen doufám, že mi máma včera něco nedala do těch lívanců.

Ano, taky vám musím sdělit, že mě chytlo vymalovávání mandal. Narazila jsem na to na blogu Lúmenn a vzpomněla jsem si, že jsem o tom už dřív něco četla a říkala jsem si, že bych to mohla někdy zkusit, ale pak jsem to nějak zazdila.

Jinak nevím jestli sem něco dneska stihnu přidat, jdu odpoledne ven s E., možná večer, jestli mě zase chytne psavá nálada :D

A na závěr vám sem musím dát jeden skvost, který jsem objevila neznámo kde

Itálie-část první

23. července 2009 v 15:17 | Telenta
Rozdělila jsem to radši dvou částí, protože jinak bych se asi ucvakala k smrti :)

Už mám už všechno vybaleno, aklimatizovala jsem se taky, takže vám sem můžu napsat něco o mé dovolené a rodiči (cítíte z toho to nadšení? )

Blog.cz už zase blbne!!!!

23. dubna 2009 v 15:06 | Telenta
To snad není pravda!!!!
Zkoušela jsem si změnit design a hádejte co? Samozřejmě to nejde, jen mi to píše něco jako
CHYBA: Zadaná položka č.4 v bočním menu je neplatná.
Netušíte někdo, co tím myslí?
Na našem rodiném blogu to ovšem šlo, tak vám aspoň ukážu jak to mělo vypadat.

 
 

Reklama


© Telenta 2008-2014
telenta.blog.cz